Časopis studentů Wichterlova gymnázia

Maturita subjektivně

Třída 4. C

Jako každý rok se studenti čtvrtých ročníků v průběhu tří týdnů května vystřídali před maturitní komisí, kde jejich hlavním cílem bylo jediné. Odmaturovat.

Po čtyři roky se snažíte, učíte se na testy, a to všechno chcete úspěšně završit maturitní zkouškou. Jedná se o něco, co je těžké popsat. Ano, vyslechnete si desítky lidí, jak probíhala jejich maturita. Jedni vás utěší, že se to dá zvládnout a nejsou to skoro vůbec žádné nervy, ale to jsou dle mého názoru ti, kteří už zapomněli pod návalem jiných událostí, jak se báli a jak nervózní byli a ta druhá skupina vám naprosto upřímně popíše vše, až vás tím vyděsí.

Jestli patříte mezi třeťáky, kteří už ono slovo začalo strašit, čtěte. Pokud navštěvujete první či druhý ročník, čtěte také. I pro vás to platí. V následujících řádcích vám poskytnu můj úhel pohledu.

  1. Maturitní ročník – zpočátku se vám bude zdát, že vše je v pořádku a vůbec nikam nespěcháte. V září poctíte svou návštěvou Prahu, do školy se vrátíte odpočati a plní ideálů. A pak to začne. V projevech kantorů se objeví, že právě vy letos maturujete. Zatím pro vás jdou tyto informace jedním uchem tam, druhým ven.
  2. Při přípravě stužkovacího večírku se vyskytnou první problémy. Respektive ukáže se, kdo se umí o věci postarat, zařídit a kdo naopak se stane ovečkou ve stádu a nechá sebou jen vláčet. Taková ovečka to má pak jednodušší, většinou nevyjádří svůj názor, protože do diskuzí se zásadně s žádným konstruktivním nápadem nezapojuje. O to větší pak má pocit, že může kritizovat.
  3. Odevzdání přihlášky k maturitní zkoušce. Stanoví vám pevný termín, který když propásnete, máte smůlu. Není to stejné jako s odevzdáním seminární práce, kdy vám zhorší známku za pozdní dodání o stupeň. Tady se na to nehraje. Buď a nebo. Když nevíte, z čeho maturovat, najděte si ideálně pár dnů před uzavřením čas pro sebe a popřemýšlejte alespoň trochu retrospektivně, jak jste si s předmětem rozuměli v průběhu všech ročníků. Jestli si myslíte, že existují tzv. „únikové předměty“, jako např. ZSV či zeměpis, tak vás musím vyvést z omylu. Opravdu ne. Nematurujte ze zeměpisu jen proto, že povinný byl v prvním a druhém ročníku. A ze ZSV proto, že „tam přece vždycky něco řeknete“. Vymstí se vám to. Nastane den, kdy budete i na svůj nejmilovanější předmět nadávat a bít se do hlavy, proč jste toto rozhodnutí učinili.
  1. První pololetí čtvrtého ročníku. Většinou učitelů budete strašeni, že je to vaše poslední důležité vysvědčení. Ano, školy jej akceptují, ale najdou se i takové, kterými nebude brán na známky zřetel. Zjistěte si tyto informace dopředu, ať víte, na čem jste. A nemýlím-li se, budete-li po roce chtít nastoupit na jinou školu, píší se známky z 2. pololetí.
  2. Plán. Sestavte si konstruktivní plán. Ať pak nemáte na každou otázku patnáct minut, ale třeba alespoň týden, dva i s vypracováním. K maturitě vám stačí 20 knih. Což, přiznejme si na rovinu, není moc. Pokud jste doteď nečetli, přečtěte si alespoň pár titulů, ve spěchu nad učením se ostatním předmětů vám na čtení knih moc času nezbude. A možná by bylo ponižující perfektně odprezentovat okruhy z předmětů a o jediné češtině jen „vařit z vody“. Pro mě je čtení odreagování se od tohoto světa. Zkuste to taky. Povyšte čtení na něco, co není nutné a nudné, ale je to to, co chcete, aby vás rozvíjelo!
  3. Maturitní otázky. Asi nebudu příjemná a tímhle vás moc nepotěším, ale budu upřímná. Ano, za jistých okolností se dá zajistit si od loňských, popř. předloňských maturantů jejich otázky. Ale zkuste popřemýšlet nad tím, kolik lidí udělalo stejný krok jako vy. Takže v nich můžete narazit na údaje, které byly psány třeba i před pěti lety. A u takového ZSV si dejte obzvláště pozor. Mění se zákony, s tím i jejich platnost a účinnost. Mimochodem, jste-li budoucí maturant ze ZSV, tak určitě víte, jaký je mezi platností a účinností zákona rozdíl, že ano? Angličtina. Alespoň tady byste chtěli otázky zdědit? Opravdu jsem nechtěla být zlá, ale každý učitel požaduje jiné poznatky. Ano, základní reálie budou stejné, ovšem podrobnosti, na které se vás mohou u maturity zeptat, se mohou lišit. Pokud si poctivě zapisujete v hodinách, s vytvořením maturitních otázek nebudete mít problém.
  1. Tablo. Upřímně si myslím, že neexistuje třída, která by byla schopna dojít ke konsensu bez hádek. Určete si člověka, který je schopný a především odolný čelit pozdějším věčně se opakujícím dotazům ze strany spolužáků. Měl by zvládat komunikaci se samotným fotografem tabla. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud si vyberete fotografa, který se na svých stránkách až moc ukazuje v nejlepším možném světle, budete zklamáni. Shánějte přes známé. Poptejte se lidí z minulých ročníků, sourozenců, navštivte na internetu stránky, kde se vyskytují diskuze o různých fotografech. Ráda bych vám doporučila opravdu spolehlivého člověka, ale ten náš se nějak nepovedl.
