Jak lze strávit jeden jediný den? Můžete ho prospat, proležet, proučit… proprokrastinovat… nebo zažít něco nezapomenutelného. 25. listopadu se odehrály hned tři události, na které budeme dlouho vzpomínat. Chemický útok na Wigym, Multimediální den v Brně a Stužkovák 8.A.

Všechny tyto události by si bezpochyby zasloužily samostatný článek, avšak já jsem z každé z nich zažil pouze část. Proto jsem je vhodil k sobě. A navíc si alespoň představíte, jak chaotický den jsem zažil.

Posaďte se, začínáme.

Chemický útok na Wichterlovo gymnázium

Školní jídelnu by málokdo považoval za luxusní restauraci. Na kvalitu zdejších pokrmů se ostatně nadává od doby, co jsem byl v primě. Vždy se ale dala obhájit se slovy „není to luxus, ale jíst se to dá“ – tedy dalo, až doteď.

24. listopadu se podával „burger bez burgeru“ (takto to popsali přímí svědci). Ještě toho večera se mnoha strávníkům udělalo špatně. Za viníka této příhody bylo oběťmi označeno právě maso.

Pro někoho štěstí, pro někoho zase obrovská smůla – Wigym nebyl jedinou otrávenou školou. To znamená, že za otravu části školy nemůže naše milovaná jídelna, nýbrž Chemička (Střední průmyslová škola chemická akademika Heyrovského), z níž odebíráme naše obědy.

Za vítěze tohoto incidentu mohou být označeny pouze dvě skupinky buřičů-studentů, a to vegetariáni, kteří ani nepomysleli na to dotknout se „burgeru“, a bojkotéři školních obědů. Takoví studenti si mohli vzájemně plácnout.

Mám ovšem jednu, čistě filozofickou otázku: budou mít otrávenci absenci?

Kdo se snažil zkazit den 8.A?

Inkriminovaný oběd se udál 24. listopadu, hned následujícího dne se konal Stužkovák 8.A – co když se ale někdo pokusil záměrně překazit tuto slavnostní událost tím, že část studentů pokoří bolest břicha?

Hned zrána, 25. listopadu, se začala situace vyjasňovat. Celkem čtyři členové 8.A byli otráveni. To sice není dostatečně velký počet na zrušení akce, stále se ale jedná o velkou nepříjemnost. Jmenovitě padli za oběť školní jídelně: Vašek, Jiří a Anet… tím čtvrtým byl náš třídní – pan profesor Nezdařil. Stužkovák bez třídního je jako Solární systém bez Slunce. Něco tomu chybí. Něco velmi důležitého.

Ovšem kdo mohl mít motiv, aby spáchal tak ohavný zločin proti 8.A? Nabízí se hned několik potenciálních viníků.

Nejočividnějším pachatelem se jeví být 8.B, naše sesterská třída. Báli se totiž naší skvělé týmové práce, a proto, abychom neoslnili profesorský sbor a nenastavili tak laťku příliš vysoko, se nás rozhodli zastavit co nejdříve.

Jiní konspirátoři ukazují na odvěké rivaly Wigymu, a to Hello či Havlovku. Jejich motiv je však nejasný, tudíž je nemůžeme považovat za pachatele.

Divokou kartou v hledání viníka se stala samotná Chemička. Důvod? Jan „Bubík“ Holub. Expertní chemik z naší třídy. Chemik tak expertní, že vyhrává všechny chemické soutěže. Komu by mohl být tento fakt trnem v oku? Přesně tak, škole, která má za cíl vychovávat chemickou elitu. Chemička se jej tedy rozhodla zbavit a byla ochotna tolerovat i civilní oběti. Tato teorie má pracovní označení „Chemický útok“.

Multimediální den v Brně

Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity koná každoročně (krom let covidových) Multimediální den. Pozve si co nejvíce škol a připraví jim bohatý hlavní, ale i doprovodný program. Glossarium tedy samozřejmě nesmělo chybět.

Tento výlet do Brna začíná v brzkých ranních hodinách, přesněji řečeno v 6:15, na svinovském nádraží. Je zima, strašná zima, ale co hůř, je brzo, strašně brzo. Přicházíme jeden po druhém, ale nakonec se dostavíme všichni. Vyrážíme tedy do Brna.

Cesta trvá dvě hodiny, ale ubíhá rychle. Po těch letech se totiž s mnoha přítomnými vzájemně známe (alespoň od pohledu). Na Multimediální den byli totiž pozváni septimáni z žurnalistického semináře, Gamajáci a Glossaristé.

Z Hlaváku rychle vyrážíme k FSS MUNI. Uvnitř se společně párkrát nafotíme a pak si dáváme rozchod. Největším překvapením byla trička. Některé školy měly jednotný úbor – oni měli merch! Merch svého školního časopisu. Něco naprosto nepochopitelného. Kde na to berou? Existují na to snad dotace??

