Čtenářský deníček Sabiny Lyčkové IV.
Mistrovi fantasy se na Wigymu nedostalo zaslouženého ocenění
Tento článek obsahuje subjektivně laděnou polemiku s češtinářem (Pavlem Měrkou – pozn. redakce). Na úvod musím konstatovat, že v hodinách JČ padlo mnoho jmen českých i světových spisovatelů, jimž se se dostalo dostatečné pozornosti, jakou by očekával každý milovník literatury. V několika případech tomu ovšem tak nebylo. Chápu, že v tom v tom hrají velkou roli mé osobní preference, ale těch se jaksi ve věcích názoru nejde úplně zbavit. Ano, uhodli jste, řeč je o fenomenálním britském autorovi J. R. Tolkienovi.
Přestože ho považuji za génia, nejsem fanoušek současné fantasy. Ptáte se proč? Z části asi proto, že se jen málokterý ze současných autorů se kvalitou s Tolkienem měřit. Většina knih tohoto žánru inklinuje k brakové literatuře, o kterou nejevím zájem. Největší podíl na mé averzi k fantasy žánru má skutečnost, že jsem zarytý fanoušek Tolkiena… Odmítám proto veškerá tvrzení, že by se jeho trilogii mohlo cokoliv ve fantasy vyrovnat.
Proto k tomuto žánru sklouzávám pouze okrajově. Skutečnost, že jsme v hodinách češtiny mistra Tolkiena přeskočili, tedy považuji za neomluvitelnou. Aby tedy nešlo jen o mé rozhořčení, rozhodla jsem se jej zdůvodnit a podat pár argumentů pro to, proč považuji za nezbytné se k literárnímu revolucionáři vrátit.
Prvním z nich je skutečnost, kterou shledávám jako tu nejpádnější, a to, že Tolkien byl v podstatě zakladatelem nového literárního žánru. Ano, před Tolkienem určitě psali autoři, v jejichž textech se vyskytovaly nadpřirozené bytosti a obecně prvky fantasy žánru. Většinou šlo ale o pohádky, Tolkien byl prvním významným autorem fantasy a je považován za jeho zakladatele.
Druhý argument jde ruku v ruce s prvním, každopádně jde o to, že Tolkienovo dílo naprosto změnilo svět kultury. Jde sice zejména o pop-kulturu, ale i kulturu jako takovou. Je jasné, že na Tolkiena museli navázat dnešní autoři fantasy. Je celkem irelevantní zda na něj navazují přímo, či se proti němu vymezují – všichni autoři fantasy zkrátka musí s Tolkienem nějak vypořádat. Pozitivně či negativně. Mnoho deskových her vzniklo na základě Středozemě. A deskové hry vedly ke hrám počítačovým. Ty dále inspirovaly mnoho seriálů. Zkrátka, nebýt Tolkiena, vypadá současná kulturní scéna naprosto jinak.
Mým posledním argumentem je spíše zajímavost. Tolkienovo jméno a dílo zná snad každý, ať už z filmů či z knih. Lidé o něm vědí a je jedno, zda jsou jeho fanoušky nebo ne. V obou případech se ale často setkávám se skutečností, kdy lidé vlastně nevědí, co je hlavním tématem Pána prstenů. Ani já bych si ho nevšimla, kdybych se o Tolkiena nezajímala více do hloubky. Mám zajisté na mysli křesťanství. Na Západě jsou Pán prstenů i další Tolkienovy knihy vnímány jako křesťanské dílo naprosto běžně, ostatně on sám to tvrdil. Ale u nás se to, zdá se mi, moc neví. A rozhodně to považuji za vhodnou zmínku.