Jáma a kyvadlo (Pit and the Pendulum)
USA, horor, 1961, 80 min
Režie: Roger Corman
Hrají: Vincent Price, Barbara Steele, Antony Carbone, Lynette Bernay, Larry Turner, Mary Menzies

V.K.: Ano, není příliš obvyklé psát recenzi na film starý 50 let, proto tento text berte spíše jako popis a hodnocení kulturního zážitku. Své divácké dojmy jsem se rozhodla konfrontovat s postřehy spolužačky Terezy Bůžkové.

V.K.: Na začátek je nutno říci, že pokud  se na film chcete podívat jako na adaptaci Poeovy geniální povídky, budete zklamáni. Ze snad nejslavnějšího díla zakladatele hororového žánru byl ve filmu využit pouhý motiv. Tedy, motiv… Kyvadlo ano, samozřejmě, ta nezastavitelná stříbrná smrt je ve filmu ukázána působivě, ale i z toho důvodu by možná seděl více název „Kyvadlo“, protože jámu je vidět v jednom záběru, pokud vůbec.

T.B.: Naprosto souhlasím. Kyvadlo, kyvadlo a ta jáma skoro nikde.

V.K.: Poe také mistrně pracuje s nejniternějšími děsy lidské bytosti, kterými v povídce připravil hlavní postavě doslova peklo na zemi, ale to se do filmu snad ani přenést nedá.

T.B.: Snaha byla. Pomalované zdi okolo mučeného ale nezvládly vyjádřit, co měl spisovatel doopravdy namysli.

V.K.: Samozřejmě, kdyby se někdo pokoušel zfilmovat čistě povídku, vyšel by z toho deseti- až patnáctiminutový ohromně působivý snímek, ale na 80ti minutový film je potřeba ještě něčeho jiného.

T.B.: Nedá se říct, že byste se nudili, ale v některých částech zdlouhavých dialogů, ze kterých se nedozvíte téměř nic máte chuť přeskočit pár minut. Pokud to uděláte, následně ovšem zjistíte, že jste se připravili o informace, bez kterých horko těžko doopravdy pochopíte složitou linku příběhu. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že po prvním velmi zkráceném shlédnutí jsem v posledních několika minutách jen koulela očima nad tím, co se to vlastně děje.

V.K.: Zde bych vyzvihla fakt, že režisér pro příběh, vedoucí k prvoplánovému závěru, použil další Poeovy slavné náměty – předčasný pohřeb, zazdění zaživa, propadání šílenství – které v kombinaci s impozantním hudebním doprovodem tvoří atmoféru, kterou by člověk mohl očekávat od klasického hororu. A atmosféra, to je aspekt, který z tohoto filmu tvoří něco, co i po padesáti letech (natočeno 1961) od svého vzniku může diváka oslovit.

V.K.: Přesto mě neopouští vtíravá myšlenka, že spíše než jako film byl tento projekt (minimálně herci) pojat jako divadelní představení. Vincent Price svou až komicky přehrávanou mimikou připomíná operního pěvce, a stejně tak i Barbara Steele koulí očima možná přespřílis. Divák má zmatek v tom, kdo všechno je psychicky narušený, a postupně odhalovaná fakta s pár dosti nečekanými zvraty zcela vynahrazují absenci filmových triků pro umělé navození strašidelné atmosféry (až na podivné, přelévající se barevné tekutiny během titulků).

T.B.: Chápu, že v době, kdy se film natáčel byly herecké výkony, nechci říct špatné, použiji tedy slovo – jiné, ovšem některé momenty, které by měly nahánět husí kůži, vás z dnešního pohledu spíše pobaví. Výrazy šílenství mi připomínají spíše mě samotnou po ránu, když na sebe dělám obličeje do zrcadla. Když se podívám blíže i na samotné propadnutí šílenství, doopravdy se v tom začnete ztrácet. Ke konci už si nejste jisti, jestli ten, kdo se zbláznil náhodou nebyl blázen už o začátku, ten kdo je mrtvý jestli se nezbláznil potom co umřel a nebo vlastně neumřel a byl blázen už dřív…brr!

V.K.: Dojmu, že jde o spíše divadelní koncepci, nasvědčuje i naprostá neokázalost některých propriet. „Mrtvola“ Elizabeth vypadá tak plastově, že by nemohla ošálit ani skutečně duševně nemocného člověka. Přičtěme tyto drobnosti ovšam na vrub době vzniku filmu a posuňme se dále.

V.K.: Nejvíce se mi na celém filmu líbil konec. Ty oči… Někomu možná nedá spát, mě osobně to rozesmálo, ale rozhodně je to dosti efektní a kromě ústřední scény s kyvadlem jde o asi nejpovedenější část celého filmu.

V.K: 70%. Rozhodně to není film, který by vás v noci držel vzhůru a s rozsvícenou lampičkou, ale jde o kvalitní kinematografický zážitek a s přihlédnutím k jeho stáří je obdivuhodný.

T.B: U mě 80%. Souhlasím, že se nejedná o horor, po jehož shlédnutí budete nakukovat za roh, ovšem povídka Edgara Poa byla zfilmována doopravdy skvěle (ano, přehrávání, ano, umělá mrtvola…). Neodpustím si poznamenat, že dnes, pokud se podíváte na film podle knižní předlohy býváte mnohdy více zklamaní než po filmu ze začátku druhé poloviny minulého století.