Michael Petrus: Vlkadech /Z knihy Neradost Karla Novotného

Asi každý z nás se někdy cítil smutný, tak smutný, že strávil raději den v posteli, odstřihnutý od reality, tzv. ve svém světě, než aby řešil život. Teď si představte, že takový smutek nahradí prázdno. Prázdnota, the void, je něco, co pomalu nedokážu ani popsat.

Vstávání je to nejhorší, a když vás myšlenky přepadnou a medikace nezabírá, cítíte se – vlastně se necítíte nijak. Gravitace na vás doléhá ještě více než kdykoliv předtím, na každý malý pohyb spotřebujete tolik energie, že není ani výhodné pokoušet se vstát. Všechno se zdá být zbytečné, protože vám nic nepřináší ani kapku radosti, smutku či hněvu. Člověk se cítí jako v transu a koukání do stropu je v tu chvíli snad to jediné, co jedinec zvládne.

Pokud se vám podaří přemoct démony vaší hlavy a vstanete, čekají na vás jen další překážky. Lehké úlohy, které ostatní praktikují automaticky, vás natolik vysílí, že i ta příprava kávy je až moc složitá. Dojít do kuchyně, zapnout kávovar, vzít hrníček, čekat, vzít léky, vypít kávu – jeden lok, druhý lok.

Jestli se dokážete vyhrabat ze svého domova, gratuluji. Teď jen stačí přežít zbytek dne. I když jste mezi lidmi, jste na tom možná ještě hůř, protože se přetvařujete a vydáváte extra energii na konverzaci, která vám jde bohužel jedním uchem dovnitř a druhým ven. Socializace se svými spolužáky vám připadá tak zbytečná a depresivní myšlenky vám zamlžují mozek, takže se ani v hodinách nesoustředíte a často jste uvězněni ve své vlastní hlavě. Vše vám je jedno. I ta špatná známka z fyziky, kterou jste chtěli na vysoké studovat. Hodina za hodinou se táhne a už i to psaní zápisků vám přijde zbytečné. Stejně je to jedno, nikam se nedostanu, nic nezvládnu, jsem k ničemu.

Doma spadnete rovnou do postele a spíte – nebo jen to známé koukání do stropu. Pokud máte věci do školy, ty většinou ani neuděláte, protože nehodláte riskovat tu nesoustředěnost a vtíravé myšlenky, které vás trápí čím dál tím víc. Nehodláte riskovat panickou ataku, která by se mohla objevit z ničeho nic, a navíc, je to stejně jedno.

Deprese trápí opravdu spoustu lidí, a u každého se může projevovat jinak. Někdo s ní dokáže i normálně fungovat a třeba byste ani neřekli, že má jedinec takový problém a u někoho to zase vypadá takto.