Logo semináře aplikované matematiky, zdroj: Matyáš Theuer

Na začátku tohoto školního roku čekala všechny příznivce matematiky na naší škole skvělá novinka – bude se pro nás konat seminář aplikované matematiky!
Na organizační schůzce se sešlo snad 30 nadšenců (ačkoliv nemohu nezmínit nepotvrzené zvěsti založené na radosti studentů nejpočetnější přítomné (nejmenované) třídy z toho, že vynechají fyziku). Potom ovšem již začalo nadšení trochu upadat. Absolvent naší školy, Matyáš Theuer, který měl seminář vést (což bylo pro všechny překvapením), mě osobně, a řekla bych, že jsem nebyla jediná, hned na začátek poněkud demotivoval prohlášením, že se nemusíme bát těžké matematiky, že látka bude jednoduchá a každý ji pochopí.
Stejně tak prohlášení typu: „Budu vám něco říkat, ale pak vám řeknu, abyste mě nebrali příliš vážně,“ mně osobně nepřipadá zrovna dvakrát vtipné. Možná jsem příliš konzervativní, ale tradiční pojetí matematiky, která je bez nevtipných vtipů a s trochou skutečné Matematiky tak krásná, mi vyhovuje mnohonásobně více. Za tři, s úvodní hodinou čtyři „dvouhodinové hodiny“ jsme pořád dělali to stejné – tabulečky, do kterých se dosazují číslíčka, 60 minut je rozebírán příklad, na jehož řešení přijde matematik za dvě minuty a nematematik za 10 minut, a potom, když už se zdálo, že se schyluje k něčemu zajímavějšímu, jsme se dočkali prohlášení: „Tento problém sice matematika umí vyřešit, ale je to příliš obtížné a nebudeme se tím tady zaobírat, nebudu vám to vysvětlovat.“
Nebudu spekulovat o důvodech ani o viníkovi, nicméně na třetí hodině semináře aplikované matematiky, která byla pro mě zároveň poslední, byl již počet posluchačů silně zredukován. Proč jsem vydržela jen do třetí hodiny? Chyba bude pravděpodobně ve mně, mám totiž jednu zásadní vadu – chybí mi trpělivost a nejsem ochotná čekat půl roku, jestli se tedy něco dozvíme, nebo ne. Vzdala jsem to tedy a budu se nadále věnovat spíše samostudiu, nicméně přeji mnoho úspěchů panu Theuerovi i všem jeho vytrvalým studentům. V první řadě je samozřejmě, jak už jsem zmínila, chvályhodné, že nějaký takový seminář vůbec existuje.
Velice oceňuji a vážím si snahy paní profesorky Davidové o organizaci nějakých aktivit pro nás matematiky a mrzí mě, že to s touto konkrétní úplně “nevyšlo”.

Tolik k mým dojmům. Aby článek nebyl natolik subjektivní (a kritický), požádala jsem i další účastníky semináře aplikované matematiky o vyjádření jejich názoru:

Matematika je (dá se říct) můj koníček a do SAMu jsem šla s tím, že si trochu rozšířím obzory. To se mi vcelku splnilo, i když na žádné složité počty zatím nedošlo, spíše je to diskuze o různých zajímavostech, ve kterých se dá najít něco z matematiky, popřípadě rovnou jejich zkoušení. Asi bych zvládla trochu rychlejší tempo, i tak ale beru čas strávený na seminářích jako docela dobře využitý.
Katka Krejčí, 8. A

Seminář aplikované matematicky se mi velmi líbí. Je vedený zábavnou formou a přitom se v něm lecčemu přiučíme, například zajímavým principům teorie her, spolupráci při řešení drobných úkolů nebo přesnému vyjadřování svého názoru…
Jiří Pelleš, 8.A

Jako matematický nadšenec, účastnící se snad každé akce nesoucí v názvu slovo matematika, jsem SAM přijal jako novou výzvu. Čekal jsem obrovskou horu těžké matematiky, kterou budu muset zdolávat, ale dočkal jsem se něčeho jiného, a tak mě SAM celkově moc nezaujal. Spíše než “nebojte se, bude to jednoduché” bych uvítal seminář třeba s tématem: Tipy a triky k řešení úloh matematických olympiád.
Jiří Jaskowiec, 3.E

