MOKŘINA, FILMOVÝ PLAKÁT, ZDROJ: ČSFD

Mokřina je jeden z nejúspěšnějších španělských filmů, který režíroval Alberto Rodríguez. Ze sedmnácti nominací na cenu Goya jich dokázal získat úctyhodných deset. Natočen byl v roce 2014 v Národním parku Doñana a premiéra proběhla 30. 9. 2014. Film jsem měla možnost zhlédnout se svými spolužáky ve škole v rámci Filmového týdne, kdy jsme se během výuky cizích jazyků seznamovali s vybranými snímky v originálním znění.

Celý příběh se odehrává v roce 1980 a vypráví o dvou detektivech, které přivede do malého zapadlého španělského městečka zmizení několika mladých žen. Případ, jenž zpočátku vypadá velmi jednoduše, později zkomplikují obchod s návykovými látkami, sexuálně motivované vraždy a organizovaný zločin. Vyšetřování nepřispívá ani skutečnost, že se detektivové neznají a každý má na svou práci trošku jiný pohled.

RAÚL AREVALO, ZDROJ: ČSFD

Osobně se mi velmi líbila celková atmosféra snímku, která byla tak silná, že nedovolila divákovi od filmu odejít, ani přemýšlet nad jinými věcmi. Tu se možná povedlo navodit i díky mnoha kratším záběrům obsahujícím podstatné detaily. Důležitý byl například pohled na matku při pohřbu vlastní dcery.

Co film ale činí tak jedinečným, je práce kameramanů. Ti odvedli skvělou práci při natáčení leteckých záběrů, které posloužily jako jakási vizuální intermezza. 

RAÚL AREVALO A JAVIER GUTIÉRREZ, ZDROJ: ČSFD

Za zmínku rovněž stojí skvělé herecké výkony dvou mužů v hlavních rolích, především pak Raúla Arévala, jenž ztvárnil detektiva Pedra. Raúl působil velmi autenticky, do role se velmi dobře vžil a těžko si místo něj dokážu představit jiného tak charismatického herce. Svůj talent nám předvedl už v roce 2008 ve filmu Slunečnice, za který získal cenu Goya za nejlepší herecký výkon. Naopak se, dle mého názoru, se svým úkolem nezvládl vypořádat Jesús Castro, ztvárňující sebevědomého Quiniho. Už samotný mladík mi není sympatický a jeho výkon nebyl věrohodný.  

Co si ale dovolím podotknout je, že celková situace a vztah mezi hlavními detektivy mohly být popsány více do hloubky. Mělo jim být věnováno více scén s dialogy, které by situaci více zdramatizovaly a vysvětlily jak psychologii zmíněného dua, tak i některé nejasnosti, jež se ve filmu v pár případech objevily. 

Dle mého názoru se jedná o výborný španělský film, který stojí za to zhlédnout. Pomalé  tempo, které vás ale přese vše neuspí, ne příliš přátelská dvojice detektivů, nejen občasná ironie, ale i cynismus. To vše dodává filmu správnou dávku nejistoty a díky tomu je napínavý až do samotného konce.