Všichni známe Pí noc jako událost plnou přednášek, zajímavých faktů a jídla. Sára, studentka septimy A, se společně se svými kamarádkami postarala o to, aby naše žaludky byly nadmíru spokojeny. Možná se ptáte jak? Sára jednoduše dělala výborné palačinky, které provoněly celou jídelnu. Mám takový pocit, že bychom jí za to měli poděkovat, protože to vše dělala ze své svobodné vůle.

Prezentace zúčastněných byly různé. Tento ročník se točil spíše kolem přírodovědných témat, ale našlo se i pár humanitnějších prezentací. Za mě titul nejlepší přednášky vyhrál Václav David se svým příspěvkem: „Psychologie hororu aneb Kdo se bojí, musí do lesa“. Nicméně si myslím, že každý si našel něco, co by ho zaujalo a čím by mohl zkrátit čas.

Teď ale zpět k mé pointě, kterou jsem se rozhodla do tohoto článku zahrnout. Pí noc je známá pro své přednášky, ale málokdo se dozví o tom, jak to vypadá po ní. Mluvím o čase, kdy poslední student odprezentuje svůj výklad a většina rozumných lidí jde spát. Někteří studenti totiž vůbec neplánují zalehnout a jejich jediným plánem je si užít noc s přáteli a lidmi, kteří se čirou náhodou nachomýtnou okolo.

Jak probíhala má noc?

Prvně jsme se usadili v jedné z učeben, kde předtím probíhaly přednášky. Nic moc jsme neměli v plánu, snad jenom si povídat. Nicméně různé typy lidí spojené dohromady daly prostředí ke vzniku těch nejhloupějších nápadů. Začalo to pouštěním velice „kvalitní“ hudby na YouTube, pokračovalo závody ve třetím patře a vrcholné završení bylo před dveřmi paní profesorky Hudecové. Té jsme se zeptali, zdali si s námi nezahraje na schovávanou. Podotýkám, že jsme v sobě neměli ani kapku alkoholu, na který bychom to mohli hodit. Byli jsme to jenom my a naše vnitřní děti hrající si spolu. Schovka nám bohužel moc nevyšla, což nám zas až tolik nevadilo. Však to znáte, zkusit se musí všechno. Vrátili jsme se po našem neúspěšném pokusu do třídy a dlouhé hodiny si povídali.

Co tím vším chci říct? Možná to, že jsme pořád jenom lidé. Celý rok chodíme do školy a spousta z nás toto místo vnímá jako něco negativního. Avšak na tu jednu noc je to prostor, který nám poskytuje příjemné přístřeší plné radosti a komfortu. Tyhle Pí noci mě naučily, že jedna neprospaná noc s dobrými lidmi je lepší než cokoli jiného, co bych v danou chvíli mohla dělat doma – pravděpodobně spát ve své vlastní posteli.