Adam Kropka v barvách HC Bospor Bohumín

Několik učitelů svůj příběh na Wichterlově gymnáziu již dopsalo. Kdo ale píše první kapitoly toho svého, je Adam Kropka, mladý a ambiciózní tělocvikář, kterého vášniví hokejoví (a vlastně i fotbaloví) fanoušci jistě dobře znají. Na naši školu byl přijat krátce po zahájení nového školního roku.

Proč jste si vybral právě Wigym?

V květnu jsem zdárně završil své studium na Ostravské univerzitě a obratem jsem začal rozesílat svůj životopis po ZŠ takřka po celé Ostravě. Musím ale upřímně říct, že poptávka po učitelích mé aprobace nebyla úplně ideální, a pokud byla, tak s příslibem nástupu až od dalšího školního roku 2022/23. Byl jsem de facto smířený s tím, že vyčkám. Pak se ke mně ale dostala nabídka od kamarádky mé matky, že právě Wigym hledá vyučujícího tělocviku, tak jsem neváhal, zavolal panu řediteli a bylo to. Popravdě už jsem moc nečekal, že bych mohl někde nastoupit v průběhu školního roku.

Takže jste vlastně covidový student. Jak jste zvládal distanční výuku?

Distanční výuku jsem zvládal dle mého názoru dobře, možná mi bylo v některých předmětech příjemnější poslouchat a pracovat z tepla domova. Úkolů bylo každopádně dost. Samozřejmě ale měla distanční výuka i pár negativ. Chyběla mi například souvislá praxe, kterou jsem měl velice osekanou, a zkušenost učit žáky face to face. Přece jenom je něco jiného tvořit si výuku nanečisto a vést reálně hodinu. A tak jsem byl tady na Wigymu tak trošku hozen do vody.

Proč jste se vlastně rozhodl být učitelem?

Doufal jsem v kariéru hokejisty, samozřejmě s vidinou NHL (směje se). Když se pak postupně tento sen vzdaloval, začal jsem reálně uvažovat, co bych tak mohl dělat, aby mě práce naplňovala a bavila. Začal jsem tak studovat sportovní management na Vysoké škole báňské s tím, že jednou budu vést nějaký hokejový, popřípadě fotbalový tým z pozice manažera. Bohužel mi trošku pohasla matematika, a tak jsem byl nucen tuto cestu opustit. Následně jsem znovu zvažoval, kterým směrem se vydat a oslovila mě Ostravská univerzita s oborem Tělesná výchova a sport.

Jak jste zatím na Wigymu spokojený?

Musím říct, že mě práce baví a jsem velmi spokojený. Z čeho jsem trošku nemile překvapen, je horší fyzička počítačové generace. Je to špatné a dost viditelné. Paradoxně ne u těch mladších, kteří jsou většinou šikovní. Starší studenti jsou nadaní asi spíše intelektuálně než po fyzické stránce (směje se). S tím jsem měl ale asi trošku počítat.

Jaký jste byl student?

Co se známek týká, na základní škole jsem měl samé jedničky, pak přišla střední a známky se mírně zhoršily, ale nebylo to vůbec špatné. Na výšce už je pak jedno za jaké písmeno, hlavně že je splněno (směje se). Co se týče osobnosti, byl jsem spíše nenápadné dítě než nějaký „lempl“.

Jak vůbec vedete hodiny tělocviku? Řídíte se osnovami?

Máme samozřejmě nějaké tematické plány, ale striktně se jich nedržím, ať neděláme to samé pořád dokola. Snažím se alespoň něco splnit, ale hlavně chci, ať z toho mají studenti dobrý pocit, ať si odpočinou od náročného studia a ať je to baví, to je nejdůležitější. Ale nehrotím to, rozhodně nechci, aby mi předváděli trojitá salta (směje se).

Také se obecně ví, že hrajete hokej. Jak dlouho a kdo vás k němu přivedl?

Už je to nějaký ten pátek, zhruba dvaadvacet let a přivedli mě k němu mí rodiče. Celý svůj život jsem hrál za HC RT Torax Poruba a to na pozici útočníka. V současnosti však hájím barvy HC Bospor Bohumín. Od nějakých deseti let jsem začal kombinovat s hokejem také fotbal. Ten aktivně provozuji převážně po mé hokejové sezóně, díky čemuž stíhám jarní část soutěže. Hraji za FC Vřesina. Působím rovněž jako trenér mládeže v MFK Vítkovice, na starost mám kategorii U8. Oproti učení je to úplně něco jiného, ale strašně mě to baví. Je super sledovat, jak kluci pohybově rostou a jak rychle se posouvají. Doufám, že tomu tak bude i nadále a budeme rovnocenní soupeři větším týmům.

Kromě vás přišel na Wigym ještě jeden tělocvikář, Jakub Hudec. Znáte se?

Známe se (směje se), tak trochu jsem ho tady dotáhl já. Po úrazu jednoho z učitelů se mě kolegové zeptali, zda neznám někoho, kdo by ho mohl na chvilku zaskočit. Pár lidem jsem napsal a Hudy to nakonec vzal na sebe. Známe se z hokeje, ale chodili jsme spolu na stejnou základku i výšku.

A co jinak děláte ve svém volném čase? Pokud teda ještě nějaký máte…

No, moc ho není (směje se). Když neučím, chodím do fitka. Snažím se alespoň čtyřikrát do týdne. Někdy to mám bohužel dost nabité, ale kdo chce, tak si vždycky nějaký čas najde. Taky jsem si našel zálibu v knihách, především v těch o osobnostním rozvoji. V současnosti čtu knížku od docenta Koláře, ale popravdě musím uznat, že je poněkud složitější, než jsem čekal. Asi jsem přehlédl, že pro její pochopení by bylo vhodné absolvovat alespoň 3 semestry medicíny (směje se). Někdy v tom trošku tápu a musím se v textu vracet. Kniha se jmenuje Posilování stresem.

Slyšela jsem, že máte dokonce hospodu v Klimkovicích.

Adam Kropka a jeho vztah k zdravé stravě

To je pravda, mám malou sezónní hospůdku u koupaliště. Takže se přes letní sezónu vůbec nenudím. (směje se). Máme tam všechno možné od pizzy přes nakládaný hermelín, tvarůžky či žebra. Samozřejmě i dobré pivečko. Provozujeme ji od května do září. Ale uvidíme, co bude nadcházející sezónu. Asi to nebude úplně jednoduché zkombinovat s mou prací ve škole, ale přes léto, tedy červenec a srpen, mě tam určitě uvidíte. K práci číšníka jsem se dostal díky své matce, která se tomuto odvětví věnuje takřka celý život. Během volna a prázdnin jsem ji jako mladíček často pomáhal. A popravdě mě ta práce i baví, pokud je frmol, utíká směna jako voda.

A když tak sportujete, udržujete si jídelníček?

Rozhodně. Snažím se jíst s rozumem, pravidelně a vyváženě. Ale samozřejmě si nějakou tu „prasárničku“ sem tam dopřeju. Přece nejde být pořád striktní (viz fotka ☺ ).

Na závěr se zeptám, máte nějaký životní cíl?

Založit rodinu, mít spokojený a harmonický vztah, dobrou práci, která mě bude bavit a nebudu do ní chodit znechucený. Sportovní úspěch už mě asi minul (směje se), ale třeba nějaký přijde v mé trenérské kariéře. Necháme se překvapit.