V padesátých letech minulého století došlo na Kubě k revoluci a život v místním prostředí se navždy změnil. Tyto události dodnes doznívají v jak politické a ekonomické situaci v zemi, tak v myšlení místních lidí. Linet Casanova emigrovala z Kuby v roce 2017 a mně se nyní naskytla jedinečná příležitost si s ní o těchto bodech promluvit a uvést některé věci na pravou míru.

Důležitým bodem naší konverzace byla indoktrinace občanů v raném věku a její dopady na myšlení lidí. Jelikož jsou školky státní, má nad nimi vláda naprostou kontrolu a jedna z prvních věcí, které se malé děti učí, je, kdo jsou Fidel Castro, Raúl Castro a Che Guevara. Součástí dětství je také opakování slov, která by se dala přeložit jako: „Pionýři pro komunismus, budeme jako Che.“ Všechno, co se pak ve škole odehrává a učí, je s komunismem spojeno a všichni jsou povinně členy místní pionýrské organizace. Mají také povinné protiamerické demonstrace, které mohou znenadání nahradit část výuky. Příkladem demonstračního prostoru je „tribuna antiimperialista“ naproti americké ambasády v Havaně.

Nenechte se zmást, Kubánci vědí, že věci nefungují tak, jak by měly, ale nevidí to jako chybu systému. Ten je podle nich správný, ale jde o americký bojkot či chybu politiků. Ne však Fidela Castra, ten si vybudoval takový kult osobnosti, že i nyní, po jeho smrti, říká vláda, jak by to on chtěl. A v době, když byl ještě naživu, chápali místní obyvatelé situaci tak, že špatné věci se děly, neboť o nich nevěděl a kdyby ano, napravil by to. Někteří proto také o sobě nemluví jako o komunistech, ale o fidelistech.

Lidé z vnějšího světa navštěvují Kubu, aby poznali místní život, avšak k tomu nedochází, neboť Kubánci jsou hrdí a nenechají je vidět pravou stránku svého života. Nosí slušné oblečení, které si sotva mohou dovolit, nežebrají na ulicích a s turisty se pobaví s úsměvem na tváři a řeknou, že vše je v pořádku. A tak návštěvník nevidí, že si spousta Kubánců nemůže dovolit snídani, stojí čtyřhodinové fronty na maso, a když není chleba, jedí rajčata. Musí skrývat své náboženství, neslaví Vánoce, nedávají si narozeninové dárky a oslavy mají doma s rumem, protože je levný a je ho hodně.

Na Kubě jsou lidé, kteří se systémem nesouhlasí, ale raději si to nechávají pro sebe a spousta z nich by raději emigrovala, než aby očekávali, že se Kuba změní. Roku 2013 byla zrušena vládou stanovená omezení cestování, ale cena za let ze země může stát 100 dolarů a průměrný měsíční plat je 46.

Jedním ze způsobů, jak se dostat k lepšímu zboží, je rozsáhlý černý trh, kde je však třeba počítat s tím, že vše je značně předražené. Příkladem toho je, že zahraniční měna jako euro a dolar stojí ekvivalent sta korun. Dále se zde dá koupit oblečení z Ruska, jídlo či technologické doplňky jako sluchátka a počítačové komponenty. Jedna ilegální komodita, kterou však nikde běžně neuvidíte, jsou drogy. A to ani na festivalech či koncertech. Jedním z důvodů pro tuto skutečnost může být, že revoluce zde ukončila vliv mafie, která zde za Amerikou podporovaného Batistova režimu působila ve velkém.

No a co pohled místních na současnou situaci na Ukrajině? Ta je jim předkládána tak, že Rusové se jen brání, neboť Američané chtějí koupit ukrajinské území, aby mohli být Rusku blízko a pak na něj zaútočit. A zásadně při popisu tamního dění nepoužívají slovo „válka“. Cenzura obecně je zde velmi silná a kubánská vláda dělá, co může, aby lidé nevěděli, že v zemi vůbec existuje politická opozice a političtí vězni. Místní také třeba věří, že Kuba je jediná země na světě, kde mají státem placené zdravotnictví.

Místní učení historie vyzdvihuje kubánskou revoluci takovým způsobem, že předkládá Fidela Castra s jeho bratrem Raúlem a Che Guevarou jako hrdiny, kteří nikdy neudělali žádnou chybu. Ve skutečnosti mezi nimi však existovaly neshody, kupříkladu když v roce 1959 spousta bohatých lidí ze země odešla a zanechala po sobě luxusní domy, kde se Fidel Castro ubytoval. S tím však Guevara nesouhlasil a nelíbilo se mu, že by měli mít taková privilegia. Je nutno pochopit, že to byl silně zapálený muž, pro něhož byla revoluce všechno a jeho žena ho popsala jako špatného manžela a otce.

A tak nyní vyvstává otázka, kam půjde Kuba dál? Je možné, že časem dojde k určité změně fungování státu, ale jedním z předpokládaných výsledků bude ještě větší míra korupce, protože lidé, kteří byli součástí kubánské revoluce, jsou staří a postupně vymírají, a mladí politici nemusí být pro onu socialistickou myšlenku až tak zapálení a spíše se budou dívat pro možnosti, jak by si sami mohli polepšit.