Minulý rok jsem měl tu čest absolvovat (a úspěšně přežít) lehce experimentální seminář Žurnalistiky a základů mediálních věd. Historicky jsme byli druhým ročníkem, který si seminářem prošel. A jak je mi známo (z tzv. „Měrkovy plachty“), i tento rok se seminář ŽMV znovu otevřel. Příběh tedy pokračuje.

Namísto toho, abych budoucím žurnalistům jen přál mnoho zdarů a štěstí, rozhodl jsem se, že jim předám pár postřehů, které jsem vypozoroval já nebo žurnalističtí kolegové. Ideálně jim, tedy vám, předám přátelský a lehce stravitelný návod na žurnalistické psaní.

Sem se koukej!

Každý článek by měl čtenáře něčím zaujmout. Ideálně samozřejmě obsahem. Před zpracováním kteréhokoliv tématu je vhodné si položit tuto otázku: „Zajímá toto čtenáře?“ Jestliže je odpověď ano, není čas lenošit. Naštěstí pro nás – neb nejsme profesionální novináři – si můžeme psát, o čem chceme. Glossarium již mnoho let funguje jako takový mišmaš všelijakých nápadů.

Ještě před samotným psaním je vhodné si rozmyslet, o jaký útvar se pokusíme (to „pokusíme“ sem nevkládám nahodile). Reportáž, fejeton, úvaha a komentář se všechny píší lehce jinak. Ovšem nebojte, jestli se vám stane, že lehce vykolejíte, nemusíte se ničeho bát. Vše se dá přepsat… nebo se prostě budete tvářit, že jste to takhle plánovali od samého začátku. Glossarium spořádá jakýkoliv text, tomu věřte.

Nadpis je král…

To, co češtináři trapně nazývají „nadpisem“, my, žurnalisté, nazýváme „titulkem“. Jedná se vlastně o stejnou věc, ale titulek zní lépe. Jeho funkce je prostá – zaujmout. Po jeho přečtení musí čtenáře ovládnout nekontrolovatelná touha si celý článek přečíst… což se řekne snáz, než udělá.

Titulek vypovídá, o čem článek pojednává. Musí být poutavý, smysluplný, a hlavně dynamický – nebojte se, antifyzikální talenti, v tomhle případě to znamená, že by měl obsahovat nějaké sloveso. Jak již bývá češtinářským zvykem – slovesa „je“ a „má“ se nachází na černé listině.

(Nad)užívání otazníků a vykřičníků se nedoporučuje. Takové titulky, jak říkáme, prošly „bulvarizací“ a nepovažujeme je za seriózní. Rozdílným případem ovšem je, pokud se o bulvarizaci snažíme záměrně.

… ale já králem nadpisů nejsem

Bohužel, jak tomu již bývá, praxe je o poznání složitější. Máme mnoho pravidel pro to, jak správně titulek napsat. Prošustroval jsem tedy archívy Glossaria a na skutečných příkladech (existujících článcích), vám oddemonstruji, jak (ne)správně napsat titulek.

Všechny screeny pochází z Glossaria, ty ohraničené červeně jsou chybně (alespoň v jedné části), ty zeleně zase můžeme považovat za vzorové.

Tečka na konci

Dva skvělé názvy, ale když já se nemůžu rozhodnout…

Ten to ale řekl dobře

Co to tu nevidím?

Čtenáře zaujme nejen poutavý titulek, ale i příznačný náhledový obrázek. V těchto těžkých dobách pro Glossarium se však jedná (alespoň prozatím) o „out-dated“ bod. Kdysi, před dávnými časy, byly náhledové obrázky součástí každého článku na Glossariu. Vše se změnilo, když se přešlo na modernější plug-in. Tuto katastrofální událost, kterou Měrka snad oplakává dodnes, se bohužel stále nepodařilo vyřešit.

Proč tedy zmiňovat něco, co je zcela zbytečné? Protože náhledové obrázky tvoří polovinu „kliku“ čtenáře. Navíc musíme pěstovat optimismus – určitě se jednoho dne vrátí!

Tím skutečným důvodem je však jejich velmi elegantní a intuitivní způsob vkládání, s nímž jsem se nemohl nepodělit. Celý proces jest popsán bodově níže:

1. náhledový obrázek vložíme do souboru
2. obrázek zarovnáme doleva (sporný bod – Měrka tvrdí, že to tak musí být, já však nikoliv)
3. rozklikneme „úpravy“
4. klikneme na „rozšířené možnosti“
5. vyplníme „atribut title“ (čímkoliv)

Servírujeme náhledový obrázek.

Strasti intervjů

Je velice pravděpodobné, že vaší první zkouškou ohněm bude rozhovor s novou učitelskou tváří na naší škole. Rozhovor (čili interview) je poměrně dosti zajímavý útvar, který prozkouší vaše stalkerské schopnosti v kombinaci s velkou špetkou improvizace. Noví učitelé jsou zcela záměrnou obětí – všichni bažíme po tom se o nich dozvědět co nejvíce – vlastně se jedná o takový školní bulvár.

Při rozhovoru dotyčné osobě vždy vykáme, a to i v případě, že se známe (takto zní „oficiální“ pravidla). Pozor, sice vykáme, ale píšeme malé v… na tu logiku se mě neptejte.

Tedy otázka: „Co Vás přivedlo na naši školu?“ je chybná. Správně by měla být napsaná: „Co vás přivedlo na naši školu?“

V případě, že nemáte sloní paměť, si doporučuji celý rozhovor nahrát na mobil. Tato nahrávka bude mít hodnotu zlata. Ovšem i zde je nutné vás varovat – přepisování nahrávky, její korektura a následné stylistické úpravy vám mohou klidně zabrat až trojnásobek samotného nahrávání. Mohou, ale nemusí. Je však dobré to vědět a mít na mysli.

Zachránce jménem Word

Svůj článek můžete začít psát přímo do WordPressu, nebo si jej můžete „předepsat“ (s největší pravděpodobností) do Wordu. Lepší možností je ta druhá.

Word má mnoho skvělých vlastností – podtrhne prohřešky vůči gramatice a někdy dokonce upozorní i na „neviditelné“ stylistické nedostatky. Má relativně přátelské uživatelské rozhraní a hlavně byl stvořen k psaní.

Byrokracie útočí: Označit a roztřídit

Po dopsání článku a následném vložení jej do Glossaria bohužel stále nemáte úplně hotovo. Vhodné je váš článek „orubrikovat“ čili jej umístit do některé z rubrik, klidně i do více z nich. Rubrik je spousta: Wigym, Studentské práce, Recenze, Umělecký koutek, Pro pobavení, Hlášky, Postřehy, Ostrava, Česko, Svět, Rozhovory, Sporty… určitě se najde alespoň jedna vyhovující.

Největší pisálkové mohou své majstrštyky opatřit i štítky, ty slouží k lehčímu navádění mezi články. Propojují je co do obsahu. Žádné omezení na štítky není a někteří toho vy/zneužívají do sytosti.

Poslední sbohem: Godspeed

Teď již zbývá jediná věc – vypustit své veledílo do Glossaria. Toto je chvíle plná radosti a oslav. Dokázali jste to, skutečně jste ze sebe vyplodili něco smysluplného (nebo taky ne, ale to je jedno).

Po takovém kolosálním triumfu je jasné, co musíte udělat. Pořádně si odpočinout. A pak, až už se budete cítit přerelaxovaně, se zase pustit do dalšího žurnalistického počinu.

Ale co to bude? A o čem to bude? To už jsou otázky, na které si musíte odpovědět sami. Já teď mohu pouze jediné – přát vám hodně štěstí.