Hedvika Stachovcová se loučí jménem 8. A

Dlouho očekávané poslední zvonění prodělalo velkolepý comeback, milovaná tradice, která byla násilně přerušena covidem, je zpět. Již od brzkého rána bylo možné v terénu kolem Wichterlova gymnázia zahlédnout studenty 4.C, 4.D a 8.A v různých originálních kostýmech. Letos historicky poprvé zavítali studenti do nově zprovozněného domu kultury Poklad v těsné blízkosti naší školy, kde pro nás přichystali skvělou dopolední show. Po mnoha letech strádání jsme měli možnost vidět hrané (již typicky satirické) scénky, krátká, velmi výstižná a vtipná videa a nejednu vzpomínku na onu online etapu školního vzdělávání. Pro některé mohla být akce poměrně zdlouhavá, stěžovat si ale nebudu, neboť každá hodina, ba i minuta na mimoškolní akci, je minuta dobrá.

Po menším dezorientování v prostorách budovy Pokladu jsme konečně usedli na svých právem vydobytých místech a čekali jsme, až show začne. Nechyběla ani zkouška mikrofonu, i když někteří na pódiu se následně hrdě rozhodli ignorovat jeho existenci. Show začíná a na scénu přichází Wigymem nejvíce poznamenaná třída a tou je Oktáva A.

„Projít Wigym bez psychiatrické diagnózy je snad nemožné.“ Věta, která prolomila napjaté ticho a rozesmála celý sál. Hugo nám inscenuje hodinu češtiny v podání profesorky Jiřičkové. Rychle rozdává sešity, diktuje deset slov takovou rychlostí, že se člověk nedokáže ani vzpamatovat, vzápětí vysbírává sešity a mizí k tabuli. Třída 8.A však neskončila pouze u divadelního umění, rozhodla se, že nás obdaruje i svým múzickým a pohybovým talentem. Dle hned několika očitých svědků musela být paní profesorka Gajdušková přivázána k sedadlu, aby se nepokusila o zběsilý útěk z místnosti. Wigymem již značně ostřílená třída nakonec zakončuje celé představení hudebně, a to hrou na flétny v tónech romanticky skřípajícího Titaniku.

Krátká vzpomínka na online

A koho nám to tu čerti nesou? Ano, ano. Třída 4.C na sebe nenechala dopadnout stín vysoce postavené laťky 8.A. Uspořádala nám a učitelům nečekanou zábav, vědomostní soutěž dvou pedagogů proti dvěma žákům. Mnoho učitelů předvádělo své znalosti, ne však z jejich oboru, jinak by byli žáci ve značné nevýhodě. Například dvojice Piková-Nezdařil perlili již od chvíle, kdy dostali do rukou mikrofon. Jaká je univerzální odpověď na kteroukoli otázku při zkoušení, především z dějepisu? Jak pan profesor Nezdařil ráčil sdělit – „čtyři“.

Rázem se přemístíme do prostor dražeb a gamblingu. Dražit či nedražit – to je oč tu běží. V nabídce byla různá lákadla, nejúspěšnějšími z nich byly odpustky na zkoušení či testy ze zeměpisu. Částky vydražených odpustek se pohybovaly v rozmezí desítek až několika stovek korun českých.

Po velmi napínavé aukci kráčí do záře reflektorů se vztyčenými hlavami třída 4.D. Najednou nastává tma, všechna světla zhasínají. Na plátně se zjevuje tajemná tvář – již nejsme diváci posledního zvonění na Wichterlově gymnáziu, nýbrž Hry na Wichterle. Vyhrát může pouze jeden! Prostřednictvím této zábavné hry si můžeme připomenout, jak probíhá zkoušení s panem profesorem Kubečkou. Hledáme odpověď na zapeklitou otázku našich češtinářů pana profesora Měrky a Tichého – „Je vše, co je psané, literatura?“ A další podobné disciplíny.

Příběh nekončí v podání maturantů

Ačkoliv je každý segment individuální a rozdělen podle tříd, závěr se této praktice vymyká. Na pódium totiž přichází 8.A, 4.C a 4.D – všichni maturanti bok po boku a sálem se rozeznívá melodie „Příběh nekončí“. Přestože je všude tma, věřím, že nejednomu učiteli ukápla slza. Člověk si říká, vždyť to je ještě dlouhá doba, ale opak je pravdou. Život nám utíká před očima a je jen na nás, abychom vzali jeho oprátky pevně do rukou, nebo se nechali unášet jeho vlnami. Na závěr bych našim školním veteránům chtěla popřát hodně štěstí u maturit a hlavně ať mají při výběru otázek šťastnou ruku!

POZN.RED.: Text, který je společným dílem členů semináře žurnalistiky a mediálních studií.