Na každé ceduli, na každém billboardu a na každé televizi. Prezidentské volby jsou prostě nepřehlédnutelné. Již potřetí si totiž budeme volit hlavu státu a z pohledu některých jde o hodně. Jenže volby nejsou jen tak – je pravda, že volič si musí jen vybrat jedno jméno, fyzicky se dostavit a hodit lístek do obálky (a pak i do urny) – tady však všechna zábava teprve začíná.

Někdo totiž musí ty hlasy spočítat. Tím někým je volební komise. No, a já se upsal ďáblu a přihlásil se do ní. Inspiroval mě k tomu jeden náš známý, který s oblibou říká, že „všichni máme práva, ale i povinnosti“ a také „člověku se lehce komentuje systém, který si nikdy neprotrpěl“. Vydal jsem se tedy utrpení vstříc.

Dobrovolně a vědomě jsem obětoval dva lednové víkendy. Období, během něhož se bude psát nejvíce testů a probíhat nejvíce zkoušení. A co hůř – dobrovolně jsem se vzdal osobního volna.

Ovšem, dříve než mě začnete litovat, plnění občanských povinností s sebou přináší i jisté výhody. Za předpokladu, že byste měli třeba 9. hodinu tělocvik téhož dne, kdy se konají volby, upřednostní se ta objektivně důležitější povinnost – budete beztrestně propuštěni (ale stále půjdete do volební komise). Dalším, velmi lákavým bonusem může být i jisté finanční ohodnocení vaší poctivé práce. No vidíte – služba státu nikdy nebyla přínosnější.

I když… ďábel našeptávač by řekl, že by mohla být… kdyby totiž nějaký kandidát postoupil už v prvním kole… nepřišel bych o dva víkendy, nýbrž pouze o jeden… že bych to fakt hodil Motýlemu? Ale kuš.

První zasedání

Komise musí vždy zasednout ještě před volbami, to proto, aby zvolila své členy. Mám na mysli jejího předsedu a místopředsedu. Náš termín padl na 21. 12. – tedy téměř poslední možný.

Přicházím ze školy. Najím se. Dávám si chvilku pauzu a pak se s trošku delším časovým předstihem vydávám směrem k obecnímu úřadu. Jenže něco je špatně… nikdo tu není. A obecní úřad je dokonce zamčen. Co to jako je?

No, je to má neschopnost – dnes je totiž 20. – o den dříve. Super. A tak jdu zpátky domů.

První zasedání, tentokrát už skutečně

Scénář úplně stejný jako včera (popsán výše): Přicházím ze školy. Najím se. Dávám si chvilku pauzu a pak se s trošku delším časovým předstihem vydávám směrem k obecnímu úřadu. Jenže dnes už je všechno tak, jak má být. Obecní úřad je tentokrát i otevřen.

Přijdu dovnitř a zeptám se dobrých úředníků na cestu, protože nemám ponětí, kam jít. Jedna milá paní se mě snaží navést, ale brzy z mého zmateného výrazu pochopí, že nejspíše neuspěje. To ovšem nevadí, protože hned, co domluví, se mě ujímá jiná hodná duše, pro změnu pán, který mě doprovodí na určené místo. Jací to milí lidé.

Má šťastná šňůra naštěstí nekončí. V druhém patře zpozoruji totiž další místního rodáka ze Svinova a také dalšího člověka, co se nechal naverbovat státem – Kamču. Připarazitovávám se k ní co nejrychleji, protože stále nic nevím, a až do začátku zasedání se spolu bavíme.

 Okrsky, volby a povinnosti

Všichni přítomní členové jsou rozděleni do 3 okrsků. Zase mám štěstí, protože jsme s Kamčou ve stejném. Naše skupinka čítá 3 mladistvé a 1 důchodkyni – průměrný věk činí 22 plus právě ona důchodkyně. Prostě ideál.

Poté nastává „volba předsedů a místopředsedů volebních komisí“. Mám pro vás otázku – co si představujete pod pojmem „volba“? Já osobně nějaké cílené rozhodnutí, které vyjadřuje mou vůli. No, ve Svinově se pod „volbou“ skrývá pojem „loterie“ – protože losujeme lístky s názvem své práce (předseda, místopředseda, řadový člen). Taky ideál.

Taháme lístky z klobouku a vítězem v Eurojackpotu se stává… Kamča – tímto gratuluji své nadřízené! Ta si, nejspíše jako prvovolička, odnesla tu nejodpovědnější práci ve volební komisi. Prostě geniální.

S prací předsedy se sice pojí velká odpovědnost, ale také i větší peněžní ohodnocení. Takže něco Kamče z toho přece jen kápne. Bohužel, kapat začne až někdy v březnu – výplata nám nepřijde dřív, než uplyne doba pro napadení voleb… sakra.

*Poznámka pro legislativní hnidopichy: předsedové a místopředsedové se skutečně losují, potvrzuje to i ČSÚ, sice zvláštní praktika, ale v praxi vlastně obhajitelná – pouze zde poukazuji na to, že Svinov zvolil slovo „volba“ namísto „losování“.

A jak probíhaly volby? Těžko říct, protože jsou stále před námi.

„Jen voli nevolí“

Na závěr si bohužel neodpustím malinkou agitaci. Jestli můžete, běžte k volbám. Není to nic hrozného. Mně osobně to naposledy zabralo 10 minut. Obětujete 10 minut pro 5 let – to je férový obchod. Navíc se projdete na čerstvý vzduch. Samá pozitiva.

Základní info pro zapomnětlivce

Volby se konají ve dvou dnech, a to v pátek 13. ledna a sobotu 14. ledna. V pátek se volební místnosti otevřenou ve 14:00, hlasovat lze až do 22:00. V sobotu je času méně – pouze od 8:00 do 14:00.

Případné druhé kolo se bude konat po dvou týdnech, tedy 27. a 28. ledna.

Co když nevím koho?

Poradit úplně nelze, protože nikoho nechci ovlivňovat. Nejlepší je udělat si čas a zhlédnout interview a debaty s kandidáty. Také doporučuji projet jejich stránky, případně si vyplnit volební kalkulačku.

Pro masochistické jedince přikládám i seznam budoucích debat:

ST – 11.1. – Prima – 20:00
ČT – 12.1. – Nova – 17:00
ČT – 12.1. – Nova – 20:00
NE – 15.1. – Prima
PO – 23.1. – Nova – 20:00
ÚT – 24.1. – Nova – 20:00
ST – 25.1. – Prima – 20:15
ČT – 26.1. – ČT