Časopis studentů Wichterlova gymnázia

Eva

ZDROJ: LEVNEPTAKOVINY.CZ

Doma tráví svůj volný čas čtením magazínu pro ženy. Jejím favoritem je Vlasta, i když občas sáhne i po Ona dnes. Na záchodě má dva roky starý katalog Ikea.

Zrovna včera mi napsala: „Mohl bys pro mě něco udělat? Mám plný sklep papíru. Zavolej.“ Co půl roku jí pomáhám odvést nastřádané časopisy do sběrného dvora v Třebovicích. Trasu tam naučenou nemá. Jednou za čas ji tam můžu hodit já, ne snad?

Venku je hnusně. Nechce se mi. Chvilku uvažuji nad tím, že se na ni tentokrát vykašlu, ale pak se hned napomínám. Je to tvá sestra! Tvá nebohá neschopná rozvedená sestřička, co ti každé ráno česala vlasy – a připínala ti na ně sponky – a po škole tě brala na nanuk – který ti tak ochotně ohřívala ve vodní lázni, přece aby tě nebolelo v krku.

Zaparkoval jsem před vchodem a prozvonil ji. Nic. Asi se zase někde zapomněla. Je mi to jedno, klíč mám, jdu pro sběr.

Do suterénu proniká mdlé světlo, zářivka visící ze stropu už dávno přestala fungovat. Jediný regál vyplňují lahve zavařené dýně, papír se válí všude kolem. Beru balíky a odvážím je na rudle k autu. Jsou jich tu desítky, ale do oběda je naložit stihnu, říkám si.

Kufr se plní zaprášenými časopisy. Má záda to začínají ohlašovat nepříjemnou bolestí. Dávám si pauzu.

Pozoruji okolí. Pod nedalekou lípou stojí osamocený vínový renault posetý bílými flíčky. Na palubní desce leží plastové sluneční brýle a posmrkaný kapesník. Je mi toho podivného vozu až líto. Opuštěný a zanedbaný, postrádající smysl a naději na lepší budoucnost. Stejně jako ona.

Na ulici přijíždí mohutné černé SUV. Přes zatemněná okénka nevidím dovnitř. Bourák zastavuje kousek odtud, vychází z něj žena ve velmi netradičním oděvu, největší pozornost poutá její luxusně vyhlížející černý klobouk. Vypadá jako hollywoodská hvězda.

S překvapením na ni hledím, v tom si však uvědomuji, že mám ještě práci a spěchám pro sběr. Jde stejným směrem. Taky spěchá. Ve dveřích se potkáváme, najednou mi připadá povědomá. Je tajemná a zároveň sebejistá, jiná než většina žen.

Nemůžu na ni přestat myslet. Kdo to byl? Nakládám poslední balík. Provázek se mi zachycuje o kliku sklepních dveří a celý náklad se sype po zemi. Sbírám jeden časopis po druhém. Na zemi leží i nějaká účtenka. Účtenka za hodně drahý klobouk.

Komentáře nejsou povoleny.