Takto vypadá kompletní švédský tým mistrů světa, zdroj: Photo by Andre Ringuette/HHOF-IIHF Images

Zlaté korunky, stříbrný Helvetský kříž a bronz na bílých hvězdách. Přesně takhle vypadá složení třech nejúspěšnějších národních hokejových týmů po nedávno skončeném 77. Mistrovství světa ve Švédsku a Finsku. Jaké byly klady a zápory tohoto šampionátu? Byli jsme svědky nějakých překvapení? A co divácká kulisa, zlepšila se oproti loňskému ročníku či nikoliv? To vše a ještě mnohem víc se dočtete ve zhodnocení závěrečného hokejového turnaje sezóny 2012/2013.

Finále dvou “Š“

Existovaly takové tipy, které na postup do finále jednoznačně favorizovaly Kanadu a Rusko, ovšem i ti největší fajnšmekři nemohli tušit, čeho budou na tomto hokejovém šampionátu svědky. Po neuvěřitelné sérii devíti výher v řadě se do mače o zisk cenné trofeje nečekaně, ale o to víc zaslouženě, probojovali vyznavači helvetského kříže – hokejisté Švýcarska. Svěřenci kanadského kouče Shauna Simpsona dokázali ve Stockholmské skupině vytěžit body s jak už zmiňovanou Kanadou, tak slavili vítězství nad domácími Švédy a Českou republikou, přes kterou postoupili do semifinále. Spojeným státům pak nedali jakoukoliv šanci na vstřelení jediného gólu. Naopak si třemi krásnými trefami zajistili účast ve finále.

Domácí oblíbenci v čele s legendárním trenérem Pärem Mårtsem byli v tomto šampionátu v ne příliš

obdivuhodné situaci. Vloni je už ve čtvrtfinále sprovodili z cesty o prvenství české barvy, jež později slavily bronz. Letos se tak od „Tre Kronor“ nečekalo nic převratného, ale jak se říká, zdání klame. První hořkou porážku od vyznavačů helvetského kříže nesli svěřenci šedesátiletého kouče dost špatně. Pak přišly výhry nad českými hokejisty, Běloruskem a Norskem, v nichž si žlutomodří napravili reputaci z nepovedeného úvodu. Následující propad s Kanadou 0:3 byl jakýmsi tichem před bouří, protože právě tým javorových listů dokázali při odvetě ve čtvrtfinále přehrát na nájezdy. Tak skončila cesta hlavního favorita. V repríze finále z roku 2011 se „tři korunky“ utkaly se svým spolupořadatelem – hokejisty Suomi. Výsledek utkání byl tak trochu magický, jelikož stavem 3:0 také skončilo klání Švýcarsko – Spojené státy americké.

Dvěma „Š“ to začalo, dvěma „Š“ to končí. Ano. Finále bylo odvetou prvního utkání domácích na šampionátu, jemuž předcházel velkolepý zahajovací ceremoniál. Helvetský kříž sice v úvodu stál při svých vyznavačích, ovšem hlavně díky bratrům Sedinovým, kteří přijeli z NHL v závěrečné skupinové fázi posilnit svůj národní tým, se podařil žlutomodrým senzační obrat, který naplnili ziskem mistrovského titulu po devíti letech. Pokřik „Hopp Swizz“ oněměl a poté opět oživl, když si všichni uvědomili, jakého úspěchu Švýcaři docílili. Po 60 letech vybojovali medaili a hned tu stříbrnou, kterou naposled obdrželi v roce 1935, tedy před 78 lety.

Lesk a bída, taková byla cesta českých barev do vyřazovací části

Ve výběru trenéra Hadamczika bylo 12 hvězd z NHL. I přes to byl pro české reprezentanty tento turnaj nepovedený.

Vše vlastně začalo už od začátku hokejové sezóny. Na podnicích Euro Hockey Tour střílely české barvy málo gólů a jejich hra byla dosti kostrbatá. Změna měla přijít na mistrovství světa. Místo ní však čeští hokejisté předváděli stále jedny a ty samé chyby. Pád na dno má jediné pozitivum, vždy se z něj dá odrazit zpátky nahoru. To se právě stalo v utkání s Kanadou a Norskem. Nejprve dokázali držet krok s javorovými listy, i když jim podlehli 1:2, ale po příjezdu Tomáše Plekance a Marka Židlického, kterým byla usuzována role spasitelů národního týmu, český tým rozstřílel Nory poměrem 7:0. Pak přišlo čtvrtfinále a víra v proměnění náhlé progrese směrem vzhůru v postup do semifinále. Nestalo se tak. A zase se zde propletly mocné příběhy tohoto šampionátu. Švýcarští borci zvítězili o jediný gól – 2:1. Češi tak nenaplnili onen sen o obhajobě třetího bronzu za sebou. Po úspěšných třech letech na trůnu pro nejlepší skončili už ve čtvrtfinále, v celkové bilanci sedmí. Fanoušci a samotní hráči věří, že v příštím olympijském roce ze sebe dokážou vypumpovat maximum a za každou cenu se porvou o cenný kov.

