Mgr. et Mgr. Tomáš Hrabec

Se začátkem nového školního roku jsme dostali možnost zcela beztrestně provést přátelský výslech kantorů, kteří jsou na Wichterlově gymnáziu vcelku nově. Mezi těmito učiteli je i Mgr. et Mgr. Tomáš Hrabec. Na Wigymu vyučuje angličtinu, češtinu a základy společenských věd již druhým rokem. Na začátek jsem se jej samozřejmě musel optat na životní rozhodnutí, které vlastně vedlo k našemu rozhovoru.

Proč jste si vybral zrovna Wigym?

Před Wigymem jsem učil pět let na základní škole – nebyla to špatná škola, bavilo mě to tam, ale po té době jsem pociťoval určitou stagnaci. Nikam mě to neposouvalo, v té době jsem přemýšlel, co budu dělat se svým životem, navíc jsme se ženou zrovna zakládali rodinu. Uvažoval jsem, jestli zůstat ve školství, nebo se přesunout do nějakého jiného sektoru, ale nakonec jsem za účelem určité stability začal hledat jinou školu. Teď to ale bylo s tím, že jsem směřoval spíše na nějakou lepší školu, nebo alespoň na školu, o které se to říká (smích). Tak jsem tedy začal oslovovat školy, které mají určitou prestiž, a jedna z nich byla právě Wigym. Ředitel se mi ozval a zbytek už znáte.

Wigym jste tedy vnímal jako „lepší“ školu. Splnil vaše očekávání?

Určitě. Jde to poznat na spoustě věcí – například se žáky se mnohem lépe pracuje, úroveň jejich vzdělání je vyšší než na obyčejné základní škole; kdybychom srovnali nižší gympl a základku, ten rozdíl tam vidět jde, i když samozřejmě – nemusí to platit vždycky. Jde to poznat i na množství práce, které mám (směje se) – účastníme se všemožných projektů, absolvujeme různá školení a člověk si sem tam říká, že nedělá nic jiného, než učí. Zase na druhou stranu, jsem rád za ten prostor ve výuce – vedení školy v nás má důvěru a zas tak moc nám do toho nezasahuje, což dle mého taky svědčí o té prestiži.

TOMÁŠ HRABEC MÁ BLÍZKO K DIGITÁLNÍM TECHNOLOGIÍM

Jak jste sám říkal, máte poměrně hodně práce. Na škole se ale věnujete něčemu, co není tak moc náplní samotné výuky, a to je vedení kroužku Board Games Club. Jak se vám tento projekt daří?

Myslím si, že docela dobře. Překvapilo mě, kolik lidí se tam přihlásilo – bylo to dvacet až třicet. Byl jsem tedy potěšen, že ten zájem tam skutečně je. Když jsem Board Games Club přebíral a zpracovával na tento školní rok, měl jsem trochu obavy, že nebude dostatečná účast, nakonec byla ale velká. Jinak to probíhá dobře, žáci zde mají volnost a možnost hry, já jsem za tuto možnost také rád. Kroužek se mi velice líbí a určitě mám do budoucna představy, jak jej ještě zlepšit.

Musím vám také položit zcela typickou otázku – proč jste se vlastně rozhodl stát se učitelem?

(smích) Já jsem nikdy nechtěl být učitelem. Kdybyste se zeptal mých češtinářek, ani jedna nečekala, že bych šel studovat bohemistiku – já sám jsem to též nemohl předpovídat. Třeba na základní škole jsem měl učitelku, která mě neměla ráda, já jí teda taky moc ne, takže ta mi ten předmět zhnusila. Zase na druhou stranu, na střední škole jsem měl naprosto výbornou učitelku, paní Pravdovou. Čeština mě s ní bavila, a když jsem si potom říkal, co bych chtěl dělat, nic lepšího mě nenapadlo. Musím tedy přiznat, že mě tehdy asi mohly napadnout lepší volby… (směje se). Když jsem byl pak na vysoké škole, zjistil jsem, že to, co jsem vystudoval, mi vlastně bylo docela na nic – vystudovat filologii nemá žádné praktické uplatnění, proto jsem je musel najít – učitelství se nabízelo jako asi ta nejjednodušší volba.

Zmínil jste češtinu, ale mimo to vyučujete i základy společenských věd a angličtinu. Jste tedy humanitně založeným člověkem? Uvažoval jste i o exaktních vědách?