  2. Čas se krátí. Duben. Pořád musíte. Musíte se připravovat do všech předmětů jako obvykle a k tomu byste se měli pečlivě učit na předměty maturitní. Nestíháte. Poslední týden před uzavřením klasifikace je tady. Je toho spousta. Nadáváte si, že pro vás kdysi bylo moc mít na druhý den tři testy. Teď jste za tři testy rádi. Vašim největším nepřítelem se stává čas, který utíká nemilosrdně rychle.
  3. Poslední zvonění. Jak to u vás vypadalo s kolektivem? Jste schopni se dohodnout? Konstruktivně přemýšlet? Máte velkou výhodu. V opačném případě by se mohlo stát, že opět jen část třídy se zapojí a bude vymýšlet program. Možná v předvečer samotné akce.
  4. Svaťák. Svatým týdnem bych si dovolila nazvat týden před písemnou částí maturitních zkoušek. Sledujte oficiální stránky maturity, zkoušejte si testy, prostudujte si zadání písemných prací. Pomůže vám to.
  5. První reálná zkouška. Když do školy přijdete ve slavnostním oblečení, je něco jinak. Už tady nejdete s představou, že za osm hodin pojedete domů a zase se budete muset učit na zítřejší den. Vstupujete do budovy, která alespoň pro mě najednou byla něčím jiným. Státní část je poměrně lehčího rázu. I když musím se přiznat, za svůj výsledek např. z češtiny se stydím. Hlavně si čtěte pozorně zadání, ať pak neodpovídáte naprosto opačně!
  6. Svatý měsíc. Období, kdy máte za sebou písemnou část a připravujete se na ústní. Dolaďujete si otázky. Pořizujete si zvýrazňovače, abyste si zvýraznili to nejdůležitější. Když vám v nich dojde barva, je zle. Uvědomíte si, že je toho dost. Už nemůžete jít na kávu probírat s kamarádkou filozofii, protože nemáte čas. Vaše společenská komunikace se uskromní pouze na otázky okolo maturity. Kamarádi vás budou nazývat maturanty a všechny bude zajímat, z čeho maturujete a jestli už to umíte. Časem se na tyto otázky naučíte odpovídat bezmyšlenkovitě a mezitím přemýšlíte, co musíte ještě dnes stihnout. Zakažte si sociální sítě jako je Facebook, seberou vám zbytečně spoustu času. Pokud nemáte silnou vůli, donuťte sestru, ať vám změní heslo. Máte přeci mobil a mail, kdyby cokoli od vás akutně kdokoli potřeboval, může se ozvat na již zmíněné. (Jestliže je váš mobil jedním z těch smartphonů, zablokujte si všechny zbytečné aplikace.)
  7. Návštěvy školy po uzavření klasifikace za druhé pololetí. Nabídne-li vám učitel konzultace, využijte toho. Budete nuceni se na otázky podívat dříve než týden před dnem D a budete si více jistí. Obzvláště u maturity z cizích jazyků! Jestliže se vám poštěstí a máte kolem sebe známé – cizince, využijte je. Samozřejmě v mezích možnosti a slušnosti. Domluvte se, že si zajdete jednou týdně od října na kávu a spojíte příjemné s užitečným. Na tyto kávové sešlosti či čajové dýchánky mohu doporučit např. kavárnu Daniel nacházející se u zastávky Důl Jindřich. Ono vám to pak ani nepřijde, když se bavíte s rodilou mluvčí – Nicol německy o systému školství v Německu. Samozřejmě, každé slovíčko znát nebudete, ale to je přirozené. Existují přeci slovníky či online překladače nebo ještě lépe, využijte svou schopnost popisu věci či činnosti v cizím jazyce. Když ani jedno nevyjde, zkuste jiný cizí jazyk, třeba angličtinu.
  8. Hysterické záchvaty. Když zbývají do oné zkoušky dva týdny a vaše hlava je přeučená, dostaví se pocity, že na to nemáte. Že maturitu neuděláte, že nejlepší bude se na to už ani neučit, protože přeci v tu chvíli nic nemá smysl. Pro tyto chvíle jsem měla připravené čaje, což je jedna z mých vášní. Když si uvaříte poctivý sypaný čaj, ať už s příznačným názvem MATE IQ či Jahodový polibek, bude se vám chtít učit téměř samo. Týden před maturitou voláte známým, brečíte doma rodičům. Jediná věc, která se mi neosvědčila, bylo stěžování si u mé sestry. Ona, absolventka gymnázia, která byla vždy premiantkou a také na maturitním vysvědčení má samé jedničky, momentálně studující vysokou školu, zkouškové období. A vlastně i její přítel. Asi je přestalo bavit stále mi opakovat, že maturitu zvládnu, tak jednoho dne začali s tím, že to nedám a proč prý to vůbec řeším. Ano. Zbavili se mě.
  9. Výsledky ostatních. Pokušení podívat na se na Facebook jsem statečně čelila. Avšak když jdete do školy na konzultaci a vidíte na chodbě osoby, které se smějí, závidíte jim. A těm, kteří vyjdou s brekem, sice nezávidíte, ale už si představujete sami sebe v téhle situaci.
  10. Proslov. Na slavnostním zahájení je zvyklostí pronést proslov. A jak jsem zmínila, stejně jako stužkovací večírek, tablo a poslední zvonění, i tady se jedná o práci jednotlivců. Bohužel. Asi by bylo hezké vyjádřit názor celé třídy, ale když nechtějí, tak si napíšete proslov s kamarádkou přímo na míru.
  11. Každá otázka. Projděte si každou otázku. Ať se vám sebevíc nelíbí, naučte se ji. Možná by váš výkon byl fenomenální, kdybyste si vytáhli otázku č. 30, ale pokud si vytáhnete č. 2, i tak byste měli být schopni o tom říci, co nejvíce. A spoléhání se na to, že zrovna tuhle si přeci nevytáhnu? Tak to je největší lež, kterou si jste sami schopni nalhat.
  12. Jídlo. Jste nervózní a ano, je pochopitelné, že vaše pocity obsahují směs strachu, pocitu nevolnosti a obav. Takže pokud dva dny nejíte, nebojte, až odmaturujete, najíte se. A jak vám bude chutnat.

