Protože jsme studenty gymnázia a valná většina z nás pravděpodobně plánuje pokračovat studiem na vysoké škole, rozhodli jsme se pro ty z vás, kteří ještě nejste rozhodnuti, jaký obor studovat, ale i pro ty, kteří si jen rádi přečtete zajímavé a podnětné články, spustit nový projekt, v rámci kterého vám budeme přinášet rozhovory s osobnostmi z různých oborů.

Jako první pro vás máme rozhovor s Janem Pluháčkem, který se věnuje výzkumné činnosti spojené se zvířaty, což je pro některé dost možná prototypem vysněného povolání.

Na rozhovoru spolupracovala Kateřina Krestová.

 

Začala bych asi první logickou otázkou. Co jste studoval?

Studoval jsem Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor odborná biologie, specializace zoologie, etologie zvířat.

 

Kolik zhruba lidí vaší specializace působí v České republice?

To se dá dost těžko odhadnout. V době, kdy jsem studoval, nás bylo v ročníku třicet  v Praze. Potom je velice kvalitní škola tohoto směru v Českých Budějovicích,  poměrně dobrá přírodověděcká fakulta je v Brně a v Olomouci. To je vše z těch  kvalitnějších, takže, kdybychom předpokládali, že na každé takovéto škole je několik  lidí v ročníku, kteří to vystudují, tak to máte kolem stovky. Ale samozřejmě ne  všichni se poté tím oborem živí, ne všichni ho uplatní v praxi.

 

A jak jste se dostal k této práci? V kontextu s tím, kolik lidí má šanci se v oboru uplatnit?

Já bych to možná přirovnal k takovému tomu vojenskému pořádku – když nemáte žádný průšvih stoupáte v hierarchii výš a výš, alespoň tak jsem to slyšel. A kdybych to přenesl, platí to víceméně i v tomto oboru. Pokud budete mít o školu a obor velký zájem a budeme opravdu dřít a snažit se pro to udělat maximum, tak si myslím, že máte obrovskou šanci ten obor vystudovat a uplatnění najít. Pokud to budete dělat pořádně, zajímá vás to a baví vás to, samozřejmě budete pokračovat dál a dál. Když už během studií máte výsledky, které někoho zaujmou, je to samozřejmě výhodou.

 

Mohl byste nám povykládat o náplni vašeho výzkumu?

Obecně výzkumná práce znamená, že objevujete něco, co je celosvětově nové. Dnes jsou vlastně dva možné výsledky této práce, a to je buď vědecká publikace, nebo vědecký patent. To jsou dnes základní kameny pro další vývoj světa a podle nich vás také všichni posuzují. Takže je to práce bezpochyby zajímavá, musíte pořád nad něčím přemýšlet, není to jako jiná zaměstnání, kdy si řeknete padla a ve čtyři nebo v pět hodin jdete domů a myslíte na něco jiného. Když děláte tuto práci, tak nad ní přemýšlíte pořád.

 

Jakým způsobem probíhá výzkum?

Jakýkoliv výzkum v přírodovědných disciplínách začíná tím, že si musíte položit nějakou otázku, na kterou chcete odpovědět. Nějakou hypotézu, která má hlavu a patu. Nejdříve nastudujete, co vlastně se o daném problému ví. Potom můžete položit otázkou. Musí to být otázka, která se u daného zvířete ještě nikdy nekladla. Musíte si připravit metodiku, jak chcete sbírat údaje pomocí nichž, budete tuto otázku prověřovat, jestli platí nebo neplatí. Sbíráte údaje, ty zanalyzujete, výsledky sepíšete a potom je nabídnete k publikování. Je to samozřejmě náročné. Jsou výzkumy, které jsou náročnější finančně, to je třeba molekulární biologie, tam máte spoustu drahých chemikálií a podobně. Etologický výzkum je zase velmi náročný časově, což si málokdo z těch, co ho financují, uvědomuje. Zvlášť dlouhověká zvířata musíte pozorovat dlouho, několik let, bez ohledu na počasí. Dnes máme sice krásně, ale i když bude pršet…

 

A čemu se Vy věnujete v současné době?

Já konkrétně mám rozděláno několik projektů, kde jsem buďto hlavní autor nebo spoluautor. Já se věnuji etologii kopytníků, především některým tématům, zejména rodičovské investici, tedy chování matky vůči mláděti a naopak. Zvířata, kterými se zabývám, jsou zejména zebry, jeleni, hroši, nosorožci.

 

Pracujete na plný úvazek v ZOO Ostrava?

Ne, já mám hlavní úvazek ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi.

 

Je velký rozdíl mezi tím pracovat zde a v Praze?

Až tak velký rozdíl to není. Možná teď budu trochu ošklivý, ale řekl bych, že takovou otázku by mi nikdo v Praze nepoložíil, protože samozřejmě lidé jsou všude stejní. Je to tak, že vždy z toho menšího centra se kouká na to větší, takže tady všichni koukají na Prahu. Z Prahy nikdo nekouká na Brno nebo na Ostravu, ale kouká se třeba na Londýn nebo na New York, možná teprve v tom Londýně už není pak kam dál koukat. Takže, takhle to nefunguje. Samozřejmě, rozdíly tu jsou. Možná třeba v průměrném platu, ale myslím si, že lidi jsou všude stejní.

Ale abych vám dal příklad, že není pravda, že ve větším městě je vždy všechno lepší, tak v Českých Budějovicích se před pár lety podařilo založit přírodovědeckou fakultu, která se dnes řadí k nejlepším v republice. Je to hlavně o lidech, jaký se vytvoří tým a jaké se má podmínky, a dost často je to, což si řada lidí v této zemi neuvědomuje, spíše o myšlení než o penězích, protože podmínky často můžou být lepší z toho lidského hlediska.

 

Bylo toto povolání vždy vaším cílem nebo jste se k němu rozhodl až později?

Já jsem chtěl vždycky být zoolog. Vždy jsem chtěl pracovat se zvířaty, exotickými zvířaty, takže, příliš jsem se od svých plánů neodchýlil.

Ještě mě napadlo, že máme v zoologické zahradě pravidelně první středu v měsíci odbornou přednášku týkající se výzkumu v zoologii. Je to volně přístupné i pro veřejnost. Neplatí se žádné zvláštní vstupné, jen vstupné do zoo. Takže kdyby měl kdokoli zájem, je vítán.