Ale nebudeme se zaobírat našimi konkurenty. Takticky jsem se rozhodl přisát na Bořka, protože… je to Bořek. Poobcházeli jsme tedy několik mediálních stánků. Spojovali jsme jména a fotky prezidentských kandidátů, poopravovali článek jako správní editoři a to nejdůležitější ze všeho – nakradli si haldu reklamních předmětů. Bořek odchází s oranžovými brýlemi, propiskou a deníčkem. Já jsem ovšem skromný, brýle jsem oželel.

Písařík je mrtev, ať žije Glossarium!

Nejdůležitější moment celého Multimediálního Brna – vyhlašování nejlepších školních časopisů. Máme dokonce dva koně – Gamaju a Glossarium. Musíme něco vyhrát. Vyhrajeme, určitě.

Gamaja utržila 7. místo ve vyšší kategorii. Úctyhodný úspěch. Profesorka Hudecová přihlásila Gamaju do vyšší kategorie, ale ani to ji nezastavilo!

Čekáme tedy na Glossarium. Ale ono stále nikde. Dostáváme se už k vítězným místům. Ale… Glossarium stále nikde? Přece nás nemohli porazit primánci… to není možné… Naštěstí taky ne, Glossarium je totiž „e-zin“ (elektronický magazín) a soutěží v úplně jiné kategorii. (Ani si neumíte představit, jak se všem ulevilo.)

Glossarium obsadilo 3. místo. To vůbec není špatné. Po dvou letech rádiového ticha, bez náhledových obrázků… solidní výsledek. A tak vyvstává otázka: co asi přinese budoucnost?

Naše ocenění se ovšem neobešlo bez lehkého trapasu. Na našem diplomu je totiž napsán název jiného časopisu. „Písařík“ není Glossarium. Opravdu ne. Když jsme to uviděli, byli jsme lehce zmateni. Tento stav davové zmatenosti nejlépe popsala profesorka Hradecká: „Co je to ten Písařík?“ Nevíme. Naštěstí se však prý jedná o error na straně porotců… doufejme. Snad si Písařík nebude nárokovat náš úspěch.

Cesta tam a teď zpátky

Třetí místo se musí pořádně zajíst. Vyrážíme tedy na brněnské vánoční trhy. Bořek si dává pořádně přesmažený bramborák. Já zase pořádně předražené churros. Dlouho se ale v Brně nezdržíme. Musíme se totiž dostat co nejdříve do Ostravy. Skupina Bořek, Sára, já a profesorka Hradecká tedy opouští hlavní klan. Vyrážíme zpátky.

Stužkovák 8.A: skutečný, funkční a vydařený

Chemický útok nás sice prvotně paralyzoval, ovšem dva neochvějní maturanti se i přesto ukázali – Jiří a Anet, byť otráveni, hrdinně přichází. Jejich příchod je velkolepý. Mně osobně připomíná příchod Undertakera jako v americkém wrestlingu. Bohužel, hlavní hvězda večera a plánovaný „pasovatel“ profesor Nezdařil nepřišel. Zároveň potvrzujeme i první maturantskou ztrátu – Vaška.

Dresscode Faux Pas

Co si jen vzít na sebe? Těžká to otázka. Nikdo vlastně úplně neví. To ale nevadí – společně se domluvíme, že?

S příjemným časovým polštářkem dvou dnů jsme (v rámci mužského osazenstva) uspořádali kmenovou radu. Demokraticky jsme si odhlasovali, co si na sebe smíme (a tedy i máme) vzít. Dohodli jsme se na bílé košili, černých kalhotách/riflích a černých botách.

Vcelku dost jasné instrukce, že? Očividně ne. Hlavní spoluorganizátor Hory odignoroval výsledky jakéhokoliv většinového hlasování a porušil snad vše, na čem jsme se dohodli – vzal si sako se svetrem…

Hádej kdo

Není ale čas roastit Horyho, protože už přichází první učitelé. Dnešními vystupujícími jsou: profesorky Želazková, Grögerová, Plášková, Bukovanská, Hradecká, Holečková, Pšenicová, Krčmářová a Korbelová a profesoři Hrabec a Kropka.

Před všemi teď stojí neskutečně těžký první úkol. Na učitelském stole se nachází „jmenovky“ pro každého kantora. Jenže bez jmen. Napsali jsme na ně „poznávací znamení“ každého z nich.

Na stole vidí mini-cedulky s výroky jako „Tři rány bičem!“, „Pooooď, Venca“ nebo „Přátelé“ – oblíbené, případně časté výrazivo každého z nich.

Učitelé přichází ke stolu a ihned znejistí. A tak udělají jedinou logickou věc – sednou si, jak chtějí. Prostě geniální.

Kropič Oblekovič

Je to tak. Nám, studentům 8.A (a také všem přítomným profesorům), se naskytl pohled na tento skvost. To už spíše uvidíte Lochnesskou příšeru nebo Yetiho než profesora Kropku v obleku. Vskutku majestátní to pohled. Sami se pokochejte.

Ale kdo?

První zábavnou estrádou na našem programu je krátká tipovací show s názvem „Ale kdo?“ – vždy promítneme výrok jednoho kantora a úkolem všech ostatních je tohoto jedince odhalit. Když nad tím tak přemýšlím, sami si můžete něco zkusit. Pojďme na to!