Mým velkým dnem byla středa. Ráno.  Čím více se těm protivným hodinám na chodbě prvního patra blížila velká ručička k dvanáctce a ta malá k osmičce, tím více se můj strach zvětšoval. Stála jsem před třídou, přemýšlela nad tím, co by kdyby… a v tu chvíli mi to došlo. Co se člověk nenaučil doteď, už stejně nestihne. A tak jsem se rozhodla, že nebudu nervózní a zkusím to zvládnout. A když se na věc podíváte z druhého úhlu pohledu, jak by vám asi bylo, kdybyste zkoušeli slečnu s výrazem, za který by se nemuseli stydět ani ti nejvyděšenější lidi? Osobně bych se bála. (Bojím se hororů a vidět takový obličej, asi bych utekla). To se raději usmějte …  A tak váš maturitní den uplyne poměrně rychle. Občas řeknete při zkoušce z angličtiny německé slovíčko, ale pokud nemluvíte jen německy, jde to. Čekáte na výsledky. Ty už taky nejste schopni po ústním projevu změnit, tak se zbytečně nestresujte. Nějak to dopadne. A kdyby ne teď, i září je termín.

Posloucháte z úst předsedkyně komise vaše hodnocení, a když vám dojde, že jste absolvent, je to podivný pocit. Osobně jsem se ztotožnila s filozofií Schopenhauera, kdy nenastala věčná slast, jak jsem si bláhově myslela. V těchto dnech si pocit neuspokojení řeším podobně jako on. Avšak ne v hladině hudební, nýbrž literární. Takové dílo Jakub a jeho pán Milana Kundery je vděčné. On Kundera je vděčný kdykoli. Alespoň pro mě.

Maturitním plesem zakončíte vaší éru na Wigymu a nastanou vám prázdniny. Zasloužené.

Tagged as: , , , ,

Komentáře nejsou povoleny.