Dostala jsem možnost nakouknout do života jednoho z mnoha nových učitelů na Wichterlově gymnáziu. Má volba padla poněkud netradičně na učitele, který mě vlastně ani neučí, Dominika Holického. Na naší škole vyučuje dějepis a zeměpis. Někteří ho možná již znáte, někteří možná ne, ale to vůbec nevadí, po přečtení následujícího rozhovoru zaručeně pochopíte, s kým máme tu čest. Nejprve jsem nakoukla do jeho mladých let a poté zjistila, zda mu jeho dětské sny vydržely až do dospělosti.

Čím jste chtěl být jako malý kluk? Chtěl jste vždy být učitelem?

Ano, po většinu času jsem chtěl být učitelem. Tedy asi ještě úplně ne jako malý kluk, to jsem chtěl být popelářem nebo něčím takovým, ale řekněme, že když jsem začal trošku dospívat, tak už byla kariéra učitele jasná.

Jaké předměty máte vystudované? Proč?

Já vlastně teď ještě stále studuji, a to v Olomouci na Univerzitě Palackého, kde se věnuji geografii a historii. Já to teda studuji odborně s tím, že si dodělávám učitelské minimum navíc, abych mohl učit.

Jak jste se dostal sem k nám na Wichterlovo gymnázium?

Jak jsem se dostal na Wigym? Dobrá otázka. Dostal jsem se sem skrze svého bratra, který tady studoval čtyřleté gymnázium a já jsem vlastně byl jakýmsi způsobem motivován, abych sem šel taky. Zvolil jsem si osmileté a vyšlo to.

Byl jste zde spokojený?

Ano. První roky byly těžké, pak nastal nějaký zlom a najednou se mi toto místo stalo druhým domovem.

Jaké jsou vaše první dojmy?

Je to fajn, strašně zajímavé je vidět to z jiného úhlu pohledu. Je to jiné, všechno to utíká mnohem rychleji, ale je to náročné, což přiznávám. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy před tím neučil, toto je vlastně moje první zkušenost, tak je to pro mě náročné, ale baví mě to.

Jaký máte vztah s ostatními novými kolegy na této škole? Který z nich je vám nejbližší? Kde naopak cítíte distanc?

Tak víceméně kladný vztah mám s těmi, kteří tady byli i za mého studia. Co si pamatuji, tak jsem měl kladný vztah prakticky se všemi, kteří mě nějakým způsobem učili. S těmi, co mě neučili, jsem měl spíše formální vztah. Jinak s těmi úplně novými učiteli jsem vůbec nevytvořil žádné kontakty. Rozpoznám je, pozdravíme se, ale zatím vůbec nemám přehled.

Jak zatím vnímáte studenty a atmosféru na Wichterlově gymnáziu?

Studenti jsou pořád stejní, řekl bych. Já tady vlastně lítám z Olomouce do Ostravy, z Ostravy do Olomouce, takže je pro mě ještě těžké atmosféru pochytit, ale je to asi pořád stejné.

Jak zvládáte neustálé cestování z Ostravy do Olomouce?

Na Wigymu učím pondělí, úterý a pátek s tím, že v pondělí a úterý jezdím do Olomouce jen na otočku. Je to náročné, ale zatím to zvládám a uvidíme.

Jak se cítíte v roli učitele, když jste zde dříve byl v roli studenta?

Přiznám se, že v první chvíli to byl takový pocit moci (smích). Už jen to, že jsem rozklikl Bakaláře a věděl jsem, že můžu třeba zapisovat známky, byl nezvyk. Pak to přešlo do pocitu zodpovědnosti, protože člověk ví, že těm, kdo jsou mu svěřeni, musí dát to, co je pro ně důležité a musí jim to dát kvalitně. Pokud jim to tak nedá, vychází ze školy s tím, že pořád přemýšlí, co udělal špatně a co se dá udělat lépe. Není to vždy příjemný pocit, ale na druhou stranu je to opravdu naplňující. Pokud si člověk uvědomí, že dokáže nějakým způsobem formovat žáky a dát jim něco, co se jim bude potom hodit.

Jaké byly vaše studijní roky na Wigymu? Jakým jste byl studentem?

Byly dobré, moc jsem si to zde užíval a řekněme, že jsem to zde od tercie považoval za svůj druhý domov. Bylo to z velké části z toho důvodu, že tady byl kvalitní učitelský sbor, byli zde opravdu dobří učitelé. Rovněž třídu jsme měli úžasnou. Já jsem tedy nebyl úplně nejlepším studentem ve smyslu, že bych nějak exceloval, tedy kromě dějepisu, ve kterém jsem byl asi jeden z nejlepších. Patřil jsem do třídního průměru. Naše třída byla tehdy jedna z nejlepších na škole, takže jsem na tom nemohl být zase tak špatně (smích).

Kteří učitelé vás tehdy učili?

