Paní Pilátová ve svém bufetu

Kdo by neznal náš školní bufet, který leckoho zachránil od kručení v břiše… Možná by mnohé zajímalo i zákulisí, které jsme díky paní Pilátové, s níž jsme udělaly následující rozhovor, měly příležitost odhalit. Kdo dodává čerstvé pečivo? Jak fungoval bufet přes covid? A kteří učitelé chodí do bufetu nejčastěji pro svačinu? To vše se dozvíte v následujícím článku.

Rády bychom se vás zeptaly, jak dlouho už bufet provozujete? Naši školu jste oslovila sama nebo vám přišla nabídka? 

Bufet tady na Wigymu funguje přes 20 let. Přede mnou ho zde provozoval už někdo jiný, ale v menší míře, a s nejnutnějšími věcmi. Já jsem kdysi po totalitě vlastnila pekárnu, přibližně deset let. A zde jsem udělala jednu z provozoven. Když se po čase pekárna prodala, tak tato pobočka mi zůstala, jakožto moje srdeční záležitost.

Předpokládáme, že zde prodáváte sama? Nebo vám někdo pomáhá? 

Kdysi jsem zde měla své prodavačky, protože jsem především provozovatelkou a také účetní. Osobně tady prodávám od začátku covidové pandemie, protože jsou přísnější hygienická pravidla a celkově je doba složitější, kvůli různým zákazům a omezením. A takhle mám jistotu, že bude vše, jak má být a bez problémů.

Zmiňujete, že jste provozovatelkou. Co vše to obnáší?

Objednávky zboží dělám sama. Pečivo k nám vozí každé ráno pekař z Krmelína, který má domácí a čerstvé pečivo. Takže vše musím vybalit, připravit, a co se týče pečiva, tak kvůli covidu i hygienicky zabalit do obalů. Také vymýšlím, co by zrovna studentům mohlo chutnat. Někdy mají chuť na sladké, jindy na slané, těžko se to odhaduje, takže často obměňuji potraviny. Občas objednám palačinky, občas pozměním pečivo. Zrovna teď tady mám pizzu, no, ať to není pořád to samé.

V kolik hodin tu už býváte, když vám vozí čerstvé potraviny? 

To je jak kdy, podle toho, jací dodavatelé mají přijet, a kolik mi toho mají dovézt. Většinou zde už bývám kolem půl sedmé ráno, abych vše zajistila. Končím po jedné hodině, tedy po zavírací době bufetu.

Co se tady nejvíce kupuje?

Velmi oblíbené jsou, nečekaně, párky v rohlíku. Těch se za den může prodat až kolem 50 kusů. Dále také potraviny z Maledy, pečivo, bagety apod. A také pitíčka a různé nápoje. Kolem oběda si zde studenti chodí kupovat především sladkosti, něco na dobití energie.

Máte nějaké trvalé zákazníky? 

Přehled si nevedu, ale studenty si pamatuji podle vzhledu, i když to je teď s rouškami o něco těžší. Ovšem jsou tady i tváře, které vídám každý den. Ti potom mají výhody, když si například zapomenou peníze, zapíšu si je, a oni mi to doplatí jindy.

Zajímalo by nás, jestli tady chodí i učitelé?

Určitě ne všichni, ale ano, chodí. Například pan profesor Měrka, profesor Balnar, profesor Vavroš, někdy i pan ředitel.

U studentů jsou populární párky v rohlíku. Je to u učitelů stejné? Co mají nejraději?

Párky si samozřejmě kupují taky, ale možná jsou častější obložené bagety. Více se orientují na zdravější potraviny, převážně ovoce a jogurty.

Velmi by nás zajímalo, proč není váš bufet otevřen i pro mladší část gymnázia. Proč má mladší gympl u vás zakázáno nakupovat?

Tohle je záležitost ministerstva školství. Asi před dvěma lety byla zavedena tato vyhláška, která velice přísně omezovala prodej „nezdravých“ potravin dětem. Takže nesmím prodávat dětem z mladšího gymnázia ani slazenou minerálku nebo jogurt, protože to už přesahuje normu obsahu cukru. Přitom se snažím, abych neprodávala nic, co by mohlo někoho samo sebou ohrozit.

Podle vaší nabídky, se ale jedná o normální potraviny, které se dají koupit v běžném obchodě. I přesto to je zakázáno?

To je pravda, ale jak jsem již zmínila, tak normu přesahuje i běžná minerálka, s obsahem 11 procent cukru. Psala jsem si proto s majitelem Ondrášovky, aby snížil kvůli školám obsah cukru při výrobě, což naštěstí udělal.

Jak bufet fungoval přes covid? Během distanční výuky bylo zavřeno, že? 

Ano, to ano. Celé tohle období s řadou omezení fungování značně komplikuje. Teď to tak už naštěstí není, ale když se třídy nemohly setkávat, tak nebylo jak splnit tyto podmínky. Proto bylo tak dlouho zavřeno. Přizpůsobovat se této době musí bufet ale pořád, například i přepážkou přes výdejní pult nebo balením pečiva zvlášť do sáčků.

A na závěr, podělila byste se s námi o nějakou vtipnou příhodu?

Nějaké zábavné věci se tu občas přihodí. Například jednou tady přišli dva studenti, jeden chodil ke mně do bufetu často, druhý zas tak ne. Vedli mezi sebou velmi zábavný dialog. Rozhovor vedený mezi nimi zněl asi takto:

„Co si dáš?“
„No, já nevím. A co si dáš ty?“
„Já si dám párek. A tak co si dáš teda ty?“
„Já pořád nevím.“
„Musíš si taky dát párek. Párek si nedat, to je jako bys NEŽIL!“

Tím jsme vyčerpaly všechny naše otázky. Děkujeme vám za váš čas. 

I já děkuji za velmi příjemný rozhovor.