V úterý 18. prosince jsme jako seminaristé z politické geografie a obecných dějin měli tu čest a možnost se zúčastnit přednášky pana Leo Žídka v rámci mnohaletého projektu Příběhy bezpráví od společnosti Člověk v tísni.
Nejprve jsme zhlédli film o roce 1968, kdy do Československa vpadla vojska pěti armád Varšavské smlouvy. Tato ,,přátelská” pomoc vyžádala na 137 civilních obětí, pražské jaro bylo násilně potlačeno a začalo období normalizace, to vše za přítomnosti několika tisíc tanků zahraničních armád. Pan Leo Žídek je i ve svých úctyhodných 86 letech velmi vitálním člověkem. Zažil pravou tvář komunismu na vlastní kůži, kdy mu nebylo umožněno absolvovat maturitu, poněvadž odmítl vstoupit do Československého svazu mládeže a následně byl v roce 1952 odsouzen k osmi letům ve vězení a práci v uranových dolech v Jáchymově za pokus překročit státní hranice. Posléze byl pan Žídek členem Klubu 231, jenž sdružoval politické vězně a právě roku 1968 byl tento spolek zakázán a rozpuštěn.
Dnes je pan Žídek místopředsedou Konfederace politických vězňů. Tato beseda byla určitě jednou z těch nejzajímavějších, kterých jsme se za tři roky na gymnáziu účastnili, protože poslouchat pamětníka naživo je nezapomenutelným zážitkem. O to je dnes význam takovéto přednášky naléhavější, protože jak sám pan Žídek zmínil, komunisté se i dnes přímo podílí na vládě v této zemi, ovlivňují její chod a v posledních volbách do Poslanecké sněmovny jim dalo podporu více než 7 % obyvatel. Jsme poslední generací, která může slyšet přímá svědectví obětí nacistické a komunistické totality a nesmíme tedy dovolit, že tyto lidské příběhy budou zapomenuty. Sami se musíme zasadit o nápravu historických křivd a překrucování pravdy, čehož některé z parlamentních stran využívají ke zvýšení zisku volebních procent.
Velmi děkujeme panu Žídkovi, že si našel čas, aby se s námi podělil o své životní zkušenosti.
Alex Mikinová, 3.D
Wichterlovo gymnázium je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem
