Dějepisná olympiáda v Opavě
V pátek 22. ledna 2015 jsem byla od časného rána lehce nervózní. Čekala mě cesta do Opavy, kam jsme jeli reprezentovat školu na dějepisné olympiádě. Když říkám jeli, mám na mysli sebe a Dominika Holického ze sexty. Soutěžícími byli studenti gymnázií z celého Moravskoslezského kraje, a jak jsem posléze zjistila, Ostravu jsme reprezentovali jen my dva. Jedním z organizátorů je již deset let Mendelovo gymnázium a také Ústav historických věd Slezské univerzity, v jehož prostorách se každoročně soutěžní klání odehrává. Každý ročník olympiády bývá věnován konkrétnímu historickému období. Tématem toho letošního byla doba polipanská od Albrechta Habsburského a Ladislava Pohrobka přes Jiříka z Poděbrad a Jagellonce až po bitvu u Moháče. Seznam doporučené odborné literatury byl dlouhý a nevěřím, že ji všichni účastníci měli v malíčku.
První kolo proběhlo formou písemného testu. Otázky nebyly ani zdaleka nejsnazší, ale snažila jsem se. Čas, který potřebovali hodnotitelé na opravu testů, jsme věnovali společné exkurzi do Zemského archivu a musím přiznat, že to byla nejzajímavější část celého dne. Vždyť prohlížet si zblízka středověkou listinu, dokument s pečetí a podpisem Františka Josefa I. nebo nahlížet do matriky na záznam o narození Sigmunda Freuda se nepoštěstí člověku každý den.
Po prohlídce archivu jsme se vrátili na půdu univerzity, abychom se dozvěděli jména šesti finalistů, které bude čekat ústní pohovor s komisí. Tušila jsem, že možná nepostoupím, ale měla jsem velkou radost alespoň z toho, když mezi finalisty zaznělo Dominikovo jméno a název našeho gymnázia. Teď už nezbývalo nic jiného, než mu držet palce. Nevím, jestli jsem svírala pěsti málo pevně, ale spíše byli všichni finalisté dobří, Dominik Holický obsadil krásné páté místo. Podle výsledkové listiny byli lepšími historiky v kraji jen studenti z gymnázií v Českém Těšíně, Vítkově, Třinci a Opavě. Všichni byli z vyšších ročníků, takže věřím, že pokud se Dominik probojuje do krajského kola i v příštím roce, bude jeho šance ještě větší. Doufejme, že i téma bude napřesrok zajímavé.
Alexandra Bajnarová