Dospívat je únavné, ale je to jen pocit

Milí žáci, kolegové, rodiče a všichni, kdo jste se letos s námi zapojili do procesu. Máme za sebou další školní rok a já znovu poslední příležitost trochu na vás pedagogicky zapůsobit, než se rozutečeme na prázdniny.

Tak schválně: víte, co děti celý rok dělaly nejčastěji? Rozhodovaly se. Vstát z postele, nebo „zaspat“? Co si obléct? Nastoupit do autobusu předními dveřmi, nebo zadními? Přezout se, nebo ne? (vím, jsem naivní :)). A pak v hodině: odpovědět/neodpovědět, kam se dívat, abych byl nenápadný, dělat si zápis, nebo vyfotit tabuli mobilem?

Zřejmě nikdo neví, kolik takových rozhodnutí děláme každý den. Nenašel jsem žádnou vědeckou studii, která by tuto tematiku řešila. Můžeme se jen odrazit od dílčích čísel. Průměrný teenager sáhne 100x za den po telefonu, přičemž pokaždé odstartuje několik menších rozhodnutí (jakou apku, na jak dlouho…). Podle jiné experimentální studie trávíme zhruba polovinu bdělého času v nějaké touze a u každé se rozhodujeme, jestli ji naplnit, nebo potlačit. Určitě se tedy bavíme o tisících rozhodnutí denně.

Máte pocit, že vás rozhodování vyčerpává? Tak vězte, že rozhodováním spotřebovává mozek jen o 5 % více energie než v „udržovacím“ režimu. Metabolická zátěž je to malá, ale přesto cítíte námahu. Pocit námahy způsobuje mechanismus zvaný náklady obětované příležitosti (opportunity cost). Když mozek řeší jednu věc, nemůže řešit druhou, a to vás nutí ptát se, jestli jste neměli dělat něco jiného. To způsobuje stres a pocit vyčerpání.

A proč o tom mluvím? Protože zpočátku je život dětí snadný. Spousta rozhodnutí totiž není jejich. Rozhodují se za ně rodiče a učitelé. Úkolem nás všech je vést je k tomu, aby postupem času činily víc a víc rozhodnutí za sebe a staly se nezávislými a samostatnými. Někdy se tomu říká dospělými. Všichni můžeme mít pocit, že jsme z procesu rozhodování unavení. Nezapomeňte ale, že metabolicky jsme v pohodě. Ta únava je jen pocit, že o něco přicházíme.

To samozřejmě nesnižuje práci žádného z vás a já si vážím každých 5 % energie navíc, které jste investovali do nějakého rozhodnutí. A víte co? Teď máme dva měsíce, abychom si to vynahradili. Těším se, až se v září potkáme a budeme zase společně posouvat děti k vlastním rozhodnutím.