Zkusme si představit, že jsme se přenesli přesně o 100 let zpátky do roku 1914. Jak bychom psali o událostech následujících dní, kdyby už existovaly moderní sdělovací prostředky. Proto se právě pokusíme vytvořit on-line reportáž napsanou tak, jak by ji mohli napsat novináři žijící v této době.

19. – 25. června 1914 – Následník trůnu František Ferdinand d’Este míří se s svou chotí Žofií z Hohenbergu do Bosny jako generální inspektor branné moci dohlížet na průběh vojenských manévrů. Cílem cesty jsou lázně Ilidža, známé svými sirnými prameny, které navštěvovali už staří Římané.

19. června – Začátek cesty do Bosny. František Ferdinand odjel ze zámku Konopiště na zámek v Chlumu u Třeboně, kde předali děti páteru Stanovskému, který se o děti postará v době jejich nepřítomnosti.

úterý 23. června – Arcivévoda s chotí je na cestě do Vídně rychlíkem č. 22. Manželé cestují v kupé 1. třídy, protože jejich salonní vůz musel být kvůli kouřícímu ložisku odstaven.

22.00 23. června – Arcivévoda František Ferdinand dorazil na Jižní vídeňské nádraží. Připravený nový salonní vůz má také závadu. Ve voze nefunguje elektrické osvětlení, proto se musí svítít svíčkami.

„Co říkáte na to osvětlení? Jako v hrobě, ne? Nejdřív přijede můj vůz do stanice hořící a nyní zřejmě nechce ani tento cizí vagon spolupracovat. No, žijte blaze. Na shledanou.“ 

sarkastický komentář Františka Ferdinanda

22.30 23. června – odjezd vlaku do Terstu

9.10 středa 24. června – Vévodkyně z Hohenbergu odjíždí vlakem z Jižního vídeňského nádraží do Bosnanského Brodu, kde přenocuje, přes Budapešť

9.15 24. června – Vlak s arcivévodou právě dojel na Terstské jižní nádraží. Zde se přivítal s  místodržitelem Přímoří Konradem knížetem Hohenlohe-Schillingsfürstem,  posádkovým velitelem generálmajorem von Hinke, oblastním námořním velitelem kontradmirálem Alfredem baronem von Koudelkou a dvorním radou a policejním ředitelem Alfredem Manussim von Montenole. Dále arcivévoda pojede na molo San Carlo, kde jej již čeká člun, kterým se nalodí na vlajkovou loď rakousko-uherského námořnictva S.M.S. Viribus Unitis.

5.00 čtvrtek 25. června – Loď Viribus Unitis, která plula podél dalmátského pobřeží, zakotvila v ústí řeky Neretvy.

5.45 25. června – Po nalodění na malou motorovou jachtu S.M.S. Dalmat, kde ho  přivítal zemský náčelník polní zbrojmistr Oskar Potiorek a místodržitel pro Dalmácii Marius hrabě Attems-Heiligenkreuz, se vydal približně 20 km proti proudu do chorvatského města Metković, odkud pojede do hercegovinského hlavního města Mostaru. Břehy řeky jsou vyzdobeny a okolní obyvatelé provolávají arcivévodovi slávu.

později 25. června – Arcivévoda dojel na slavnostně vyzdobené nádraží v Mostaru, kde jej přivítal starosta Mostaru Mujaga Komadina a hlavní představitelé zdejších hlavních církví, za římské katolíky biskup Fra Aloizija Mišić, za ortodoxní židy metropolita Petar Zimović a za muslimy mufti Hadži Abdullah eff.

„Vaše císařská a královská Výsosti! Zatím co nás ještě zahřívají paprsky onoho slunce, které zazářilo na nás Nejvyšší návštěvou Jeho císařského a královského apoštolského Veličenstva, oblažuje nás již slunce nové, nový důkaz nejvyšší císařské milosti, přítomnost Vaší císařské a královské Výsosti v našem středu. Tlumočím Vaší císařské a královské Výsosti nejoddanější dík za nejmilostivější návštěvu našeho města. Vyprošuji na Bohu zdraví a dlouhý i šťastný život pro Vaši císařskou a královskou Výsost a nejvyšší dům, vznáším zároveň prosbu, aby Vaše císařská a královská Výsost ráčila na stupních Nejvyššího trůnu tlumočiti city naší dětinské lásky, naší oddanosti, neochvějné věrnosti a loyálonsti ke vznešené osobě našeho milovaného mocnáře. Vítám Vaši císařskou a královskou Výsost v našem středu ve skalnaté Hercegovině!  Sláva!“

