Ing. David Hrbáč

Jistě jste si v řadách kantorů Wigymu všimli několika nových tváří. Jedním z těchto nováčků mezi profesory je i Ing. David Hrbáč, učitel IVT, který se na naší škole rozkoukává prvním rokem. Rozhodla jsem se mu položit několik otázek, aby ho lépe poznali i ti, které on sám neučí.

Mou první otázkou bude, proč nebo z jakého důvodu jste se rozhodl učit zrovna na Wigymu?

Zajímalo mě, jak probíhá výuka IVT na střední škole a chtěl jsem si to zkusit zažít na vlastní kůži. No a Wigym měl zrovna volnou pozici.

Na to navazuje má další otázka a tou je, jakým dojmem na vás zatím naše škola působí a jestli je taková, jakou jste si ji představoval?

(smích) Jsem příjemně překvapen. Jsem potěšený hlavně úrovní studentů, které tady máme, a také tím, jak příjemně reagují a vystupují. Cítím se tady mezi studenty velmi dobře.

Proč jste si zvolil zrovna profesi učitele?

Víte, já pracuji jako informatik, takže ta moje učitelská profese na Wigymu je pouze částečná. Jinak jsem programátor a architekt softwarových a hardwarových řešení. Dříve jsem pracoval jako zástupce ředitele provozu národního superpočítačového centra.

Máte tedy i nějaké předchozí zkušenosti s učením?

Dvacet dva let jsem pracoval na vysoké škole a tam jsem taky částečně vykonával nějakou pedagogickou praxi.

Jak jste se tedy vlastně dostal k IVT nebo IT oboru obecně?

Už jako malý jsem věděl, že chci s počítači něco dělat. Můj tatínek pracoval na vysoké škole a jednou, to jsem byl tuším v prváku, jsem byl asi dva týdny nemocný a pamatuji si, že mi tatínek donesl počítač PMD a já jsem u něj pak ty dva týdny seděl a něco programoval. A samozřejmě na gymplu jsme se taky věnovali programování.

Jakým studentem jste v mládí sám býval?

(smích) Řekl bych, že jsem to nějak nehrotil. Dejme tomu, že jsem byl takovým normálním studentem. To, co mě bavilo, jsem dělal rád a to, co mě nebavilo, jsem dělal nerad.

Jakým dojmem se snažíte působit na své studenty?

(ticho) To je těžká otázka. Můj úkol je být průvodcem, já nechci, aby se mí studenti něco biflovali. Je to zbytečné, já učím informatiku a ten obor se extrémně rychle vyvíjí a mění. Důležité je vyznat se v principech, v tom, co počítač nebo programovací nástroje dokáží udělat. Chci po svých studentech, aby spolupracovali, protože v praxi se dneska už v žádném vědním oboru bez týmové práce neobejdou.

Jaké je pro vás mít v řadách vašich studentů vlastního syna? Ulehčujete mu studium při hodinách, nebo ho naopak více drtíte?

(smích) Tak to je, myslím, otázka spíše na něj. Možná by to byl dobrý kandidát na příští rozhovor. Jinak se samozřejmě snažím rozdíly mezi studenty nedělat. Prostě aby to bylo příjemné jak pro něj, tak i pro mě a zbytek třídy.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?

Ve stručnosti, jelikož pracuji hlavou, mám rád koníčky, kdy se mohu odreagovat manuálně. Rád pracuji na zahradě. Mám včely, kolem kterých je spousta starostí. Baví mě i dělat něco se dřevem. Máme i menší pole, louku, les. Zkrátka manuální práce je pro mě relax.