PROFESOR HLAVATÝ NA DÁMSKÝCH ZÁCHODCÍCH

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Poslední týden jsme mohli na dámských záchodech na domečku zahlédnout jednu velmi známou tvář. Tvář našeho učitele, myslitele a vzoru, Josefa Hlavatého.

Prvně jsme si jeho obličeje povšimly v pondělí, s úsměvem od ucha k uchu pozoroval prostor před kabinkami. Dokonale ve výhledu, tak, že si ho nikdo nemohl nevšimnout, nehnutě hleděl na žačky chodící na toalety. Kamarádka se mě zeptala: „to žádné holce nevadí, jak se na ni takhle tady dívá?“ Samu mě udivovalo, že s tím nikdo nic nedělá. „Možná se to některým z nich i líbí. A nejspíš se bojí něco namítnout. Naposledy, když proti tomu někdo vystoupil, měl problém,“ odpověděla jsem, zkoumající jeho veselý obličej, který se zrovna zaměřil na spolužačku vycházející z kabinky.

Okolo nás prošly dvě holky, které se na něj usmály a jedna z nich zašeptala: „Hele, Pepa,“ a odešla na toaletu. Ta druhá si stoupla kousek před pana profesora a začala se upravovat v zrcadle vedle něj. Profesorovy oči se bez mrknutí dívaly na mladou slečnu, ale ona si toho pohledu nevšímala. Sledovala jsem tuto scénu plna očekávání, co se bude dít, ale ono nic. I po jejím odchodu se jeho oči ani nepohnuly, pořád hypnotizovaly jedno a to samé místo. Skoro, jako by čekal na něco lepšího, na něco, co by se mělo objevit na konci té krátké chodby. Očekával další studentku? Nějakou hezčí? Co dělal na dívčích záchodech?

Takhle to pokračovalo až do pátku, kdy Pepa najednou zmizel. Že by se našel někdo, kdo by nahlas vyjádřil svůj nesouhlas s jeho přítomností? Ba ne. Na škole skončily volby, a tak se plakát od Elyty Národa, na kterém byl právě pan Hlavatý vyobrazen, strhl. Největší záhadou však zůstává, proč se Elyta rozhodla přilepit svůj plakát právě na tohle místo. Chtěla tím místním studentkám snad říct, že by naše záchody mohly vypadat i hůř? Nebo se snad jednalo o výhružku, pomocí které donutila nebohé dívky volit právě je?