Je pozdní nedělní večer, zrovna skončila vydatná letní bouřka a vzduch je svěží a čerstvý. Stojíme s dalšími třemi sty lidmi v příznačném přítmí v průmyslové budově vedle želeniční tratě v pražské čtvrti Smíchov a se zatajeným dechem čekáme, než přijde ten okamžik, kvůli kterému jsme se tu dnes sešli. Je chvilka po půl jedenácté a na pódium pomalu kráčí zhruba čtyřicetiletý muž s dlouhými vlasy a vousy, stroze oblečený, s čepicí staženou do čela. Davem projede vlna šepotu a  všechny zraky bázlivě sledují příchozího. Ten se chopí své kytary a začne zpívat píseň Two Headed Boy a publikum ho procítěně doporovází slovo za slovem, větu za větou. Při posledních vokálech a dozvucích kytary nastoupí i kapela, která publikum pohltí plynule navazující instrumentální explozí The Fool. Tajemný muž na pódiu je Jeff Mangum, legendární frontman znovusjednocené kapely Neutral Milk Hotel.

Neutral Milk Hotel, zdroj: last.fm

Prosby a nevyslovená přání fanoušků se stala skutečností a Neutral Milk Hotel vystoupili vůbec poprvé u nás, a to k tomu ještě po patnácti letech naprostého mlčení. Kapela vznikla v roce 1989 a spolu s několika singly vyplodila dvě alba, On Avery Island (1996) a opěvované In The Aeroplane Over The Sea (1998). Kapela se však záhy rozpadla, když Jeff zmizel a nezanechal za sebou pro veřejnost žádnou stopu. Jedni říkají, že se vydal po světě, aby našel svou vnitřní rovnováhu, ale najdou se i tací, kteří věří, že sestrojil stroj času, aby zachránil Annu Frankovou, jejíž osud ho inspiroval při psaní In The Aeroplane. Tak či onak, v době nepůsobení kapely jejich tvorba získávala čím dál tím větší ohlas. In The Aeroplane Over The Sea svými surrealistickými texty v podání Jeffa Manguma, který má zřejmě plíce olympijského Michaela Phelpse, podněcuje posluchače projít si nepoznanou, skoro spirituální cestou. Příběhem vás provází líbivá hudba vedená kytarou, proplétaná trombóny, trumpetami, akordeonem, syntetizátorem a pilou. Album chválí i současné kapely jako Franz Ferdinand nebo Arcade Fire, kteří ho označují jako nejvíce inspirující desku, kterou kdy měli tu čest poznat.

Když se mi Neutral Milk Hotel před rokem poprvé dostali k uším, pomalu jsem ani nedoufal, že někdy tyto mystické guru indie uvidím na vlastní oči. A přesto, tady jsem, spolu s mnoha dalšími, které NMH navždy okouzlili. Kapela požádala, aby diváci během jejich hodinu a půl dlouhého představení nefotili ani nenatáčeli, a místo toho si užili společně strávený večer. Přání bylo všemi respektováno a atmosféra byla úžasná. Publikum zasněně zpívalo s Jeffem o králi květů mrkve,  dvouhlavém chlapci ve sklenici a dívce s růžemi v očích. Naopak při skladbě Holland, 1945 a ještě několika dalších zvratech, kdy dav docela dobře zešílel, jsem se s osatními postrkoval, houpal, skákal a nadšeně tančil v radostném opojení, které střet nástrojů vyčaroval. Členové kapely si tu a tam utřeli pot z tváří, prohodili skromné „thank you“ a pokračovali v oživování písní, které byly patnáct let k slyšení jenom na přehrávačích.

Těsně před půlnocí nadešel čas k poslední písni, jíž byla ukolébavka Engine, skrz kterou se Neutral Milk Hotel rozloučili se všemi, kdo se na ně dnes večer přišli podívat. Poslední zvuky pily a trombónu pomalu utichly a zanechaly v nás zvláštní pocit, který se dá jen těžko popsat. Za sebe můžu říct, že se mi splnilo jedno neuvěřitelné přání a zažil jsem koncert, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Třeba až někdy poletím v aeroplánu nad mořem.

album art, zdroj: freq.uenci.es