Hudební nástroje jsou pouze nástrojem Hudby. Všemocné nadlidské síly prostupující námi všemi, celým světem, napříč historií, skrze lidské životy. Ona ovládá hlas přírody a moře, hlas lidský i zvířecí, hlas duše i nebe. Jen ona rozhodne, jak to začne a jak to skončí. Jestli se probudíme, nebo uvěříme..

 

Kdyby tak tóny nahradily slova,

už nepromluvil bych nikdy více znova,

najevo bych přesně dal, co bych chtěl,

přitom jenom a pouze pěl.

 

Kdyby můj život připomínal flétnu,

jako trylek spadnu, vzlétnu.

Jedničky a nuly na mně,

život téměř nekonečný.

Silný průvan v mojí hlavě,

pro ostatní užitečný.

 

Kéž bych tak někdy žil jako kontrabas.

Přál bych ten tajemný pocit v každém z nás,

protože on pohne srdcem, duší,

aniž to snad někdo vůbec tuší.

 

Sám bych chtěl být jako houslí pár,

ovládat můj život by byl pouze dar,

žádné pražce, smyčec dlouhý,

špatný tón, rána na solar.

Jen ony samy znají mé touhy.

 

Můj život je ale koncert xylofonu.

Údery shora – podle nich vyjde souzvuk tónů.

Občas mě přimáčkne i pedál,

kdybych se náhodou moc zvedal.