Musím říct, že nevěnování se exaktním vědám je jedna z mých životních chyb. Na základní škole jsem je ignoroval, zpětně mám ale pocit, že jsem jim rozuměl – prostě jsem se jim nechtěl věnovat. Dnes ale objevuju spoustu zajímavých poznatků, třeba co se týče astrofyziky, samozřejmě na laické úrovni. Kdybych byl v mládí rozumnější, možná bych šel tímto směrem. Jinak jsem ale humanitně založený, třeba z hlediska umění a vnímání společnosti, no a právě tyto předměty to nějak naplňují. Například právě ZSV popisuje všechno kolem nás a to mě vždy bavilo, u češtiny to byla přirozená volba – vždycky jsem četl. U angličtiny to taky vyplynulo poměrně přirozeně – anglicky jsem uměl, strávil jsem ve Skotsku půl roku, a tak jsem si řekl, že i toto můžu uplatnit v praxi.

Přece jen, pro který z těchto předmětů plane vaše srdce nejvíce?

To bude asi ZSV, respektive všechny tři předměty mám rád, ale třeba čeština má v sobě spoustu formální práce, musí být hodně precizní, což mi osobně nevyhovuje. Angličtina je na tom trochu lépe, avšak člověk musí stále následovat spoustu pravidel, aby po systematické stránce jazyk fungoval. Na druhou stranu ZSV je trošku větší punk, hodina se často může odebrat trochu jiným směrem, společenská témata se vždy v hodině rozvíjejí a je to pro mě inspirující. Mantinely výuky jsou tam mnohem širší a to mě na tom baví.

Kdybyste se zpětně podíval na své studium, jaký jste vy sám byl student, co se týče povahy a přístupu k učení?

V rámci hodiny jsem byl poměrně fajn student, rád jsem se účastnil všech aktivit, debat, rád jsem v hodinách pracoval. Nechodil jsem za školu, ve škole jsem byl v danou chvíli radši než kdekoli jinde. Z hlediska učení bych se za dobrého studenta ale neoznačil, nevím, jestli to na sebe můžu prásknout, ale v posledním ročníku jsem maturoval ze zeměpisu, avšak ještě na pololetí jsem z něj propadal (smích). Nakonec jsem maturitu dal za tři. Jinak jsem byl docela lempl, bral jsem to tak, že to, co jsem v hodinách slyšel, mi bohatě stačí – nestačilo.

Po těch pár letech, jaký se teď snažíte býti učitel?

Rozhodně hlavně empatický – jak se říká, každá kráva byla jednou teletem, takže vnímám, že je naprosto přirozené, když žák nefunguje úplně přesně podle představ učitele. Je pro mě důležité žáky zaujmout a udělat hodinu příjemnější, aby se cítili uvolněně, než abych je všemožně drtil – já sám jsem to nikdy neměl rád. Bylo by ode mě tím pádem pokrytecké a hloupé, kdybych to po svých studentech vyžadoval.

Můžeme tedy říci, že je učení vaší vášní?

Asi ne (smích). Rozhodně mě to baví, baví mě hovořit o různých tématech, třeba teď zrovna probírám světový romantismus, což je zcela úžasná doba – interpretovat obrazy a básně je skvělé. Baví mě i ten vztah učitel – žák, baví mě se studenty diskutovat o věcech, které se nutně netýkají jen školy. Abych ale nutně musel učit… Kdybych měl skupinu lidí, se kterými bych se sešel na pivu, taky by mi to obdobně vyhovovalo. Z pohledu té vášně – myslím, že ani není nutné, aby vaše profese musela být vaše vášeň. Myslím, že někdy je naopak dobré to oddělit, aby si člověk zachoval zdravou mysl.

Máte tedy nějaké vášně mimo profesní život?

Souvisí to vlastně s předměty, které vyučuju – obecně mám rád kulturu, hudbu, film a knihy (ne nutně ty, které učím ve škole). Mimo to je to samozřejmě rodina, když se mi narodily děti, změnilo mi to život a mou vášní se to stalo. Také samozřejmě rád sportuju, ale není to přímo moje vášeň.

Na závěr bych se vás chtěl zeptat – jaké máte plány a cíle do budoucna, ať už v profesním či osobním životě?

Chtěl bych rozhodně život stabilizovat, a to v rodině, ale i v práci. Ve školství chci zůstat a Wigym mi zcela vyhovuje. Samozřejmě je někdy těžké spojit práci a rodinný život, ale čím budou děti starší, tím to bude snad lehčí. Dnes mi tedy jde o životní stabilitu, možná jsem někdy býval dobrodruh, teď už ale spíše chci mít klid a užívat si život z nějakého pevného základu.

Tomáš Hrabec je dle mého názoru velmi vstřícný a komunikativní člověk, nejeden student by určitě souhlasil, že z něj číší pozitivní energie. Nezbývá, než mu do budoucna popřát hodně sil a ať se mu na Wigymu líbí nadále!