JOHN MALKOVICH A GLENN CLOSE NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI 1988, ZDROJ: ČSFD

23. března uplyne přesně 240 od chvíle, kdy francouzský spisovatel Pierre Choderlos de Laclos(1741 -1803) vydal svůj nesmrtelný román v dopisech Nebezpečné známosti. Zatímco mnohá díla francouzských osvícenců zapadávají prachem, libertinský román se dodnes těší velké čtenářské oblibě. O popularitu knihy se zasloužilo i filmové zpracování. O to se pokusil v 1988 režisér Stephen Frears; do hlavních rolí vikomta de Valmont a markýzy de Merteuil obsadil Johna Malkoviche a Glenn Close. S jakým výsledkem? Posuďte sami: tři Oscary za scénář, výpravu a kostýmy. V čem je kniha přitažlivá i po 240 letech? Nad tím se zamýšlí ve své slohové práci Jordána Prusali. 

Můj oblíbený „záporák“? Markýza de Merteuil, bezesporu hlavní záporná postava knihy Nebezpečné známosti Cholerdose de Laclose. Tato postava nám ukazuje pohled na ženu mnoha tváří, a zároveň pohled na zrazenou milenku s touhou se pomstít. Je doslova ikonou ženské lstivosti.

Na pohled atraktivní žena, znalá společenského chování. Může na nás působit ctnostně a počestně. Samozřejmě je však mistrem manipulace, samotný vikomt Valmont dlouho nedokázal poznat, že s ním hraje hru, stejně tak jako s mnoha dalšími. Její um spočíval i ve vzbuzení důvěry a přátelství, které dokázala velmi dobře využít pro svůj prospěch. I v případě, že je poražena, nedala svému soku radost na pohled poraženého, naopak jí to přidá na odhodlání svou hru dohrát.

Až podivuhodné, co je pro své vítězství schopna obětovat a jak moc ji naplňuje hra s city ostatních. Je jako vlk v převleku ovečky ve stádě ovcí, který si jednu ovečku podruhé oddělí ze stáda a nic netušící ovečky pokorně půjdou za vlkem.

I přes vše, co napáchala, by bez ní příběh nebyl zajímavý ani poutavý. Postrádal by intriky, napětí i ironii osudu. Tyto postavy většinou drží nitky našeho příběhu a pomyslně za ně tahají. My čtenáři se sami necháme vtáhnout do děje a sami podlehneme intrikám a pastem předem nastraženým. Přesto vše nás mohou neustále fascinovat, už samotná vytrvalost markýzy je hodna obdivu. Dejme tomu její subjektivní pohled spravedlnosti vůči ní samotné a rozsudku, který uvrhne na kohokoli, kdo se vůči ní obviní, jak tomu bylo u jejího bývalého milence a budoucího manžela Cecílie, je pouze trest za potupu, kterou ji způsobil a opovážlivost ji opustit.

S rukou na srdci, každý z nás aspoň jednou se pokusil vzít spravedlnost do vlastních rukou ve chvílích, kdy se cítíme ublížení. Nejednáme v tomto rozpoložení stejně jako samotná markýza, myslím s vlastním zájmem?