Každá demokratická země má svůj vlastní volební systém. Pojďme se tedy podívat do různých zemí a povšimnout si jejich jedinečných volebních systémů. Dnes se budu zabývat Čínskou republikou.

Před druhou světovou válkou v Číně neexistovala jedna centralizovaná vláda. Čínu v podstatě ovládaly dvě skupiny – Kuomintang a komunisté. První zmíněná strana se k moci dostala jako součást republikánského systému po revoluci v roce 1912. Kuomintang ovládal velkou část východní Číny (s výjimkou Mandžuska). Naopak – komunisté byli před válkou pouze malou partyzánskou skupinou bez významné podpory. Po Japonské invazi v roce 1937 byl Kuomintang nucen spolupracovat s komunisty, protože jinak by nedostal podporu ze SSSR.

Během války utrpěl Kuomintang velké ztráty, hlavně protože bojoval konvenčním způsobem na velkém území. Komunisté bojovali partyzánsky. Mandžusko bylo během války ovládnuto Sověty, kteří ho po válce předali čínským komunistům. Jejich vůdce Mao byl mnohem silnější než Kuomintang, což se mělo po válce ukázat. Po několika letech občanské války byl Kuomintang nucen ustoupit na Taiwan, ostrov, který získal po druhé světové válce od Japonska. Zatímco komunisté dominovali v boji na pevnině, ostrov Taiwan neměli šanci ovládnout. Kuomintang byl na Taiwanu pod ochranou Spojených států amerických, které byly (a dodnes jsou) největší námořní mocností světa.

Možná čtenáře překvapí konstatování, že Taiwan (stejně jako režim Mao Ce-tunga) byl zprvu pod vládou Kuomintangu diktaturou. To se ale začalo měnit po smrti Čankajška v roce 1975. Jeho nástupcem v pozici vůdce strany se stal jeho syn Ťiang Ťing-kuo, který začal zemi demokratizovat. Tento proces trval přes dvacet let. Postupně byly povolovány opoziční aktivity a vláda byla taiwanizována. První přímá, svobodná volba prezidenta proběhla v roce 1996.

Většina demokratických zemí má oddělenu moc exekutivní, zákonodárnou a soudní. Taiwan jich má – nezávislých na sobě – pět. Vedle tří výše zmíněných to jsou kontrolní a examinační.

Moc kontrolní je zodpovědná za odstraňování zkorumpovaných úředníků a kontrolu rozpočtu. Dále mají někteří členové za úkol dohlížet na lidská práva. Dříve byla kontrolní moc třetí komorou parlamentu, této pozice byla během demokratizačního procesu zbavena.

Examinační moc se stará o kontrolu kvalifikace úředníků. Také se potom stará o jejich práva a dohlíží na platy a důchody úředníků.

Soudní moc na Taiwanu funguje podobně jako ta naše. Jednoduše řečeno se jedná o soudy.

Součástí výkonné moci je vláda s premiérem. Premiér je jmenován prezidentem, který na rozdíl od ČR není součástí výkonné moci.

Mocí, kterou se vždy zabývám nejvíce, je moc zákonodárná. Ta je na Taiwanu zastoupena jednokomorovým parlamentem.

Parlament má 113 členů volených na 4 roky. 73 poslanců je voleno ve volebních oblastech s jedním křeslem. Jedná se o systém, který je používán i ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických. Tito poslanci jsou voleni prvním hlasem.

Dále existuje druhý hlas, kterým lidé volí 34 poslanců proporčním způsobem. Všech 34 poslanců je zvoleno v jedné volební oblasti, která obsahuje celé území Taiwanu.

Zbylých 6 poslanců je rezervováno pro původní obyvatele Taiwanu. Právě z Taiwanu pochází původní obyvatelé Mikronésie, Melanésie, Polynésie, Indonésie a Madagaskaru. Poslanci jsou rozděleni do dvou volebních oblastí, každá má 3 poslance. Poslanci jsou voleni proporčně.

Někteří si možná vzpomenou na první a druhý hlas v Německu. Přestože se tyto systémy mohou na první pohled zdát podobné, fungují jinak. V Německu oba hlasy fungují dohromady, aby vytvořili jak spravedlivé proporční zastoupení, tak místní příslušnost poslanců. Na Taiwanu jsou první a druhý hlas zcela oddělené.

Děkuji všem čtenářům za přečtení mého článku. V dalším díle se budeme zabývat Lucemburskem.