Ruská mašina selhala – ta největší překvapení a zklamání turnaje

Kromě vítězství Švédů a stříbra Švýcarů jsme byli na hokejovém šampionátu u zrodu nečekaných výher a proher takřka všech účastníků. Mezi to největší můžeme vypíchnout porážku ruských hokejistů Francií. Před Zimní olympiádou v Soči příštího roku svým soupeřům ve skupinách nahnali strach Rakušané a Slovinci, kteří ačkoliv sestoupili zpátky do I. divize, dokázali dosti potrápit hvězdami z NHL nabitou Kanadu nebo jejího jižního souseda – USA. Překvapili také Norové, kteří výrazně zkomplikovali cestu českému výběru do čtvrtfinále. Počítat musíme také s Dánskem a Německem. Zklamáním pak byl výkon Bělorusů. Na to, že budou za rok hostiteli příštího MS, podávali průměrné až slabé výkony. Díky imunitě, kterou jim zajistilo právě pořadatelství následujícího turnaje, nemohli sestoupit, a tak budeme očekávat, že příští rok doma uvidíme vzestup na lepší příčky.

Stále málo, divácká kulisa nenabyla progrese

Vzpomínky na letošní hokejový šampionát jsou různé. Jedno je však jisté. Nikdy totiž nezapomeneme na slabou diváckou kulisu, která doprovázela většinu utkání převážně ve Stockholmu. Největší hokejový svatostánek svého tvaru – Globen aréna – měl po mistrovství světa pojmout kolem dvanácti a půl tisíc diváků. Kromě zápasů domácích miláčků včetně finále však byla zaplněna ani ne poloviční kapacita míst k sezení. Stejně jako vloni tak skončila propagace a návštěvnost fiaskem. Organizátoři sice slibovali, že se polepší, což také bylo znát na snížené ceně lístků, ovšem i tak někteří obyvatelé švédské metropole netušili, jaká akce se v jejich městě koná. V Helsinkách stejně jako minulý rok problémy s návštěvností neměli. Zápasy sice nebyly vyprodané, ale diváci přesto ze sebe dokázali vypumpovat v Hartwall aréně kvalitní atmosféru. Celková bilance tedy hovoří jasně. Své hráče na šampionátu do obou arén přišlo podpořit přes 425 tisíc diváků, což je o 25 tisíc méně, než tomu bylo právě vloni. Dosavadní rekord v návštěvnosti tak stále drží všemi známí pořadatelé MS v roce 2004, které se konalo v Praze a Ostravě.

Guten Tag – Bonjour

Jako každý rok se v hlavním dějišti, Stockholmu, konal kongres IIHF (Mezinárodní hokejová federace), na kterém se jednak zaškolovali organizátoři příštích šampionátů, vybíraly bývalé hvězdy do Síně slávy, ale také volil pořadatel MS pro rok 2017. Vybírat se mohlo ze dvou kandidátů, jimiž bylo Dánsko s Lotyšskem a Německo s Francií. I přes dozajista ambiciózní plány Dánů postavit nádhernou novou arénu v Kodani nakonec dostalo přednost Německo a Francie, respektive města Kolín nad Rýnem a Paříž.

Volá východ Evropy

Hostitelem příštího MS v ledním hokeji bude hlavní město Běloruska – Minsk. Po dvou letech, kdy se šampionát konal

ve Skandinávii, to tak bude příjemná změna. Bělorusové mohou být po právu hrdí na své dvě hokejové haly, v nichž budou hokejisté bojovat o slavnou trofej, kterou obhajují Švédové, stejným herním systémem jako letos. Aréna Minsk, která je zároveň součástí obrovského sportovního centra na severním okraji běloruské metropole a v jejíchž útrobách se nachází 15 tisíc míst k sezení, bude hostit zápasy skupiny A včetně vyřazovacích zápasů a finále. Na jižním okraji města je právě dobudovávána hokejová aréna nesoucí název Chizovka. Ta pro šampionát pojme něco okolo 9 tisíc diváků. I když se někteří odpůrci šampionátu snažili tuto událost díky politickým problémům v zemi bojkotovat, vedení IIHF potvrdilo, že politika nemá nic společného s volbou pořadatelství. Tímto výrokem uklidnili především organizátory a fanoušky ze strachu o přesunutí šampionátu do jiného státu. Mistrovství světa v ledním hokeji s pořadovým číslem 78 se na východě Evropy uskuteční od 9. do 25. května příštího roku.

Jan Socha