Všechno nejlepší k našemu dni

Milé kolegyně, milí kolegové,

lidé reagují na rychlost různě. Někteří ji vyhledávají, užívají si ten adrenalin a zkouší posouvat hranice ještě dál. Jiné děsí a více či méně nenápadně hledají záchrannou brzdu nebo alespoň vydešeným pohledem kontrolují počty airbagů. Zbytek si jednoduše na rychlost zvykne a přijme ji za normu. Když včera přišla řeč na rychlost vývoje a změn tohoto světa, nabídl mi můj syn ještě jeden pohled. Pro spoustu lidí přichází FOMO. Fear of missing out. Co když přicházím o něco důležitého, co když jsem pozadu, co když nestačím využít všechny příležitosti, které tak rychle přicházejí?

Takhle mohou vnímat rychlost vývoje současného světa žáci i učitelé. Jedna skupina má ale moc a zároveň poslání nabídnout té druhé pocit jistoty a bezpečí. Stabilní bod, který se dokáže pohybovat stejnou rychlostí jako zbytek světa, ale zároveň poskytnout útočiště a hodnoty, které jsou trvalé a neměnné, a proto tolik uklidňující.

Tou skupinou jsme my, učitelé. Ta moc a poslání jdou ruku v ruce s očekáváním. Právě od nás se čeká, že budeme umět být člověkem ve správnou chvíli, dodat odvahu, uklidnit, podržet, s respektem nastavit hranice a současně dát najevo, že nám na druhém záleží. I když se po nás chce implementovat AI a technologie do výuky, zůstává naše práce v tom nejdůležitějším pořád stejná. Pomáháme mladým lidem orientovat se nejen v informacích, ale i v životě. Vedeme je k přemýšlení, k odpovědnosti, ke slušnosti, k úctě, k poctivosti a k tomu, aby jednou byli dobrými lidmi, ne jen dobře vybavenými uživateli moderní doby.

Právě v tom je naše práce tak těžká. Musíme se s rychlostí světa vyrovnat stejně jako ostatní a zároveň máme odpovědnost zůstat klidnými konstantami.

Chci vám poděkovat, že to zvládáte. Děkuji vám za vaši trpělivost, nadhled, humor, pevnost i lidskost. Děkuji vám za to, že každý den dáváte škole něco, co se nedá koupit, stáhnout ani nahradit žádnou novou verzí. Děkuji vám za vztahy, které vytváříte, za hodnoty, které držíte, a za jistotu, kterou dětem i celé škole přinášíte.

A co vám přeji? Abyste nezapomínali na sebe, nebáli se najít si také nějakou konstantu a lidi, kteří vám poskytnou všechno, co vy poskytujete tolika jiným. Aby vaše práce měla smysl nejen objektivně, ale i ve vašem vlastním pocitu. Aby vám přinášela radost, respekt a dostatek okamžiků, kvůli kterým stojí za to ji dělat. A také aby ve světě všech novinek, změn a zrychlení zůstávalo pořád dost místa na to podstatné: na charakter, vztahy a obyčejnou lidskou slušnost.

Protože právě to jsou věci, které drží svět pohromadě. A škola mezi ta místa, kde to ještě pořád velmi dobře víme, rozhodně patří.

Jan Netolička