Seminář aplikované matematiky osobně beru jako takový kroužek, ve kterém se dozvím mnoho zajímavých věcí podložených matematikou. Jelikož matematika mě velice baví a samozřejmě zajímá, obvykle chodím do tohoto semináře s nadšením.
Jana Schwarzerová, 2. C

Inu co říci o SAMu – byl to počin vysokoškoláka spíše pro nižší gymnázium než pro studenty, kteří očekávají něco těžkého a nějakou výzvu, možná na Vítkovickém gymplu by se to ujalo.
Samotný přednášející Matyáš není vůbec špatný, jen volba tématu a cílové skupiny se mu nepovedla. K závěru se dá říct, že nenaplnil očekávání něčeho prospěšného do budoucna ani ničeho extra zajímavého a těžkého.
Daniel Kolář, 3.E

Já byl v pořadí na druhé lekci semináře a musím říct, nebyl jsem nadšen.
Celé sezení probíhalo po patnácté hodině v multimediální učebně, což každému zájemci nabízí sice jistou míru komfortu, na stranu druhou, pohodlné pracovní místo se ve výsledku jeví spíše kontraproduktivně. Světelné podmínky vytvořené důsledkem zatažených závěsů způsobí příjemné spací šero, to celé je umocněno pohodlným křeslem. Proto bych od lektora Matyáše Theuera očekával vynikající zpracování a vhodně zvolené téma. Nekonalo se ani jedno, ani druhé. Pokud pominu značné nesympatie, které k přednášejícímu chovám, jako zcela zásadní problém bych viděl naprosto žádnou schopnost zaujmout. Celková kvalita přednesu nebyla na takové úrovni, aby dokázala zaujmout osmi hodinami dlouhého vyučování vyčerpané studenty. Ruku v ruce s tímto jde i mizerný výběr témat. Seminář aplikované matematiky zní poměrně lákavě až exoticky, možnosti jsou nesmírně široké, dokonce jich je tolik, že jsem až udiven, že byla vybrána právě teorie her, navíc v provedení nudném, nezajímavém, dá se říct po všech stránkách silně průměrném a plytkém. Nikdo k smrti vyčerpaný nechce dvě nehorázně se vlekoucí hodiny poslouchat nudnou sbírku statistik. Nedozvěděl jsem se z matematického hlediska žádný nový pojem, žádný nový poznatek ani žádnou zajímavou zkušenost. Celý seminář jsem si vystačil s počítáním na prstech jedné ruky, základními mentálními a motorickými schopnostmi pětiletého dítěte a bohužel i se značnou dávkou sebekontroly.
Sice chválím snahu školy o podobnou akci, je však třeba kriticky zvážit připomínky a názory seminaristů a jejich potřebám upravit, ať už formu, nebo obsah semináře.
Daniel Vala, 3. E

A na závěr perlička – jelikož se mi učivo probírané v SAM zdálo až absurdně jednoduché, na jednu z lekcí jsem přizvala svou matematicky, řekněme, nepříliš schopnou spolužačku:

Pro mne jako naprostého “amatematika” byl seminář aplikované matiky nečekaným překvapením! Můžu se jen dohadovat, čím to bylo způsobeno, zda mým momentálním prozřením, stylem výuky nebo samotnou vyučovanou látkou, nicméně pochopila jsem základní principy, o kterých jsem si myslela, že mi budou na hony vzdálené. Pan Theuer se snažil být pohotový a aktivní ve výuce, myslím ale, že v některých okamžicích se snažil příliš horlivě apelovat na prozatím neexistující autoritativní vztah student – učitel, což se zaručeně nemohlo ujmout.
Byla jsem přizvána jako matematický lempl, abych posoudila styl výuky. K tomu mohu říct jediné – snaha byla. Seminář byl veden v příjemné atmosféře, připadalo mi ale, že někteří studenti se spíše nudili. Jednou třeba bude z Matyáše Theuera výborný profesor, chtělo by to ale ještě trochu, spíše dost, praxe.
Tereza Bůžková, 7. A