S Alainem, reinkarnací Arnošta Goldflama

Pracovní stáž v zahraničí – to je něco, co potěší každého studenta, který nechce trávit prázdniny na Vřesinském koupališti, ale se chce přiučit jazyku a poznat novou kulturu. Tuto možnost dostalo několik studentů z naší školy, kteří se vydali do různých koutů Evropy, jako je třeba Island nebo Francie. V článku, který pro náš časopis napsal Matyáš Hrbáč, se dozvíme, co všechno taková stáž obnáší. O jeho zkušenosti z Bretaně si můžete přečíst ve velmi poutavém textu.

Anabáze
Na toto velké dobrodružství jsme se my dva, studenti Wichterlova gymnázia, Bořek a Matyáš vydali 22. června z vlakového nádraží Ostrava-Svinov. Díky pečlivému plánování hlavy výpravy – Bořka Vajdy – jsme měli čas rozloučit se nejen se svými milovanými, ale i s druhou, nám nejmilejší věcí, a to českým pivem. Na něm jsme si pochutnali ve svinovské nádražce a záhy na to jsme již seděli ve vlaku směr Praha. Ani jsme se nenadáli a už jsme na pražském letišti čekali na let. Ten proběhl bez větších komplikací, za což jsme byli rádi, protože to byla pro nás oba nová zkušenost. Na letišti v Nantes na nás čekala Bořkova zaměstnavatelka, která nás po krátkém bloudění dovezla na naše prozatímní ubytování. Okamžitě jsme šli spát a ráno jsme se probudili u Arnošta Goldflama, minimálně u jeho vzdáleného francouzského bratrance Alaina. Ta podoba byla neuvěřitelná. Druhý den se naše cesty rozdělily. Bořek zůstal do 1. července u Alaina, ze kterého se stal náš kamarád, a já jsem se odstěhoval do svého bytu, který jsem sdílel s maďarskou studentkou Klaudií.

Jako ryba ve vodě
Následující den mě čekal první pracovní den, první den komplet ve francouzštině. Předně bych měl přiblížit pracoviště, kde jsem byl zaměstnán. Jednalo se o ETA Parc Animalier La Ferme du Monde. Parc Animalier je v doslovném překladu zvířecí park, La Ferme du Monde znamená Farma světa a tajemná zkratka ETA označuje tzv. entreprise de travail adapté, v češtině chráněná dílna. Pracoval jsem tedy s lidmi, kteří jsou mírně mentálně postižení a potřebují pracovat ve speciálním režimu. Neznamená to ovšem to, co se často stává v České republice, handicapovaní nepletou košíky nebo malují obrázky. Ve Francii pracují v rámci možností jako lidé bez handicapu, v případě Farmy světa pracují ve všech možných odvětvích, od samotné práce se zvířaty, přes obsluhu v baru, až po prodej vstupenek.
Nutno přiznat, že v prvních týdnech jsem byl díky špatné znalosti francouzštiny postaven na roveň těmto postiženým a sám jsem byl tak trochu handicapé. Naše vzájemná neschopnost se v určitých momentech vyjádřit nás po mém soudu dokonale stmelila a umožnila mi vybudovat přátelské vztahy s kolegy.

Robotnik
Nyní již víte, s kým a v jakém prostředí jsem pracoval. Pořád ale netušíte, co bylo náplní mé stáže. Pracoval jsem na stejných pozicích jako mí postižení kolegové a to předně v restauraci, kde jsem roznášel jídlo a připravoval kávu, nápoje a pomáhal v kuchyni. Tuto práci jsem si zamiloval, protože jsem byl v neustálém kontaktu s Francouzi a mohl tak rozvíjet svoji francouzštinu. Druhým častým zaměstnáním byla práce na vstupu, kde jsem prodával vstupenky, lístky na různé atrakce a jízdenky na vláček, který tak dobře znáte ze ZOO. Třetí častou prací byl prodej v obchůdku, kde se prodávají různé produkty jak z farmy, tak z dalších odvětví firmy, například marmelády nebo paštiky, které také vyrábí lidé s postižením. Musím říct, že sedět devět hodin a prakticky nic nedělat se zdá jako docela jednoduchý úkol, ale věřte, že je to mnohem těžší, než pracovat celou směnu v plné restauraci.

To je dost, táto, že jsi nás někam vyvez
Když se zadařilo, snažili jsme se Bořkem cestovat a poznávat francouzská města a kulturu. V Bretani to ovšem není vůbec snadné kvůli naprosté absenci veřejné dopravy. Museli jsme se tedy spoléhat na vypůjčené auto nebo na naše místní známé. Z výčtu věcí, které jsme navštívili, můžu jmenovat Île-aux-Moines, nádherný ostrov nedaleko města Vannes, dále samotné Vannes, Rochefort-en-Terre, středověké městečko, které jakoby usnulo v čase, a hlavně Île d’Yeu. To je ostrov, ze kterého pochází náš kamarád Alain a kde dlouhou dobu provozoval nejlepší bar na ostrově. Jelikož je na svůj domov náležitě hrdý, rozhodl se nám ho na závěr pobytu ukázat jako pomyslnou sladkou tečku. A sladká byla. Celý ostrov se dá pohodlně za pár hodin objet na kole a tak jsme jej sjezdili křížem krážem. Podívali jsme se do samotného přístavu, na pláže, na hrob maršála Petaina, ke staré pevnosti, která jakoby vyrůstala z moře a na spoustu dalších nádherných míst, které jsou zobrazeny na fotkách ve fotogalerii.
Výlet na ostrov byl poslední významnou událostí celého pobytu, po něm jsme se jenom loučili s lidmi, které jsme v Bretani poznali, a za dva dny odletěli zpátky do Česka.

Přínos?
Nerad bych, aby se z mého článku stalo vychvalování bez jakékoliv reflexe. V mnoha okamžicích to nebylo vůbec jednoduché a ze začátku jsem si i párkrát poplakal a nebyl jsem sám. Pokud byste někdy něco podobného absolvovali, připravte se na to, že rychlý skok do nového prostředí, nové práce a především do nového jazyka nebude jednoduchý. Ale bude užitečný. Zlepšíte se v jazyce, budete se o sebe muset sami postarat a naučíte se improvizovat a spoustu dalších věcí. To si ale musí každý vyzkoušet na vlastní kůži, jen jednu věc a možná tu nejdůležitější vám můžu předat sám. Nebojte se mluvit! Šest let jsem se na našem ústavu učil francouzsky, učil jsem se správně časovat, používat milion časů a způsobů, a velmi záhy mi to francouzštinu znechutilo. Nebojte se mluvit s chybami! Pravda je taková, že pokud se snažíte mluvit místním jazykem, prokazujete snahu ho pochopit a máte zájem se zlepšit, všichni budou milí a každému bude úplně jedno, že jste použili špatný tvar příčestí, že jste nevyčasovali správně, ba dokonce jim bude jedno, že mluvíte pomocí infinitivu. Je jedno jak to řeknete, naprosto, jen to řekněte.