Odpovědi:
Petra Valentíková-Sokolová
Lenka Plášková
Hana Želazková
Iva Holečková

Hrátky s mečem, volume I.

Mám na vás záludnou otázku – proč se koná Stužkovák? No, za předpokladu, že odignorujeme možnost (se) opít (kantory), zbyde nám ten skutečný důvod – stát se oficiálně maturantem.

Přichází tedy další otázka – jak se stanu maturantem? No, člověk musí být pasován do stavu maturantského. To obvykle dělá třídní učitel… pokud zrovna není otráven.

Máme však ohromné štěstí. Našim mesiášem se stává profesorka Bukovanská. Je to až poetické, že tato povinnost připadla právě na ni – bývala totiž naší třídní.

Aby toho nebylo málo, Hory, který si neumí vzít bílou košili, s sebou přinesl své dva meče. Skutečné meče. To je teprve pasování!

Jdeme jeden za druhým. Hrdě klekáme, načež jsme hned pasováni. Poté vstáváme a přebíráme svou šerpu a stužku. Ha, už jsme maturanti se vším všudy!

Na řadu hned přichází další tradice, a to společné pití ze skleněného džbánu. Každý dostává slámku a jde se pít. Odolává pouze pár jedinců se slovy, že nemají zájem pít z „covidaria“.

Hrátky s mečem, volume II.

Na stole. Tam v dáli. Leží tam osamoceny… takové dva luxusní meče… přece je tam jen tak nemůžeme nechat ležet. Rychle se po nich tápeme, někdo by snad dokonce řekl „krademe“ – jak nepřesné. S meči se toho dá dělat hodně… třeba pózovat nebo předstírat epický 1v1 fight. Dámy a pánové, užijte si pohled na budoucí elitu toho národa.

A je to Kahoot

Dalším segmentem našeho programu je Kahoot. Kvízová aplikace, kterou alespoň jedinkrát použil každý učitel. A když se nám, studentům, naskytla příležitost udělat kvíz o naší třídě, bylo jasné, že Kahoot je jedinou správnou odpovědí.

Učitelé soutěží sami za sebe, pokud je to technicky možné. Našimi individuálními soutěžícími jsou: profesorky Želazková, Bukovanská, Hradecká, Holečková, Pšenicová, Krčmářová a profesor Hrabec. Koalice vznikly pouze dvě: profesorky Grögerová–Plášková a Korbelová-Kropka.

Hra začíná. Na kantory se valí halda otázek. Největší výhodu mají dvě soutěžící, a to profesorky Želazková a Bukovanská. Obě nás totiž provází celých osm let.

Na scénu přichází otázka: „Kolikrát vyhrála naše třída sportovní den?“ Na škole jsme uznávaní jako sportovní loseři, což je pravda, je zde ale jedno velké ALE – jeden sporťák jsme vyhráli, to je ovšem fakt, který jistá osoba nevěděla.

Po přečtení otázky profesor Kropka ihned vykřikne: „TO JE JASNÉ.“ Přece jen jakožto náš tělocvikář zná naše fyzické výkony. Jenže se mýlil. My (jednou) vyhráli. Nechť se mu tato příhoda stane mementem.

Po dlouhém a nerozhodném boji jsme však u konce. Vítězí tandem Korbelová–Kropka. Zde však musím poznamenat, že profesor Kropka ukázal netýmového ducha, protože sám poznamenal (ještě před koncem kvízu), že „vítěz je jen jeden“ – a tak se tedy ptám, kdo je tím vítězem??

Bohužel musím zmínit ještě jeden tragický fakt. Profesorka Bukovanská byla sabotována technologií, a to hned dvakrát. Nebýt těchto nepříjemností, byla by první. A vítěze máme rázem tři…

Slavíci u židlí

Jedna kytara vládne všem. Jeden kytarista na ni hraje. A tím kytaristou je neohrožený Jiří. Jako správný skaut má naučené akordy. Všem nám hraje, jako kdybychom byli u táboráku. Brzy však jeho hraní vyruší hraní židliček. Využívá této šance a přidává se k nim jakožto živá muzika.

Studenti i učitelé hrají židličky, společně. Do rytmu Slavíků z Madridu kolem nich obíhají. Tedy do chvíle, kdy Jiří přestane hrát, to si na ně pak rychle sedají.

Do finální pětice se probojovávají: Janča, Nela a profesorky Korbelová, Krčmářová a Holečková. Jako první naši pětici opouští Janča, po které následuje Nela. Ve finálové trojici jsou tedy tři kantorky. Kdo asi vyhraje?? Netrvá to dlouho a výherkyní se stává profesorka Korbelová. Její vítězství je okomentováno slovy „a je tady královna“.

A co bylo dál

Samozřejmě bych rád pokračoval, ale radši to tady utnu. Ne všechno musí být nutně napsáno na papír. Některé věci nemusí být známy všem.

Byl večer 25. listopadu, když jsme se stali maturanty. Nezapomenutelný to den.

Velký dík patří organizátorům, jmenovitě Marki, Vaškovi a Horymu – odvedli jste skvělou práci, a také kantorům, kteří si na nás udělali čas.