Halda jedniček, které spasí naše duše, Archiv autora

Indoktrinace je silná. Možná, že to některé překvapí, ale právě ve školství k ní dochází nejvíce. Do našich hlav je vtloukáváno, jak se máme učit, co se máme učit, kdy se máme učit a hlavně to, že se máme učit. Jedná se o dlouhodobý proces, který je nutný. Dětem (v našem případě žákům) je skutečně nutno nastavit mantinely. Ostatně i v životě se budou muset nějakým způsobem chovat. Pravidla nejsou výsluhou pouze škol. Někdy se však tato „výchova k lepšímu“ zvrhne a do svých obětí vtloukává ne tak úplně nejvhodnější myšlenky.

„Učení mučení“

Všichni žáci trpí, ovšem někteří se rozhodli, že budou trpět ještě více – řeč je o gymnazistech. Těch máme dva (ve skutečnosti tři) typy. Čtyřleté a osmileté (šestileté zcela záměrně vynechávám).

Gymnázia si dávají za cíl vychovat budoucí elitu naší společnosti – vědce, lékaře, právníky, politiky a učitele. Svým studentům chtějí nabízet hlubší pohled do předmětů, možnost účastnit se všemožných soutěží a projektů, a hlavně z nich vychovat plnohodnotné jedince. Praxe je však krapet rozličná – jejich hlavním cílem je umožnit svým absolventům nastoupit na jakoukoliv vysokou školu v okruhu pětiset kilometrů.

To pak znamená, že žáci jsou nuceni snášet 12 až 15 rozličných předmětů. (Zde ovšem musím podotknout, že se ve výčtu objevuje i tělesná výchova, výtvarná výchova a hudební výchova). Na žáky je tedy kladeno obrovské břemeno… což ale nemusí být vůbec na škodu – přeci jen z nich chceme vychovat elitu.

Nešvarem gymnázií je způsob, jímž žáky „motivují“ do studia. Gymnazistům je již od první minuty vštěpována myšlenka „sebehodnoty“ založené na známkách.

Ten, kdo nemá samé, to nikam nedotáhne.

Ti pak tráví hodiny nad předměty, o něž nejeví sebemenší zájem. Proč?

Protože přece potřebuju ty jedničky. Potřebuju samé.

Ne, nikdo je nepotřebuje. Jsou zcela zbytečné. O ničem nevypovídají.

Proč se věnovat něčemu, co člověka nebaví? Proč se věnovat něčemu, co člověka nikam neposune? Proč?

Pro dobrý pocit? Opravdu mi učení se nezábavných a zbytečných věcí přináší dobrý pocit? Nebyl bych spokojenější, kdybych se věnoval tomu, co mě skutečně naplňuje?

Známky jsou malicherné. Jestli vám rodiče nebo nedej bože učitelé tvrdí, jak jsou známky důležité… nejsou. Mentalita „potřebuju samé“ vede přímo do studentského pekla. I na hezkou trojku může být člověk hrdý.