NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE – LOGO. ZDROJ: ČSFD

Poznámka redakce: Text, který na tomto místě publikujeme, vznikl v chladném, deštivém úterním dopoledni Léta Páně 2022. Tehdá byli studenti 6. A vyhnáni do porubských ulic v čase velmi nevlídném. Karel Kryl by tu dobu pojmenoval asi slovy „na meteorologickém a politickém barometru Evropy setrvalá níže“. Ale vraťme se ke třídě kolegy Pavla Czerneka. Její žáci se v rámci projektu Šumná Poruba načas proměnili v potulné studenty neboli vaganty. Zdá se, že do nich skutečně vstoupil duch středověké žákovské chásky, která si čas krátila skládáním satirických a posměšných básniček. Autorkami následujícího textu je trojice studentek: Plšková, Fildánová a Klumprarová. Výsledná báseň má všechny atributy typické pro vagantskou poezii: členění textu do čtyřverší, ironii, sebeironii i nevážný postoj ke studiu a vlastní budoucnosti. Chybí toliko jediné: zhudebnění následujícího textu za doprovodu loutny a jeho začlenění do moderní verze staročeského dramatu Mastičkář. /PM+PN/

Na Exilu šest šest devět
postavili budovu,
kam chodíme denně sedět
dělat školství ostudu.

Nese název Wichterlovo,
kdo to byl, říct nesvedu,
avšak že už pár let stojí,
vyvozuji ze vzhledu.

Přijde nám to lehce zvláštní,
že z nás chtějí elitu.
Z pár z nás budou jistě Mudři,
druzí skončí bez bytu.