S pojmem meme jsem se poprvé setkal koncem 90 let v knize Richarda Dawkinse „Sobecký gen“. Dřív to vlastně ani nešlo, protože právě Dawkins byl člověkem, který s tímto pojmem přišel. V jeho pojetí byl meme jakousi kulturní obdobou genu, který se šíří prostorem, variuje, mutuje a přežívá v myslích lidí mnohdy po celé generace.
V té době mohl asi jen těžko tušil, že z jeho koncepce zbude v běžném diskurzu zhruba toto:
Ale myslím, že mu to že zase tak moc nevadí 🙂
Protože je doba COVIDová dlouhá a místy trošku stereotypní, jedinci hrozí postupné zblbnutí či všeobjímající apatie. Tak proč si občas výuku nezpestřit něčím, k čemu bychom se v normálních hodinách asi dostali jen velmi těžko a zkusili si provést takový malý mentální klystýr, který by nám z hlavy na chvíli vyplavil to, čím ji máme v danou chvíli zanesenou.
Studenti seminářů pedagogiky, psychologie a třídy 5.A (taktéž v rámci psychologie) tedy dostali jednu bonusovou úlohu: Vytvořte meme (k tomuto zadání mě inspirovala má bývalá studentka Mája Šafaříková, která se taktéž dala na učitelské řemeslo a kterou tímto zdravím). Téma mohlo být vlastně jakékoliv, přestože v zadání bylo uvedeno, že by bylo fajn, kdyby se tvorba točila kolem daného předmětu. Kdo měl ovšem slinu, mohl však volně bloumat po celém univerzu.
Nu a tady je máte 🙂 Začneme těmi vztahujícím se spíše na obecnou situaci dneška + k nim byly přidruženy ty dotýkající se pedagogiky. Tímto slavnostně zahajuji hlasování o nejlepší meme!
Druhá část obsahuje memy týkající se tématu psychologie. Bohužel ne všechny, které mi přišly. Sešlo se jich totiž cekem asi 50 a to byla na jeden článek přeci jenom hodně velká porce. Vybral jsem jich tedy 25. Zatímco většinu z nich pochopíte bez problémů, na některé byste nejspíše potřebovali…nu…seminář psychologie 🙂 Ale dost řečí tady je máte!
Petr Nezdařil
Wichterlovo gymnázium je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem
