Ať už je správný název jakýkoliv, vždy v něm lze zpozorovat cíl této akce – inspirovat. Koho? Své spolužáky napříč všemi ročníky a všemi obory. Někteří z nás totiž zasvětili své životy a duše nejen školství, ale i nějaké té aktivitě navíc.

Jakým aktivitám? Kolik sil je to stojí? Jak se k nim můžu přidat? Co pro to musím udělat?

To vše jsou otázky, které těmto hyperaktivním studentům pokládá Inspiro za vás, vy se tak můžete pohodlně usadit a vychutnat si jejich motivační řeč. A kdo ví, třeba se i nechat zlákat a do něčeho se pustit…

Tento rok se přihlásilo tolik mimoškolních nadšenců, že byli rozděleni do dvou skupin. Na zelené přírodovědce a oranžové humaniťáky. Celkem se našlo 23 odvážlivců, kteří se pokusili inspirovat své spolužáky.

Já, jakožto jeden z oranžových, jsem zůstal svému týmu věrný. Nezradil jsem. Nepřešel jsem k zeleným. Přináším proto „orange-only“ reportáž.

Kde, kdy, kdo a co a bez koho

Přicházím v brzkých ranních hodinách do školy. Nezvykle však mířím k učebně chemie, protože dnes (alespoň co se týče prvních tří hodin) nejsem obyčejným studentem – jsem totiž přednášejícím na Inspiru. Celá akce je v režii profesorek Štěpánové a Korbelové. Druhá zmíněná se bohužel stala další obětí chemického útoku na Wigym. Na poslední chvíli ji tedy zastupuje profesor Hennhofer, který si bere na starost zelené družstvo v jídelně. Čas ovšem ubíhá a pomalu se blížíme k začátku Inspira.

Někdo dělá, někdo neděla

Prvním na ráně je Samuel Neděla. Ten začíná svůj příspěvek citátem od Winstona Churchilla: „Ti, co chtějí vyniknout, musí pracovat, zatímco ostatní se baví.“ Chtěl tím všem na samotném začátku připomenout, že žádný úspěch není zadarmo.

Sam nám představil, co obnáší tvorba vlastní SOČky (středoškolské odborné činnosti), jak funguje CTM (Centrum pro talentovanou mládež) a jak těžké je něco zorganizovat – má s tím totiž bohaté zkušenosti – byl organizátorem poslední πnoci a zároveň stál u zrodu studentského parlamentu naší školy.

Svou prezentaci končí tímto moudrem: „Za mě jsou strachy od toho, abychom se je učili překonávat.“

Jako další jde na řadu Julie Křížková, která je chodícím důkazem smysluplnosti Inspira. Protože se sama zúčastnila minulého ročníku, kde ji oslovila SOČka. Ještě se o ní dozvídáme, že ve svém čase dobrovolničí. Ztracený čas jí kompenzuje dobrý pocit z konání dobra a také smysluplnost pomoci druhým. Zájemcům doporučuje organizaci ADRA a Hnutí Brontosaurus. Tam se zabývají ochranou přírody a naučili ji jednu „velice cennou zkušenost“ – kosit trávu.

Teď ovšem na scénu přichází skutečné těžké váhy prezentování. Duo Vašek-Vašek, či jak by si to nejspíše přáli oni sami, Vašek². Vašek (schválně neprozradím který) začíná také výrokem, byť ne zrovna motivačním, ale zato zaručeně vlastním: „Vzhledem k tomu, že máme strach z důchodců, manuální práce i dětí, tak budeme mluvit o něčem jiném.“ Mluví tedy o debatním klubu Wichterlova gymnázia. Popisuje, jak je nutné se na každou debatu pečlivě připravit, a hlavně čemu se vyhnout. Vyzdvihuje pozitiva debatování: zlepšení rétoriky, improvizace a kritického myšlení. Samotný debatní kroužek hodnotí slovy: „Debatní klub? Jako jo.“ No povězte, co víc potřebujete slyšet, abyste se přihlásili?

Angličtinářská šňůra: Aj lajk ingliš

Prvním angličtinářem je Lucka Kozelková. Popisuje nám své zkušenosti z anglické olympiády. Jestliže máte o takovou soutěž zájem, dobře poslouchejte. Strašákem první části je poslech, té druhé zase rozhovor. Na jaké téma? Slovy Lucky: „Od genetické úpravy embryí až po palmový olej.“ Není jí co závidět… mluvit 10 minut o palmovém oleji…

Za předpokladu, že se dostanete do finále, na vás bude čekat „stand-off“ – souboj jeden na jednoho. A za předpokladu, že postoupíte do okresního kola, na vás bude dokonce čekat i „super stand-off“ – přesně takový, na který jsme zvyklí z westernovek. Tři střelci. Všichni proti všem.

Lucka ovšem nechce vyděsit potenciální englischmeistery, pro odlehčení nám proto vypráví příběh o svém failu z okresního kola. Fail, který je v 8.A znám jako „Vašek move“ – namísto toho, aby při prvním poslechu začala ihned vyplňovat, rozhodla se, že jej bude dočasně vstřebávat. Doplňovat do textu začne až při druhém puštění… které nikdy nepřišlo. Jaká to zrada.

Nebyla to ovšem největší zrada toho dne. Jakožto dlouholetý rival jsem se Lucky musel zeptat na jednu otázku: „Necháš mě konečně někdy vyhrát?“ Na což mi odpověděla tak hrozně, že jsem se téměř až rozbrečel. „Ne, protože jsme maturanti a už se nemůžeme účastnit.“ Měl jsem ji o to požádat dřív…

Na Lucku přímo navazuje Julie Veiserová. Ta je však plnohodnotnou germanistkou – účastnila se totiž nejen anglické olympiády, ale i té německé. Jestliže máte nějaké vzdělání z němčiny, možná si všimnete, že má až nezdravě německé jméno… a umí německy… že by snad byla bilingvní? Je, jen ne v němčině, ale v maďarštině – ještě větší rarita.

Při popisu německé olympiády se musí pochlubit tématem, o němž měla mluvit: „Tvá rasa určuje tvou inteligenci.“ Téma… velice nebezpečné v německém kontextu. Aby nás však neodradila, prozrazuje nám něco vskutku motivačního: „Můžete mimochodem vyhrát nějaké ceny.“ Tomu říkám správný marketing, jen se učte, Vaškové!

Anglickou šňůru uzavírám já s tématem překladatelství. Vůbec to není tak lehké, jak se zdá. No schválně, jak byste přeložili „country-country“? Já vím, jak – blbě. Nejhodnotnější informací z mé prezentace je DeepL. Jen si ho vyhledejte a pokochejte se moderním překladačem, který zvládne přeložit celý text za 6 sekund… text, nad nímž jste strávili několik desítek hodin… Další zrada.

Tři, dva, jeden

Matěj Dvořák, Lucie Kulhánková a Tereza Šišková (nejen, že jsou takto napsaní, oni takhle dokonce i stáli) nám povídají o Prezentiádě, soutěži v… prezentování. Je vidět, že jsou zkušení a připravení. Ihned na začátku se nám představí: „Já jsem Lucie Kulhánková. Po mé levici stojí Tereza Šišková, na mé pravé straně zase Matěj Dvořák.“ Vskutku moderátorský úvod. Prostě profíci.

Další přichází na téma DofE v podání Anety Svobodové a Veroniky Křibíkové. Moto DofE zní takto: „Hýbej se, pracuj na sobě, pomáhej.“ V praxi se tedy věnujete zlepšení libovolné dovednosti, sportu a dobrovolnictví. Obě vidí největší přínos DofE v budování „návyků na práci“. Zájemci o DofE se mohou obrátit na jakéhokoliv angličtináře s 98% šancí na to, že se tato osoba stane jejich školitelem.

Jeden odvážný, to je Tomáš Mynarčík. Stojí před publikem sám. Tom nám ve svém příspěvku popisuje, jak těžké je dostat se na britskou univerzitu. Sám totiž plánuje studovat právě ve Velké Británii. Postup je vcelku jasný: nejdříve si musíte podat přihlášku (max. na 5 škol), poté absolvujete přijímačky a interview.

Interview je ovšem zrádné, jak nám sám popisuje. Jeho samotného se zeptali: „Jak byste předešel vymření býků ve Španělsku?“ Což je, buďme upřímní, velmi atypická otázka.

Zmiňuje také jistou nepříjemnost – Angličanům sice nezáleží na známkách na vysvědčení, požadují však pět jedniček na maturitě (včetně rozšiřující matematiky). Tady ovšem nepříjemnosti nekončí –  některé školy neuznávají českou maturitu (v takovém případě na vás čekají zkoušky navíc).

Všem zájemcům o studium v zahraničí doporučuje jet na dny otevřených dveří, navázat vztahy se současnými studenty a nechat si od nich co nejvíce poradit.

Sladká tečka na závěr

Na scénu přichází poslední vystupující. Adéla Křivánková uvádí svou prezentaci o zpěvu se slovy: „Jsem zpěvačka.“ A všichni ví, že to myslí smrtelně vážně. Hned navazuje se svými pěveckými úspěchy. Zazpívala si po boku Lucie Bílé, odnesla si zlatou medaili z Makedonie a brzy bude vystupovat v Dubaji.

Za hlavní pilíře svého úspěchu považuje víru v sama sebe, tvrdou práci, pravidelné zdokonalování se a odhodlání. Taktéž říká, že je nutné začít u malých cílů a postupně i s nimi růst.

Prošla českými soutěžemi jako Hlas Slezska a Česko zpívá. Nedrží se však pouze v naší republice – soutěžila v Bělorusku (Slavjanskij bazar), Polsku (Vistula Sounds) i Makedonii (Svezdicki). Avšak jak sama říká, konkurence v zahraničí je mnohem těžší – „Nestačí jen dobře zpívat.“ – je to tedy nejen o dokonalém zpěvu, ale i vzhledu a show.

Svůj finální příspěvek zakončuje takto: „S hudbou je to jako s Kofolou – když ji miluješ, není co řešit.“

Pak jsme se všichni rozutekli do svých tříd, zběsile, protože jsme přetáhli do přestávky.

Něco málo na konec

Inspiro se povedlo. Děkuji a vzdávám hold všem vystupujícím. Zasloužíte si respekt – vyjít před ostatním a namotivovat je k tomu, aby něco začali dělat, je úctyhodné. A kdo ví, třeba jste někoho skutečně navnadili.

Největší dík nás všech však patří profesorce Štěpánové, která celé Inspiro nejen zorganizovala, ale i dovedla k úspěchu, a to i přes nepřízeň osudu.

Děkujeme.