Koronavirová karanténa je ideální podhoubí pro tvůrčí psaní. A taky pro reflexi našich životů. A taky pro humornou nadsázku. A taky jsem jim slíbila pěknou známku, když se fejeton povede.
Terka Havelková, 3.C
Ťuk, ťuk, tady jaro
Hurá, přichází březen a s ním i jaro. Konečně bude tepleji, budeme moct chodit ven s kamarády, na bazén, do kina a taky si užijeme Velikonoce! Jo aha… Přichází i koronavirus. Tak nic, beru zpět. Pojďme sedět doma a učit se!
Ještě než situace nabyla celosvětového měřítka, všichni si mysleli, že se jim nemoc vyhne. Postupně ale přituhovalo. A na co byl kladen důraz? Hlavně žádný stres! Podle mě tuto radu lidi nepochopili, protože všichni neustále sedí u televizí a sledují, co nového se ve světě díky koronaviru přihodilo, kolik lidí umřelo a jak dlouho to všechno ještě bude trvat. Zavřou se školy, říkali, nastane velká změna, říkali. Ano, vyučování teď opravdu přežívá jen v internetovém světě, ale zase tak velká změna to není. Studenti, kteří už dříve trávili celé vyučovací hodiny na mobilu, jistě moc dobře věděli, že to je budoucnost vyučování, jinak by to přeci nedělali.
S příchodem koronaviru byla doporučená co největší izolace, ta dokonce vyústila až v celostátní karanténu. Zoufalá situace si žádá zoufalá řešení, obávám se ale, že takové řešení dožene nejednu rodinu k šílenství. Starosti o mezilidské vztahy v rodině jsem přestala mít v době, kdy jsem se dozvěděla, že situace členy rodiny údajně sbližuje, protože na sebe mají více času. Teda alespoň tohle jsem si jako poslední přečetla ve zprávě od kamarádky, než jsem šla seřvat sestru, že nemá vyhazovat věci z balkonu.
Co se týče sociálního života, někteří lidé jsou plaší jak zvířata. Všichni ale mají na puse náhubky, aby se snad nepokousali, a mezi sebou rozestupy. Ano, alespoň se nepopliveme, ale nevím, čemu to pomůže. Kdybychom se rozhodli někomu přitížit, nakazit ho teď půjde těžko, stačí však po něm něco hodit, na dva metry se trefím i já. K tomu se nabízí lahvička dezinfekce, kterou má téměř každý u sebe. S ohledem na bezpečnost ale můžeme být rádi, že nepatříme k výrazně kontaktním národům jako Italové, kteří se pusinkují po každém slově. My se naopak „bijeme“ i o jarních svátcích.
Koronavirus už tu pár týdnů řádí, ale něco dobrého se na něm najde. Kdy jindy jsem se donutila si uvařit, když jsem nebyla pořád doma? A alespoň jsem potěšila krabičku na peníze, protože jsem ji naplila kapesným, které nemůžu nikde utratit. Okolnosti mě vytáhnou výjimečně i ven, protože potřeba odejít do přírody se po pár týdnech strávených doma objeví i u extroverta. To vše ale můžu překrýt jedním: Wi-Fi každodenní kontakt s lidmi nenahradí.
Julie Skleničková, 4. B
Život za časů koronaviru
Většina z nás bere koronavirus jako čisté zlo, všechny školy jsou zavřené, lidé nemůžou do práce, většina obchodů je znepřístupněna atd. Ale je mezi námi pár jedinců, kteří vítají tohoto zákeřného prevíta jako jedinečnou šanci, jak získat lásku na celý život. Těchto individuí si můžete všimnout lehce, ku příkladu v obchodě jsou to ti, kteří si kupují místo balených hroznů hrozny na váhu nebo místo platební karty stále platí hotově. Pokud jste byli během karantény někde za městem na procházce, možná jste potkali nějaké z mnoha výčepních okének, ty jsou dalším velkým útočištěm pro tyto, říkejme jim tak, romantiky. Ať už jsou u výčepu, nebo si pouze kupují pivo, vždy to jsou skrytí romantici. Ze všech nejnebezpečnější jsou však ti romantici, kteří se pro svou neukojitelnou touhu najít si partnera nechají zaměstnat v supermarketu nebo jako výpomoc v nemocnici. Ptáte se, jaký je ten dokonalý plán na nikdy nekončící lásku? Je to zcela jednoduché, stačí si pouze domů přinést na rukou SARS-CoV-2 a nemusíte se bát, že by vás někdy opustil.