Tehdy nás celých osm let učila paní profesorka Trusinská, kterou jsme měli na francouzštinu. Dneska vždy, když narazím na nějaký francouzský text, vzpomenu si na těch osm let a uvědomím si, že jsem mohl ještě více zabrat (smích). Dále nás učil pan profesor Hlavatý, který nás měl na zeměpis a tělocvik, a byl zároveň naším třídním. Pan profesor Měrka a paní profesorka Pišková nás učili dějepis, pana profesora Průšu jsme měli na češtinu, což bylo vážně super (smích). Na matematiku jsme měli paní profesorku Pláškovou a Davidovou, a tam se stala taková vtipná příhoda. Vždycky, když už jsme byli opravdu unavení, začali jsme si telefonovat s kalkulačkami. Tuto zábavu jsem překvapivě zažil už i na univerzitě (smích). Na biologii jsme měli paní profesorku Šefčíkovou včetně pana profesora Pavloska, který byl na nižším gymnáziu naším třídním, na fyziku paní profesorku Bukovanskou a Kučovou, na chemii paní profesorku Valentíkovou Sokolovou a na angličtinu se nám vystřídal například pan profesor Kubečka a paní profesorka Jiřičková.

Kterého učitele a který předmět jste měl nejraději?

Nejraději jsem měl určitě dějepis, proto také studuji historii, a potom samozřejmě také zeměpis, ale ten nebyl ten hlavní. Nejraději jsem měl určitě pana profesora Měrku, který je teď dokonce mým sousedem, takže se občas i potkáme. Ale ten zdaleka nebyl jediným, koho jsem si nesmírně vážil. Pan profesor mě vlastně namotivoval jít studovat historii, a ještě k tomu do Olomouce.

Máte nějaký nezapomenutelný či netradiční zážitek ze svých studijních let na této škole?

Většinou třídní zážitky, ale to jsou spíše inside jokes, které by nikdo jiný nepochopil. Pak máme zážitky z plesu, kde pan profesor Průša rozjede svůj unikátní tanec a stojí to za to. Zážitky byly také třeba ze stužkového večírku. (do místnosti vchází pan profesor Hlavatý) Hodně často vzpomínám na poslední zvonění, kdy jsme hráli scénky vyučujících. (pan profesor Hlavatý souhlasně zvedá prst a přikyvuje) To jsme si opravdu užili. Asi nejlepší byly inscenace paní profesorky Jiřičkové, které byly naprosto živé a zdali je to pravda, tak se paní profesorka ve scénkách zjevně dokonce i viděla, přes to, že to bylo zatáhnuto až úplně do absurdna (smích).

Co z vás dělá dobrého učitele? Jak byste se charakterizoval?

Dobrého učitele, no teď je otázka, zda jsem dobrým učitelem. To už bychom tedy museli počítat s tím, že dobrým učitelem opravdu jsem, ale to byste se musela zajít zeptat ve třídách, které učím. Snažím se být co nejvíce lidský, co nejvíce otevřený a nejblíže studentům. Chci využít toho, že k nim mám věkově strašně blízko, protože je mi 22 a to jsou například od vás necelé 4 roky. Sice vypadám staře (smích), ale opravdu to není téměř žádný rozdíl. Snažím se tedy nějakým způsobem omezit formálnost výuky a dát jim najevo, že já jsem tady pro ně, aby pochopili, že nejsem někdo, kdo nad nimi stojí s bičem a nutí je makat, ale oni jsou zde, aby studovali pro sebe, a já jsem v roli osobního průvodce, který jim má pomoct. Bohužel ne vždy toto pochopení vznikne hned, protože obecně spousta žáků si zvykla na to, že učitel je autorita, která se jen poslouchá. Já však věřím, že to budu schopen nějakým způsobem vybudovat a chci stavět ten vztah na tom, že nejsem pouze autorita, ale jsem tady pro ně, jako řekněme kamarád.

Co děláte ve volném čase? Cestujete rád?

Oficiálně teď velice rád cestuji (smích). Regiojet by mi mohl dát nějaké ocenění za čestného cestujícího. Jinak obecně rád čtu, i když se málokdy dostanu k tomu, co bych rád četl. Hraju počítačové hry, jako celá moje generace. Hrával jsem lední hokej, ten už hraji jen občasně. Jinak tedy volného času moc nemám (smích), ale jinak i rád cestuji, pokud to tedy není jen to pracovní cestování, tak hrozně rád jezdím do Rakouska do Alp.

Jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?

Moje cíle a plány do budoucna… tak především napsat magisterskou práci, což bude velká výzva, a chtěl bych získat magisterský titul, přinejlepším na červený diplom. Pak jsem plánoval, že bych si chtěl udělat doktorát, pokud by byla možnost, a najít si nějakou dobrou práci, třeba tady. Dále ještě uvidíme, kam mě osud zavede.

Takže ještě nevíte, jestli zde plánujete zůstat? Je to otevřené?

Já bych určitě rád zůstal, na druhou stranu jsou zde ještě nějaké proměnné, které to ještě můžou ovlivnit. Člověk neví, za dva roky se ještě může stát spousta věcí. Samozřejmě pokud by pro mě existovala možnost tady učit, byl bych moc rád.

V průběhu rozhovoru jsem opravdu nahlédla do způsobu přemýšlení pana učitele Holického a obdivuji především názory na to, jak by měl učitel správně učit. Nepochybuji, že z něj jednou bude, pokud tedy ještě není, úžasný učitel, kterého budou mít všichni moc rádi. Ještě jednou vám tímto děkuji za váš čas a předčasné vstávání, za účelem našeho rozhovoru 🙂