Ostravská přednášková noc zní nejspíš jako nuda. A vlastně i je. To, co z ní dělá něco speciálního,  jsou lidé, které tam poznáte a se kterými se budete bavit.

Duše bez duše bloudící Wigymem

Proč nepřijít o hodinu dřív?

Do dneška jsem netušila, co si pod pojmem Pí noc představit. Jistě, věděla jsem, že se jedná o nějaký večer plný přednášek, ale to, že se může přespat ve škole jsem zjistila až před pár dny. Do školy vcházím brzo, musím přece mít nějakou časovou rezervu a hned na recepci, na které sedí dva Vaškové, Filip a další spolužáci mě posílají do špatné místnosti. Po chvilce bloudění se dostávám do horní tělocvičny, kde si najdu místo v rohu u zásuvky. Ve škole ještě nikdo není, a tak se rozhoduji, zda zůstat na svém místečku v tělocvičně, nebo se raději projít po škole. Po deseti minutách mi dochází, že druhá možnost by mě bavila víc.

Byly ty palačinky teda otrávené?

Pomalu se dostávám do jídelny, kde se Sára snaží přijít na to, jak se dělají palačinky. Okolo ní se tvoří hlouček dívek, které zkoumají, co vlastně způsobuje trhání těchto neodolatelných placiček.  Na scénu přichází Eva a pod jejím vedením se konečně první lahůdka povede. Jídelnou se nese potlesk a nadšení z první neroztrhlé palačinky, která rovnou skončila s marmeládou u Sama. Všechny sledujeme, zda není otrávená, ale k našemu překvapení Sam bez jakýchkoli komplikací vychází z jídelny. Díky našemu ochutnavači jsme tedy zjistily, že jsou jedlé a můžou se začít prodávat.

Hudy zasahuje

Dvě nebohé duše bez duše bloudící Wigymem

Na pí noci je jedna úžasná věc. Rozdíly mezi učiteli a žáky se smývají, všichni jsou v tu chvíli na stejné úrovni. Už to bude chvilka, kdy jsem si uvědomila, že jsou učitelé jen lidé, nic víc, nic míň. Už od začátku jsem se bavila se všemi – vyučujícími, přednášejícími a jistě i se studenty. Zrovna jsem narazila na paní učitelku Hudecovou, se kterou se hned společně s Endy dáváme do řeči a vyzvídáme, co si myslí o dnešním večeru. „Byla jsem už na všech třech pí nocích, nejlepší se mi zdála ta první, kdy jsem celou dobu byla na akcích i se svou dcerou,“ vzpomíná a k tomu připojuje, jak je jí líto, že se letos nemohli dostavit naši slovenští bratia ze sesterské školy.

Nebohá duše bez duše bloudící Wigymem #3

Beer pong bez piva

Právě běžím ke svému batohu, který jsem si v průběhu večera přemístila do učebny francouzštiny a vytahuji věci, na které jsem se těšila celý večer. Pingpongové míčky, kelímky a energy drink! Vracím se do jídelny, rovnou vrazím šest kelímků do rukou Endy a Nikolas, její kamarád, mezitím rozlévá Monster, konkrétně mango loco (mám dobrý vkus), a začínáme házet. Hra je kompletně vyrovnaná, u každé z nás zmizely už tři kelímky, a v tu chvíli na scénu přichází Nikolas a mění se s Endy. První ránu netrefil, a tak je teď řada na mě. Jestřábím zrakem sleduji kelímek. Ukážu mu, kdo je tu lepší v beer pongu. Napřahuji se a házím. Míček letí a bez jakéhokoli kontaktu padá někam za stůl. Sára mezitím zpoza lavice sleduje situaci. Se slovy „To nemůže být tak těžké,“ se staví na mé místo a hned další ránu hodí tak, že se míček ani nedotkne desky. Takto pokračují i další kola, až to Sára vzdá. Měním se s ní a pomalu ukončujeme hru. A ano, prohrála jsem.

Temné tajemství šaten u tělocvičny

Bílý háv, oči černé, duše bez duše bloudí Wigymem a hledá ty, kteří jsou až moc zvědaví a jdou o Pí noci do šaten. Ve tmě číhá s foťákem a čeká, než se dostanete tak daleko do šatny, že už nebude úniku. Jak jste někteří poznali, mluvím o Endy. Na cestě k šatnám jsem vzala bílá prostěradla a sluneční brýle ze svého batohu a zrovna teď sleduju Nicka, jak pózuje u sprch. I když je už chvilku po Halloweenu, nemohla jsem odolat a donutila Endy udělat alespoň nějaké fotky na téma duchové.

Nebohá duše bez duše bloudící Wigymem #4

Jdu rozdávat neonové náramky!

Nemyslete si, že jsem na Pí noc nepřišla nevybavena neonovými náramky. Právě naopak, zrovna rozdávám už třetí

balení a snažím se to vnutit jednomu z Vašků. Vůbec se mu nechce náramek přijmout, ale po tom, co si všichni okolo něj vzali se podvolí a já můžu spokojeně pokračovat v rozdávání. Moje další cesta míří do vestibulu, kde obdaruji ještě pár žáků a nezapomenu ani na pana Nezdařila. Moje píle se vyplácí a když pak jdeme na ohnivou show ven, náramky ve tmě prozařují schodiště i balkón.

Dobrodružná výprava, při které se nic dobrodružného nestane

Jsou dvě hodiny ráno, všichni už jsme solidně vyčerpaní a Julča se právě rozhodla, že se tu nevyspí a chce domů. To by nebyl problém, pokud by netrvala na tom, že chce jít sama. Naštěstí se mi podařilo ji přemluvit, a tak ji teď se Samem a Evou doprovázíme domů. Na Hlavní třídě není živé duše, jako by se zamrazil čas. Tomu odpovídá i teplota, mám pocit, že umrznu. Juli živá a zdravá doráží po deseti minutách domů a my se vypravujeme zpět na Wigym.

Jít či nejít, to je oč tu běží

Vyplatí se vlastně jít na pí noc? Tahle otázka je neskutečně složitá. Pokud se chcete něco přiučit, nejspíš ne. Přednášky jsou sice zajímavé, ale nemůžu s klidným srdcem potvrdit, že jsem se něco naučila. Možná jsem jen šla na špatné přednášky, nebo nedávala dostatečný pozor, ale z celé akce jsem si převážně odnesla zážitky vypsané výše. Pokud chcete poznat kupu nových lidí, dělat blbosti s kamarády nebo přespat ve škole, je Pí noc dobrá volba a přednášky vám můžou dělat ideální doprovodný program.

Autor fotek: William