uvítací řeč starosty Mostaru Mujagy Komadina pronesená v němčině

„Děkuji vám, pane starosto, za uvítání na hercegovinské půdě a přijímám s upřímnou radostí ujištění a vaší neochvějné loyalitě a věrnosti k Jeho Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu pánu. Je mi zvláštní radostí, že byla mi poskytnuta příležitost, abych poznal zajímavé hlavní město Hercegoviny.“

arcivévodova odpověd

„Prosím vás, pane starosto, abyste tlumočil můj srdečný pozdrav obyvatelům tohoto krásného města, jehož rozvoji přináším vstříc nejvroucnější zájem.“ 

zbytek odpovědi, který arcivévoda dořekl srbochorvatsky

9.30 25. června – Vlak vyjel z Mostaru do lázní Ilidža. 

15.00 25. června – Dvorní vlak přijíždí dle programu na nádraží v lázních Ilidža. Zde na arcivévodu kromě manželky čeká náčelník generálního štábu generál pěchoty František Konrád baron Hötzendorf a další vojenští hodnostáři v čele s generálem Appelem a vládní rada okresu Galanthay.

26. – 27. června 1914 – Jeho c. a k. výsost korunní princ František Ferdinand arcivévoda rakouský d’Este se účastní pátečních a sobotních vojenských manévrů XV. a XVI. sboru nedaleko města Tarčin.  Tarčin leží přibližně 30 km východně od hlavního města Bosny, nedávno připojené k monarchii (anektována v roce 1908), Sarajeva. Během manévrů velmi kolísala teplota, bylo zataženo a deštivo. Vévodkyně Žofie bude trávit tyto dny v Sarajevu.

dopoledne 26.červen – Arcivévoda se přesunul dvorním vlakem do Tarčinu, odkud s doprovodem dojel připravenými koni a automobily do prostoru cvičení. Manévrů se účastní 19678 mužů. Vojáci jsou vybaveni pěchotními puškami Mannlicher vz. 1895. Dále jsou vybaveni 70 kulomety Schwarzlose vz.07/12. Kromě pěchoty se manévrů účastní 171 jezdců, 51 jízdních kol, 61 motocyklů, 11 automobilů a 16 nákladních automobilů.

10.00 27. června – Generální inspektor branné moci František Ferdinand arcivévoda d’Este ukončil úspěšné manévry.

„Jeho Excelenci panu polnímu zbrojmistrovi Potiorkovi, armádnímu inspektorovi v Sarajevu. Měl jsem v uplynulých dvou dnech příležitost viděti velikou část vojska 15. a 16. sboru na manévřišti za nejnepříjemnějších poměrů povětrnostních a na terénu z části obtížném. Byl jsem přesvědčen, že v každém ohledu spatřím vše nejlepší a moje očekávání bylo vynikajícími výkony všech velitelství, vojsk a zařízení plně potvrzeno. Podám o tom Jeho Veličenstvu císaři, našemu milovanému nejvyššímu veliteli vojska zprávu a vyslovuji Vaší Excelenci panu armádnímu inspektorovi stejně jako všem generálům, důstojníkům a mužstvu obou oddílů, které se také v pohnuté době nedávno minulé skvěle osvědčily, můj srdečný dík a plné uznání ve jménu Nejvyššího představeného. Tento rozkaz budiž ihned veškerému mužstvu v jeho mateřské řeči ohlášen.”

zakončovací řeč Františka Ferdinanda

večer 27. června – Po úspěšných manévrech se v hotelu Bosna, kde je stále František Ferdinand s chotí ubytován, koná slavnostní večeře pro 41 osob, které se účastní představitelé zemských úřadů. Padl návrh ukončit cestu již dnes, ale arcivévoda se rozhodl zítřejší návštěvu Sarajeva podniknout.

