Sporťák 7. A aneb Óda na pana profesora Dybala
Báseň o průběhu sportovního kurzu 7. A sepsaly a zrýmovaly Lucie Paletová a Anna Vávrová.
V neděli jste hlásil stavy
Ať nemaj’ rodiče obavy.
První stupeň povodní
To člověka uklidní.
V pondělí do Háje jedem
Přes kaluž autem se převezem
Navlečem vesty, popadnem pádla
Otevřem pivko a máme padla
Byli jsme mokří – trošku víc,
Ale dojeli jsme až do Třebovic.
Zavřeli nás do krabice
Chtěl jste po nás moc – a více.
Squash je velká dřina.
Zbyla mi jen modřina.
Potili jsme krev a slzy,
Zahrajem si – snad ne brzy.
Na stěnu nás odvedli,
Moc jsme se však nepředvedli.
Na Lysou se těšíme,
Aspoň tu snad pokoříme.
Bolí nás nohy, napínáme zrak,
O půl sedmé na nádru? To nás trefí šlak!
Do kopce letíme, nevíme kam,
Předběhnout éčko, to byl náš plán.
Použili jsme všechny zkratky,
Málem nenašli cestu zpátky.
Sešli jsme se v malém počtu,
Hodinka než mapu pročtu.
Test na značky jsme napsali,
“My píšem??” jsme se ptali.
Trasy A, B, C, D, E,
Otázkou je, kdo doběhne.
A ten, kdo se nevzdal,
Medvídka na posilnění dostal.
Na badminton jsme šli sami.
Trošku jsme si popinkali.
Ale kvůli zbytku týdne,
Vám to možná odpustíme.

Vítězové badmintonového turnaje, zleva Ondřej Kašpar, Tomáš Klekner, Ondřej Glac, foto: paní profesorka Indrová
Dobrovolně s námi trávíte čas,
Nejste na nás ras.
Podporu moc nemáme,
Snad se ještě potkáme.
Za fajn týden děkujem,
Někdy si to zopakujem!