9. 11. se na naší škole uskutečnil, jak tomu již bývá zvykem, Den poezie. Akce, na níž nesmí chybět žádný milovník literatury a češtiny vůbec. Minulý ročník spadal do gesce dvou pánů, kteří bohužel dezertovali – tento rok jsme se tedy genderově vyladili. Letošní ročník si na starost vzal tandem profesorek Jiříčkové a Lipinové. A protože se těžko o něčem rozhoduje ve dvou – ostatně to věděli i v Římě – přizvaly si hlavní organizátorky na pomoc ostřílené veterány Wigymu. Do poroty tedy z řad studentstva zasedly i Lucka Kozelková a Kateřina Peterková, doplněny nikým jiným než mou maličkostí.

Raritou Dne poezie bývá i velvyslanec Ostravské univerzity, jenž nás vždy obohatí něčím naprosto úchvatným. Tento rok přijal pozvání Mgr. Martin Tomášek, Ph.D., který si pro naše recitátory připravil literární workshop.

O čem ovšem onen workshop byl, to bohužel nevím, protože jakožto porotce jsem se celý den nezastavil (byť jsem pouze seděl). Jestli vás to skutečně zajímá, budete se muset pomodlit k nějakému recitátorovi a zároveň žurnalistovi, který snad popíše Den poezie ze svého pohledu. Musíme doufat…

Připravit, pozor a… recitovat

Začínáme nižším gymplem, kde se našlo neskutečných 23 odvážlivců. Respekt. Nic jiného se na jejich nebojácnost ani říct nedá. Moc mě mrzí, že nezmíním všechny soutěžící, ale to bohužel nejde. Ne u všech mám dost poznámek na to, abych o nich mohl něco říct. Nebuďte tedy smutní, pokud se vaše jméno nikde v článku neobjeví – máte stále ještě mnoho příležitostí za sebou zanechat stopu. A kdo ví, třeba jednoho dne napíšete vlastní článek o Dni poezie.

Jako první z prvních přichází na scénu Sofie Peer. Čerstvá primánka, jež přednesem básně „Skladatelův den“ nastavila laťku nebezpečně vysoko. Porotu zaujala skvělou intonací a tempem. Mně samotnému třeba utkvěla v hlavě jedna část, a to: „U-sí-nám!“ K tomuto pomyslnému vrcholu se jako první přiblížil Ondřej Popelka s odlehčenou básní o hádavých skřítcích. Těsně pronásledován Matoušem Ujfalušim s taktéž nadnesenými „Ufo Ufo Ufony“, který uzavřel první blok.

Druhý blok otevírá těžká váha literárního přednesu. Ze židle vstává James Warren Honců, úřadující vítěz minulého ročníku a právem očekávaný budoucí vítěz kategorie NG. Výběrem smutněji laděné prózy „Betlémské světlo“ od Zdeňka Svěráka a skvělým přednesem silně zapůsobil na celou porotu.

Zničehonic se ovšem objevuje letošní dark horse v podobě Sofie Kozlové, která si tento titul vysloužila jistou pohádkovostí svého přednesu.

Talentem oplývá i 4.B, neb se kvartáni hecli a šli s kůží na trh – odprezentovali totiž básně vlastní tvorby. Adam Bolek se dost možná stane Járou Cimrmanem české kuchyně, protože spojil svůj literárně tvůrčí talent s kuchařským uměním. Jeho velevýtvorem je „Jonáč a koblížek“. Oním záhadným novopokrmem pak koblížek namáčený v guláši. Dalšími originalisty byly Laura Limová s vtipnou básní „Škola“ a Jana Pokorná, která se rozhodla převést Shakespearův (ne)smrtelný milostný pár do přítomnosti.

Kategorii nižšího gymnázia nám uzavírá poslední recitátorka – Valérie Bendová. Ta svým téměř až divadelním představením zaujala všechny diváky. Sama se převtělila do postarší a nervově vypjaté divadelní režisérky. Vskutku výkon hodný Oscara.

Vyšší, starší, ale hlavně ostřílenější

Vyšší gymnazisté začínají poněkud svérázně. Jako první recituje Vlasta Krejčiříková se svým vlastním výtvorem – nepřímo tak navazuju na originální šňůru 4.B. Krátký prozaický text „Sadista“ má po obsahové stránce nejblíže k Prokletým básníkům… svou morbiditou.

I kategorie vyššího gymnázia má svého „Jamese Warrena Honců“ – v našem případě se však jmenuje David Stryk, jenž nám představil „Blues na památku Vladimíra Majakovského“. Délkou svého textu mohl trumfnout i kdejakou povídku.

Dalším silným hráčem se stala Elen Henzlová s básní „Nůž“ od Jaroslava Seiferta. Svou výbornou artikulací, hezkým uměleckým přednesem a dobrou intenzitou se téměř ihned probojovala mezi favority celého klání.

Celý další segment si pro sebe ukradla 7.B, která na tento ročník vyslala neskutečných 7 soutěžících, a nejen to, všech 7 soutěžících bylo skutečně kvalitních. Tuto béčkařskou sérii započal Filip Rada, následovali Lucie Horutová, Adéla Šelová, Petr Libscher, a Lucie Nedělová. Septimánskou družinu zakončila až Kristýna Marinčáková s básní „Mršina“ od Charlese Baudelaira.

Největší čest připadla na Elišku Večerkovou, protože byla poslední soutěžící – celou soutěž tedy slavnostně uzavírala právě ona. Ve svém dlouhém úryvku od Roberta Fulghuma nám přiblížila dvě poměrně nesourodá témata, a to sýr a výchovu dětí.

Porotci se hádají

Není nic těžšího, než se naučit pětistránkový text… tedy snad krom toho jej správně ohodnotit.

Vybrat správně, ach, ta bolest. Opravdu to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Každý porotce má své favority a hodnotit objektivně se momenty zdá nadlidské (či nelidské). Naštěstí, jak jsem výše uvedl, bylo nás pět (právě jsem potěšil Poláčka) a nebyla to náhoda. V případě, že jsme se nemohli jednohlasně shodnout, jsme vyvolali demokratické hlasování. Párkrát jsme zvedli ruce, možná i hlas, a najednou jsme měli vítěze.

Sladká chuť vítězství

Vítězi jsou samozřejmě všichni, protože jsme si užili tento čas strávený s poezií, kulturně se obohatili a posunuli se někam dál. Objevili se mezi námi i tací, pro něž byla výhrou jednička z češtiny – těmto jedincům tedy také gratuluji. Jak už tomu ovšem u soutěží bývá, výherce si domů odnáší nejen uznání, ale i cenu.

Kategorii NG opět vyhrál James Warren Honců, následován Sofií Peer. Tuto nižší trojku uzavírá Valérie Bendová.

Kategorii VG ovládl David Stryk. Druhé místo obsadila Elen Henzlová, třetí zase Kristýna Marinčáková.

Aby to náhodou nebylo moc snadné…

Výherci postupují do Arény plné krásných slov… obvykle. Chyták je v tom, že v Aréně se nedělí přednášející podle věku, nýbrž podle literárního druhu (poezie x próza).

Našimi reprezentanty za poezii se tedy stávají David Stryk, Sofie Peer, Elen Henzlová. Za prózu zase James Warren Honců, Valérie Bendová a Vlasta Krejčiříková.

Příští rok zase!

Den poezie se nekoná poprvé a (snad) ani naposled. Příští rok bude opět jiný. Vy budete starší a my, maturanti, budeme pryč. Jménem studentů-porotců vám tedy všem děkuji za účast a přeji mnoho zdarů do příštího roku.