Neděle 28. června 1914 – František Ferdinand arcivévoda d’Este navštíví v tento den město, přezdívané “evropský Jeruzalém”, Sarajevo. V Sarajevu žije podle nedávného sčítání lidu 51.872 obyvatel, z toho 3.000 příslušníků rakouské armády. Podle náboženství 15.672 římských katolíků, 7858 řeckých katolíků, 18.158 muslimů a 7058 židů. Jistě jste už pochopili, proč se tomuto městu přezdívá “evropský Jeruzalém”. Po nepříznivém počasí minulých dnů je nad celou Bosnou blankytně modrá obloha bez jediného mráčku. 

ráno 28. června – Manželé se účastnili v hotelu Bosna soukromé bohoslužby. Po ní se vydali na vlak, který je odvezl do 6 km vzdáleného Sarajeva. Na sarajevském nádraží byli přivítáni velitelem 15. sboru generálem Appelem. Poté se vydali do komplexu Filipovićových kasáren (pojmenované po Josipu Filipovićovi; †6.8.1889 Praha) v západním Sarajevu. Arcivévoda nyní provádí inspekci inspekci hlavní velké třípodlažní budovy velení.

10.00 28. června – Kolona sedmi vozů se rozjela po Appelově nábřeží směrem k nedaleké sarajevské radnici. V prvním voze sedí policejní velitel Sarajeva Mayerhoffer a další policejní důstojníci, druhém voze starosta Sarajeva Čurčić a policejní ředitel Gerde. Ve třetím voze, tmavozeleném Graf&Stift s registrační značkou A III-118 (A = Vídeň) hraběte Harracha, sedí Arcivévoda s chotí, polní zbrojmistr Potiorek a rotmistr hrabě František Harrach. Vedle řidiče Leopolda Loyky sedí arcivévodův komoří a lesník Gustav Schneiberg. Ve čtvrtém voze jedou hrabě Boos-Waldeck, nejvyššíhofmistr major Karel baron Rumerskirch, dvorní dáma hraběnka Vilma Lanjusová von Wellenburg a podplukovník Erik von Merizzi.V pátém automobilu sedí nadporučík Egger, křídelní pobočník a šéf vojenské kanceláře Františka Ferdinanda plukovník Bardolff, major Höger z vojenské kanceláře Františka Ferdinanda a štábní lékař MUDr. Ferdinand Fischer. Do šestého vozu usedl zemský sekretář Dr. Starch, setník Pilz a osobní komoří Dr. Andreas Morsey. V posledním sedmém voze jedou zbývající členové doprovodu následníka trůnu poručík Grein, major Hüttenbrenner, rotmistr  Ditfurth a rotmistr Erbach-Fürstenau. Na sarajevské radnici se bude konat recepce připravená starostou Sarajeva Čurčićem. Zástupy lidí podél cesty volají “Hoch!” a “Živio!”. Arcivévodův vůz má staženou střechu, aby lid viděl svého budoucího vladaře. Ze Žlutého bastionu (pevnost nad Sarajevem) se ozývá 24 oslavných salv z děl.

10.10 28. června – Pokus o atentát! Neznámý útočník hodil na arcivévodův automobil výbušnou pumu. Díky pohotové reakci řidiče Loyky, který když vyděl letící předmět, zrychlil. Puma se odrazila od stažené střechy vozu a dopadla přibližně jeden metr od čtvrtého vozu. Bohužel podplukovník Merizzi je vážně raněn a automobil poškozen, mezi přihlížejícími je přibližně 20 zraněných, mezi nimi i ženy a děti. Střepina mírně popálila vévodkyni na šíji. Hraběnka Lanjusová přesedá do následujícího automobilu a někteří důstojníci z posledního vozu se rozhodli jít k radnici pěšky, po ošetření na místě bude plukovník Merizzi. Mnoho lidí včetně starosty Sarajeva Čurčiće, který jel bez zastavení dál, o pokusu o atentát neví. Výbuch se ztratil mezi salvami z děl.

Chvíli poté 28. června – Atentátník dopaden! Nedeljko Čabrinović se po pokusu o atentát pokusil otrávit ampulí s kyanidem, ta ale způsobila jen zvracení. Poté skočil do koryta řeky Miljacka s cílem utopit se. K utonutí nedošlo, neboť řeka je zde velmi mělká (přibližně 30 cm, tou dobou pouze 19 cm z důvodu velkého sucha). Nedeljko Čabrinović byl zadržen davem přihlížejících a předán policii.