Adama Walder, 4. B
Život za časů koronaviru
A tak to přišlo – světová krize. Stovky tisíc lidí jsou v nebezpečí. Co by se s tím jen dalo dělat? Zachraňování civilizace na konci světa jsme si každý představovali asi trochu jinak, ale alespoň podle mě obsahuje tento scénář spoustu tanků, hrdinů a na konci hodně velkou jadernou válku. Koronavirus se však rozhodl, že by si to představoval poněkud odlišně. Místo vojáků máme lékaře (kterých je překvapivě málo), místo mimozemských lodí jen autobusy plné italských turistů a místo generálů ministra zdravotnictví, který vypadá, že svá chaotická opatření zavádí a uvolňuje podle slosování Sazky („A dnes byla za dohledu státního notáře slosována tato čísla: prodejny do 2500m2, hobby markety a kadeřnictví.“). No a já? Zachraňuji svět tím, co mi vždy šlo nejlépe: sedím doma, jím čokoládu po kilech a koukám se na Netflix.
David Havrlant, 4. B
Život za časů koronaviru
V době koronavirové se konečně ukázalo, že lidé nejsou jen zlí, ba naopak. Naše každodenní životy zachraňují bezejmenní hrdinové v řadách zdravotníků, policistů, vojáků i ti, kteří členům rizikovějších skupin nosí jídlo až před dveře, aby nebyli vystaveni riziku.
Když už mluvíme o hrdinech každodenního života, zdá se mi, že na část z nich zcela zapomínáme. Nepotkáte je sice na ulici a ani by vás nenapadlo být jim vděční, ale přesto dělají poměrně izolovaný pobyt v našich domovech mnohem snesitelnějším.
Už tušíte? Nejspíš ne. Nicméně je velká šance, že se na těchto hrdinech právě nacházíte. Ano myslím postele, gauče a křesla. Víte, během časů před koronavirem si jich nikdo tolik nevšímal, ale teď, když jsou všichni doma a sledují Netflix, televizi či své učitele, kteří je zásobují učivem, sedělo by se na zemi špatně. Každý však má nějakou míru snášenlivosti, a proto se domnívám, že naši spasitelé trpí. Většina lidí má totiž obrovský problém s prokrastinací. Největší utrpení však prokrastinátoři nechtěně způsobují právě oněm gaučům a pohovkám, protože naše vyleženiny j značně deformují.
Pomoci však může každý. Prosím vás, myslete na ně a zásadně je nepolívejte a nedrobte na ně, překonejte alespoň takto svou lenost tím, že jídlo půjdete zkonzumovat na místa, která jsou k tomu určená. Vaši dobrosrdečnost vám jistě oplatí!
Jaromír Čudek, 4. B
Dveře
Ve zlých časech, kdy se koná světová válka mezi světem lidí a virů, bojuje většina lidí tak, že sedí doma na gauči. Mohou sice dělat něco jiného, ale asi se jim nechce přemýšlet. Naštěstí mám pro vás úžasný tip, který vás může zabavit až do konce života, a navíc bez přemýšlení.
Obecný fakt je, že každý má doma dveře. Musíme však brát v potaz, že doma máme i skryté dveře. Nazývejme je třeba sektory, bloky, Dveře2. Je dobré je nějak odlišit od normálních dveří, protože pro většinu lidí je nutné mít ve věcech pořádek. Ale pro mne ne, tak je nazývám dveře. Jak víte, dveře většinou otevírá klíč. Tyto dveře také otevírá klíč. Musíte se k němu nějak dostat, ale získat jej může být mírně obtížné. Musíte překonat sami sebe. Například pro člověka bojícího se výšek může být obtížné hledat klíč nevhodně umístěný, a to tak, že se musí vyklánět z okna. Nebo pro arachnofobiky nemusí být příjemné hledat klíč v místě, kde je neuvěřitelné množství pavučin.
I když se to zdá strašidelné, námaha se vyplatí. To, co za dveřmi najdete, nemusí vždy uspokojit ostatní, ale ve vás to vyvolá pozitivní emoci vždy. Třeba člověk, který se bojí pavouků, po vytáhnutí ruky z místa zamořené pavučinami vytáhne na světlo i nového domácího mazlíčka. A dveře zůstanou navždy otevřeny.
Myslím si, že každý by měl využít volného času v karanténě, aby překonal svůj strach a nemusel ho překonávat v době, až ten čas mít nebude.
Wichterlovo gymnázium je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem
