MISTR A MARKÉTKA, RYBKA PUBLISHERS 2020

|Mistr a Markétka od M. Bulgakova|

Víte, tohle je asi mé nejoblíbenější literární dílo vůbec. Od věrohodných zdrojů se ke mně doneslo, že onu knihu si do maturitního seznamu četby dává málokdo. Nevím, co je toho příčinou. Možná se o ní nemluví v hodinách dost nebo ne dost zajímavě. Možná je to tím, že je obsáhlejší. Verze od nakladatelství Odeon, čistý text bez ilustrací, má asi 350 stran. A patříte-li mezi maturanty, kteří se v seznamu snaží ze všech sil najít 20 knih v maximálním rozsahu 100 stran, tak Mistra a Markétku asi obejdete obloukem. To je ale obrovská chyba.

Troufnu si konstatovat, že jsem toho přečetla hodně, ale žádná kniha nebyla tak zábavná, jako právě tato. Je to vtipné. Je to geniálně napsané, stylisticky i naratologicky. Nemluvě o tom, že poslední kapitolou, kdy se Mistr setkává s hrdinou svého románu a má možnost určit jeho osud, podle mě posunul Bulgakov onu knihu na úroveň Dantovy Božské komedie nebo Miltonova Ztraceného ráje.

MISTR A MARKÉTKA, RYBKA PUBLISHERS 2020

Přece jen mám se zmíněným dílem jistý problém. Nejedná se ovšem ani tak o dílo samotné, jako spíše o jeho sekundární popis. Když si knihu vyhledáte na jakýchsi internetových stránkách pro maturanty, převládá na nich názor, že tématem Mistra a Markétky je alegorie na Stalinův režim. To nelze zapřít, jsou tam přítomny prvky, které interpretaci potvrzují. Dle mého je ale tato interpretace povrchní a ignorantská. Není chybná, ale Mistr a Markétka je něco mnohem více než jen jinotaj. Faustovský motiv je v románu očividný, právě ten vnímám jako klíč k tomu, co má Mistr a Markétka předat. Autor totiž v podstatě smazává veškeré rozdíly mezi dobrem a zlem.

MISTR A MARKÉTKA, RYBKA PUBLISHERS 2020

Postava ďábla Wolanda tam totiž nefunguje jako protiklad Boha, jako někdo, kdo by Moskvany nutil hřešit. Řečeno jednoduše – Bulgakovo pojetí ďábla je netradiční. Vidím v něm spíše jako jakéhosi nositele určitých vlastností, které Bůh postrádá. Jistě, Wolandova suita v Moskvě nekoná vysloveně dobro, obzvlášť u dvojice černého kocoura s Korovjevem, což jsou bezpochyby nejkomičtější postavy díla, bychom se asi shodli na tom, že dělali hrozné věci. Avšak Woland jako takový je jiný případ.

Bulgakov s ním pracuje spíš jako s nějakým katalyzátorem. On jen nutí lidi, aby ukázali, jací skutečně jsou, přestali se přetvařovat, tahá z nich jejich pravou krystalickou podobu. Obzvlášť ke konci, když Markétka splní ďáblův úkol a má možnost si vybrat své jediné přání. Čtenář by čekal, že si řekne o Mistra, ale jí se zželí cizí ženy, kterou potkala na onom bále zatracenců. Své jediné přání tedy použije na její pomoc. Co by udělal klasický literární satan? Vysmál by se Markétce, že si neřekla o to, co skutečně chce a vyplýtvala si své jediné přání na ženu, kterou vůbec nezná. Woland ale jedná naprosto jinak, on jí nabídne další přání, jen aby ji donutil říct si o Mistra. Tedy my rozhodně nemůžeme prohlásit, že je Bulgakovův satan zlý. Jeho vylíčení ďábla mi přijde v literatuře jako naprosto revoluční.