Mezitím 28. června – Kolona zbylých automobilů v čele s arcivévodovým vozem dorazila k sarajevské radnici.

„Vaše c. a k. Výsosti! Vaše Výsosti! Naše srdce jsou velmi oblažena nejmilostivější návštěvou, kterou ráčily Vaše Výsosti poctíti naše zemské hlavní město Sarajevo… ,”

začátek uvítacího projevu sarajevského starosty Fehiho Effendi Čurčiće, v tuto chvíli přerušuje arcivévoda

„Poshovte na moment, pane starosto! To je ano hezké… jeden k Vám přijede na návštěvu města a vy nás tu vítáte pumami! Tak, teď můžete pokačovat…”

poměrně zaskočený starosta pokračuje

„…a jsem obzvláště šťasten, že Vaše Výsosti mohou čísti na našich tvářích city naší lásky a oddanosti, věrné příchylnosti a neochvějné poddanské věrnosti, jakož i city naší poslušnosti Jeho Veličenstvu našemu císaři a králi a Nejvyššímu císařskému domu habsbursko-lothrinskému.

City, jež projevují věrně naši hlubokou vděčnost za Nejvyšší milost a otcovskou péči, kterou osvědčoval Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo a Vaše císařská a královská Výsost ode dávna nejmladšímu drahokamu v Nejvyšší koruně, naší milé vlasti Bosně a Hercegovině a jejímu hlavnímu městu Sarajevu. Požehnané ovoce této Nejvyšší milosti a otcovské starostlivosti Jeho Veličenstva a Vaší císařské a královské Výsosti o naší milou, péči zemské správy svěřenou domovinu mohou Vaše Výsosti považovati jako díla a úspěchy neunavné snahy o rozkvět a pokrok naší vlasti a zemského hlavního města Sarajeva, jakož i o vybavení těchto všemi kulturními a hospodářskými zařízeními a vymoženostmi, jež slouží k obecnému blahu a milovanému našemu a slavnému mocnářství k ozdobě.

Veškeré občanstvo zemského hlavního města Sarajeva jest prodchnuto blahem a pozdravuje s největším nadšením nejvyšší návštěvu Vašich Výsostí s nejsrdečnějším uvítáním, jsouc co nejhlouběji přesvědčeno, že pobyt v našem milovaném městě zvýší ještě nejmilostivější přízeň Vašich Výsostí vůči našemu pokroku a našemu blahu a že zaváže nás ještě více k nejhlubší vděčnosti a loyálnosti, která naplňuje neochvějně naše vděčná srdce a má stále vzrůstati. V tomto nadšení vítají naše srdce Vaše Výsosti a volají : Ať žijí naši milovaní nejjasnější hosté, Jeho c. a k. Výsost nejjasnější pan arcivévoda následník František Ferdinand a Její Výsost vévodkyně Žofie! Bůh zachovej Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo našeho nejmilostivějšího pána, císaře a krále Františka Josefa I.“   

„S obzvláštní radostí přijímám ujištění o vaší neochvějné věrnosti a oddanosti Jeho Veličenstvu našemu nejmilostivějšímu císaři a králi a děkuji Vám, pane starosto, srdečně potěšen, za jásavé ovace, připravené mi a mé choti obecenstvem, a to tím více, že spatřuji v tom též projev radosti nad nezdarem atentátu. K upřímnému mému zadostiučinění bylo mi dopřáno, abych se za krátkého pobytu ve Vašem středu přesvědčil osobně o potěšitelném rozvoji této nádherné země, jejíž rozkvět vždy s nejživější účastí sledoval.“ 

arcivévodova odpověď

„Prosím Vás, abyste obyvatelům krásného zemského hlavního města tlumočil můj srdečný pozdrav, a ujišťuji Vás svou neochvějnou milostí a přízní.“

zbytek odpovědi pronesený v srbochorvatštině

10.40 28. června – Arcivévoda změnil trasu své cesty. Původně měl zavítat do zdejšího “Zemského muzea”, ale rozhodl se, že navštíví oběti atentátu v nemocnici. Cesta je stejná, ale v opačném směru. Vévodkyně se rozhodla arcivévodu doprovázet. Byl podán návrh o povolání armády z Tarčinu, ale návrh byl z důvodu špinavých uniforem odvolán. Kolona aut se rozjela směrem k nemocnici.

