Pozn. red.: Rozhovor s Petrem Nezdařilem vznikl ještě před 11. březnem 2020, tedy před přechodem škol na distanční výuku. Byl připravován pro časopis nižšího gymnázia GaMaJa, ale nestihl už vyjít. Nepublikovaného textu se zmocnil predátorský časopis Glossarium a po dvou letech rozhovor zveřejňuje. Myšlenky a postřehy Petra Nezdařila jsou ovšem nadčasové, jak můžete sami posoudit. 

Na kolika školách jste už učil?

Pokud mě paměť neklame, prozatím jsem se zastavil na čísle 3 – Klasické gymnázium Modřany, kde jsem strávil první souvislý pracovní rok v životě, poté následovaly 3 roky na Wigymu a 5 let na pražském Gymnáziu Opatov. Jak můžete pozorovat, mé pobyty se s časem prodlužují, tak uvidíme, na jak dlouho zapustím kořeny na své staronové alma mater.

Proč jste přišel právě k nám na Wigym?

Jsem absolventem a, teď vás možná šokuju, mám to tady docela rád. Před nějakými 8 lety jsem tady učil, ale z důvodů ponejvíce demografických, byla naše spolupráce téměř násilně ukončena. S vedením jsme si ale navzájem slíbili, že až to situace dovolí, dojde ke znovuspojení. Nu, a když gondorské majáky konečně zaplály, vyrazil jsem na cestu. Tady mě máte.

Jaká je vaše oblíbená čokoláda či bonboniéra?

Víte, já vlastně sladké skoro vůbec nejím. Ne že bych si chystal figuru do plavek, s tou už jsem řadu let hotov, ale zkrátka mi tahle konkrétní chuť nikdy moc nepřirostla k srdci. Pokud není možné roztáhnout pojem bonboniéra do té míry, aby se do něj vešly i takové ty mále chilli salámky z pytlíku, tak musím bohužel odpovědět, že má oblíbená čokoláda či bonboniéra je zatím neznámá.

Baví vás nějaký sport?

Tak nějaký by se určitě našel. Musím sebekriticky přiznat, že jsem slabší v maratonech a při triatlonu se zadýchávám, ale jinak o sportu sním, i když náhodou spím. Když se tak rozhlédnu po kolezích atletech, postavou inklinuji spíše k šachu, šipkám či curlingu, ale nebráním se ani sledování jiných sportů.

Máte nějakou rodinu?

V širším, užším, nikoliv však úplně nejužším smyslu. Ta širší zahrnuje tetu, strýce, sestřenici, sestřenici z druhého kolena, a spoustu dalších lidí. Do užší se řadí mí drazí rodičové, setra, švagr a neteře (synovec, ale toho zatím má milá setra stále ještě usilovně konstruuje). Co se týče rodiny neužší, tedy manželky a dětí, zaujímám spíše pozici vyčkávací, i když přiznávám, že jedna kandidátka by tu byla (spíš o ní tedy uvažuji na pozici manželky, protože mi na dceru přijde až moc stará). Uvidíme po dalších kolech konkurzu – rozhodnutí o tom, s kým budete sdílet a opečovávat svou DNA, by se nemělo uspěchat.

Posloucháte hudbu? Pokud ano, tak jakou?

Prakticky vůbec. Ale nedávno jsem slyšel, jak si kolega Měrka notuje píseň „Kdybych já byl boháč“ a neznělo to vůbec špatně.

Kde jste se narodil?

Na to si bohužel nevzpomínám, ale později mi řekli, že se to odehrálo v Opavě léta páně 1984. Ale těžko říct. Když zjistíte, že vám vaši rodiče dlouhá léta lhali, například v otázce Ježíška, začnete ke všem jejich tvrzením přistupovat s určitou nihilistickou rezervovaností. Co se mě týče, mohla mě klidně odkojit vlčice někde pod Kapitolem a já bych se to nikdy nedozvěděl. Ovšem k rodičům se chovám, jako by byli moji vlastní.

Vyhrál jste někdy v životě nějakou cenu, která pro vás hodně znamená?

Určitě. Ve školce se mi podařilo získat diplom za plavání s obrázkem želvy, a to bylo prosím druhé nejlepší hodnocení! Nad ní stál už jenom delfín, ovšem ten byl, myslím, vyhrazen jen pro děti režimních prominentů. Jinak si své umístění vysvětlit nedokážu, neboť jsem splýval jako jeseter.

Máte nějaké koníčky?

Rozhovory pro školní časopisy a chov křečků k experimentálním účelům.

Jak se právě teď máte?

Na tuhle otázku odpovídám v neděli večer z klidu domova, tudíž mě zítra čeká pondělí a nový pracovní týden. Takže skvěle! Kdybych se cítil jen o něco lépe, myslím, že by to už bylo ilegální.

Vidíte do politiky, nebo vás takové věci moc nezajímají?

Vzhledem k tomu, že učím ZSV, do kterých patří i politologie, je zájem téměř profesní povinností. Jestli do ní vidím, to si netroufám odhadnout – je to spíš takové bloudění v mlhách parlamentní demokracie. Protože se teď ale má spolužačka z Wigymu stala porubskou starostkou, blýská se možná (alespoň lokálně) na lepší časy a já se stanu expertem v oblasti komunální politiky.
Navíc učitelské působení má v politice dlouhodobou tradici. Namátkou můžeme zmínit např. profesora Masaryka, Konráda Henleina či Benita Mussoliniho. To všechno byli vlastně kolegové.

Jaké cizí země jste už navštívil?

Krom severských zemí mám projetou téměř celou Evropu, ale hranice starého kontinentu jsem zatím neopustil. Poslední dobou se ovšem pohybuji převážně v našem českém rybníčku. Vlastně tak odčiňuji uhlíkovou stopu celých generací svých předků. Ne všichni hrdinové nosí kápi.

Jaký je váš oblíbený obchod?

Jednoznačně školní bufet. Jeho párky v rohlíku jsou proslulé v celé V4 a přilehlém okolí.

Tak, a pokud dovolíte, dáme teď menší rozstřel:
Čokoláda, nebo sušenky?

To bych snad s dovolením oboje vynechal.

Zlato, nebo stříbro?

V bance zlato, v Transylvánii stříbro.

Pes, nebo kočka?

Pes. Ideálně britský bulldog, který je pravým aristokratem zvířecí říše.

70 000, nebo týdenní dovolená v Thajsku?

70 000 a dovolená v Beskydech. Pokud porostou houby, vydržím tam s podobným obnosem snad i rok.

Čtení knih, nebo dívání na televizi?

Knihy! Televizi doma ani nemám.

Tančit, nebo raději zpívat?

Protože tančím jako gekon s artritidou, raději bych si zazpíval.