Tomáš Klein, nejen učitel anglického jazyka, ale i hudební znalec nejvyšší úrovně. Díky tomuto rozhovoru nahlédneme do vzpomínek z cest do Austrálie a také do jeho osobního života.

Narodil jste se v Ostravě, strávil jste zde celé své dětství. Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka?

Mé dětství bylo celkově krásné, takže mám spoustu hezkých vzpomínek. Trávil jsem mnoho času na hřišti, kde jsem s kamarády hrál různé sporty a hry. Hned vedle domu, ve kterém jsem bydlel, byl zarostlý lesopark, kde jsme právě hráli buď na schovávanou nebo na vojáky. Toto je má nejhezčí vzpomínka.

O jakém povolání jste jako malý sníval?

Když jsem byl malý, chtěl jsem být pilotem Formule 1. V mém pokojíčku byly všude vyvěšeny plakáty monopostů a jezdců závodních aut. Už ani nevím, proč jsem tím chtěl být, protože k autům moc vztah nemám, je to pro mě samotného záhada.

Vaše silná stránka, a všichni to víme, je angličtina. Je pro vás jednodušší mluvit tímto jazykem, nebo česky?

Mám to tak napůl, někdy si v češtině nemohu vzpomenout, jak se konkrétní věc řekne anglicky a naopak. Ale přece jen angličtina je můj druhý jazyk, začal jsem se ji učit až v sedmé třídě, protože jsem vyrůstal v době, kdy prvním cizím jazykem byla ruština, a to už je samozřejmě pozdě, aby člověk v angličtině mluvil jako rodilý mluvčí.

Takže umíte rusky?

Neřekl bych úplně, že umím rusky, naposledy jsem tímto jazykem mluvil u maturity. A když člověk ten jazyk nepoužívá, tak ho pomalu zapomíná. Nemám to v plánu, ale kdybych se na chvíli přestěhoval do Ruska, myslím, že by to naskočil poměrně rychle zpátky.

Jaké jsou vaše další silné stránky?

Těžko se hodnotí sám sebe, asi byste se musela zeptat mé manželky, ta by ale řekla, že jich moc nemám (směje se). Jsem docela přátelský, snažím se k jiným lidem chovat tak, jak bych chtěl, aby se chovali ke mně.

Jaké jsou vaše slabé stránky?

Někdy jsem líný a občas prokrastinuji, to má dopad na mé „včasné“ opravování testů. Jsem i nešikovný, neumím nic spravit, takový Pat a Mat (usměje se). Popravdě mám z opravování fobii.

Co Česko má a Austrálie ne?

Když se teď podívám ven, tak Austrálie nemá takovou zimu. Česko má určitě lepší pivo, hokej a hezčí holky.

Austrálie nemá hezké holky?

V Austrálii jsou hezké holky jen ty, které se tam přistěhovaly ze střední Evropy.

Co všechno jste musel opustit cestou do Austrálie?

Nic jsem v Česku úplně neopustil, protože bylo v plánu se zase vrátit. Určitě mi chyběla rodina, kamarádi, pak také dříve vyjmenované věci jako pivo a hokej (s úsměvem). Samozřejmě jsem si tam našel nové kamarády, ale Australané mají jiný smysl pro humor, takže když jsem s nimi seděl u toho ne moc dobrého piva (směje se), tak to někdy trošku drhlo, ne vždycky jsme si v humoru porozuměli.

Snil jste už od malička o cestě do Austrálie?

Vůbec ne. Jsem relativně konzervativní člověk, který nemá rád změny, a proto mě nenapadlo se kamkoli stěhovat. S tímto nápadem přišla má manželka, a tak jsme o tom začali mluvit. Oběma to přišlo jako dobrá příležitost. Když se na to dívám zpětně, musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života, protože jsem si zlepšil angličtinu a poznal cizí prostředí. Museli jsme se uživit, takže jsme si našli práci. Ale od malička to můj sen určitě nebyl.

Jakou práci jste si v Austrálii našel?

Má první práce v Austrálii byla v kavárně, kde jsem umýval nádobí. To mi moc nešlo a ani se mi to nelíbilo, tak jsem se poohlížel jinde. Nakonec jsem pracoval jako sanitář v soukromé nemocnici. Byla to velice zajímavá práce, byly tam nejrůznější druhy operací, opět tam byli lidé ze všech koutů světa, což mě velice naplňovalo.

Co posloucháte?

Už od svých čtrnácti let poslouchám heavy metal. Oceňuji různé aplikace jako Spotify, protože to je skvělý způsob, jak najít nové kapely.

Jaké jsou vaše oblíbené kapely?

Když jsem s poslechem začínal, velmi se mi líbila Metallica, ta mi zůstala dodnes, je to má taková první láska, na kterou nezapomínám.

Jednou jste řekl, že by váš syn byl vyděděn, pokud by neposlouchal metal jako vy. Stále si stojíte za svým?

Záleží, s čím by přišel. Pokud by to byl Michal David, tak by vyděděn zcela jistě byl (směje se). Ne, samozřejmě si dělám legraci. Charakter člověka se určitě neposuzuje podle hudby, kterou poslouchá, ale podle jeho činů.

Poznámka redakce Glossaria:

Za dobrou práci zahrajeme kolegovi pěknou píseň a přejeme mu mnoho úspěchů v novém roce 2023.