Vycházejíce z radnice řekla její výsost k jeho císařské výsosti: “Franci, nejedeme dál, nýbrž nastoupíme cestu zpět domů.” Jeho císařská výsost přemýšlel několik minut a zeptal se, zda byl atentátník zatčen a kdo je a učinil ještě poznámku: “To je jistě nějaký anarchista, prosím, aby mi byla potom podána bližší zpráva”. Obrácen ke své manželce řekl: “Sofie, jeď domů sama, já nemám žádný strach strachů”, načež její výsost hluboce rozechvěna, a jsouc v obličeji velmi bledá, odpověděla “Franci, já tě nenechám samotného a jedu s tebou.”

z pamětí řidiče Lojky

10.45 28. června – Druhý pokus o atentát! Padly dva výstřely na arcivévodu. Automobil s arcivévodou špatně odbočil a ve vzniklém zmatku dostal atentátník možnost zaútočit. Střelec Gavrilo Princip byl ihned zadržen. Arcivévodův vůz jel ihned do nemocnice.

11.00 28. června 1914 – Jeho c. a k. Výsost korunní princ František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria rakouský arcivévoda Habsbursko-Lotrinský Rakouský – d’Este i jeho žena Žofie Marie Josefína Albína vévodkyně z Hohenbergu podlehli zraněním způsobeným atentátem. Tato velmi smutná zpráva v těchto chvílích otřásá celou monarchií. Arcivévoda byl zasažen do krku a zemřel ještě před příjezdem do nemocnice, vévodkyně zemřela, kterou trefila kulka, která proletěla skrz dveře zemřela po zásahu do břicha i se svým nenarozeným dítětem pár minut po něm.

Poslední arcivévodova slova před upadnutím do kómatu, ze kterého se již neprobral:

„Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“

Poté ještě následovalo několik „Nic!“ na otázky hraběte Harracha o jeho stavu, poté upadl do kómatu.

Citací pamětí řidiče Lojky bych chtěl ukončit tento příběh, který bohužel způsobil „Velkou válku“. Doufám že se vám tento článek líbil a že vám objasnil některé dosud pro Vás neznáme fakta o tomto smutném okamžiku našich i světových dějin.

„Zastavil jsem auto, přehodil řízení na zpětný chod a chtěl jet zpátky. Náhle vyskočil ze špalíru, který tvořilo sarajevské obyvatelstvo, jakýsi mladý hoch, opřel se o záložní pneumatiku stojícího auta a vystřelil dvě rány. Vše bylo dílem jediného okamžiku, čemuž jsem bohužel nemohl zabránit. První rána zasáhla arcivévodu do krku, druhá střela šla skrze stěnu auto a vnikla její výsosti do břicha. Její výsost ještě řekla: “Franci, pečuj o naše děti,” potom upadla do bezvědomí a klesla. Jeho císařská výsost vyňal ještě kapesník, držel ho na ústech, z nichž vycházela po kapkách krev, utřel se ještě a pak se zhroutil v bezvědomí.”

„Když jsem přijel ke Konaku (pozn. Konak byl sídlem guvernéra, v té době Oskara Potiorka), vyskočil jsem z auta a vynesl její výsost v bezvědomí do prvního patra (…) Arcivévoda byl také již vynesen nahoru a byl položen na divan v pracovně jeho excelence Potiorka….Hned nato se objevil domácí lékař jeho excelence Potiorka, který po důkladné prohlídce zjistil jen právě nastalou smrt u jeho císařské výsosti a po několika minutách konstatoval totéž u její výsosti. Bylo deset hodin 45 minut dopoledne. Jeho eminence římsko katolický biskup byl už tak zde a začal smutnou modlitbu. Všichni přítomní byli nejhlouběji otřeseni a žádné oko nezůstalo suché: odehrály se zde srdcervoucí scény, které nezapomenu, pokud budu živ.”

(zdroj obrázků: *commons.wikimedia.org; **www.franzferdinand.cz; ***neretvainfo.hr; zdroj přesných informací: www.franzferdinand.cz a další)