„Na 7. místě časopisu roku v rámci středních škol se umisťuje Gamaja!“. Počkat. Gamaja? To je přece časopis nižšího gymnázia. Jak je možné, že je mezi středními školami? Od profesorky Hudecové byste se dozvěděli, že se jí omylem povedlo při registraci zatrhnout jinou kategorii. Pro Gamaju úspěch, pro Glossarium zatím spíš částečné ponížení. Opravdu je „dětský“ časopis lepší než ten náš? Nemáme snad dostatečně dobré publicisty? Nebo je to snad webem nefungujícím na sto procent?

Vyhlašování však ještě není u konce. Sedíme v prostorné posluchárně na Masarykově univerzitě v Brně. Posloucháme vyhlašování Časopisu roku 2022 a pozorujeme naše soupeře, jak si nadšeně chodí pro výhry. Nikdo moc nevěří tomu, že bychom se vůbec umístili. „Teď nás určitě řeknou,“ vypaluji ze sebe s notnou dávkou ironie při vyhlašování kategorie Webové e-ziny. Jedná se o kategorii internetových časopisů, kam spadá právě i ten náš.

Společné foto s diplomem, autor: Andrea Něníčková

Ta trocha naděje přece jen nějaká je. Jsme napjatí. To vše se však začíná vytrácet v moment, kdy už je známa většina výsledků. Vyhlásili 4. místo a my to nejsme. A ani nebudeme. Nebo že by? „Na 3. místě se umístil časopis jménem…“ pokračuje pořadatel, „Glossarium!“ Zaraženě na sebe navzájem podíváme. Hned na to začneme bouřlivě tleskat sami sobě. Hrneme se ze svých míst pro diplom. Pořadatel třese paní profesorce rukou a gratuluje k úspěchu. Zároveň se omlouvá. Za co? Očividně špatně vytiskli jméno na diplom. Místo našeho je tam cizí časopis! Jak je to možné? Těžko říct. Chyby se stávají. Neříkejte, že jste snad nikdy nechybovali. Jméno nám neznámého e-zinu „Písařík“ je však přeškrtnuto a pod ním napsáno správně „Glossarium“.  Nikomu to vlastně moc nevadí. Jsme zaplaveni vlnou serotoninu.

Ještě se necháme vyfotit Andy Něníčkovou, která nám dokumentuje celý náš výlet už od rána. Nadevše spokojeni, minimálně já tedy, se vracíme na svá místa. Čekáme, až předají zbývající ceny. Po skončení si prohlížíme diplom a navzájem se plácáme po zádech. Samochvála sice smrdí, ale do jisté míry se musíme alespoň trochu pochválit. Najednou se ozývá paní profesorka Hradecká: „Co tam dělá ten Písařík?“. Vyprskneme smíchy. Nemějte nám to za zlé. Jsme v dobré náladě, tak nám přijde vtipných spousta skutečností. Ihned však vysvětlujeme, jak se věci mají, a paní profesorce se také dere smích z úst.

Naše umístění v soutěži by mohlo být lepší. Ale také horší, záleží, z jakého úhlu pohledu se na tuto situaci podíváte. Snažme se to brát pozitivně – neskončili jsme hůř než Gamaja.