Je to už patnáct let, co jsem objevila místo, kde si má duše i tělo odpočine. Největší výhodou je, že to nemám daleko od svého bydliště. Název tohoto místa se odvíjí od názvu řeky, která zde protéká – Poodří.

Při vstupu do krajiny mému srdci nejbližší mne zdraví příroda, netknutá člověkem, a s ní kůň majestátního vzhledu. Barevně se třpytí v ranním slunci jako zlato, jen hřívu a ocas má béžové barvy. Přicházím blíže, on pohodí nebojácně hlavou a na pozdrav mi ještě tiše zaržá. Pokračuji k prvnímu rybníku, kde mě vítá kvákání žab a malých pulců. Nepokoušejí se mi schovat, protože mě důvěrně znají. Ví, že zde nejsem cizí ani s fotoaparátem a jeho pomocníkem stativem. Nemohu odolat takové krásné krajině s rozkvetlými koberci ocúnů a silnou vůní, která mi tančí u nosních dírek jako malá baletka. Také nikdy neodolám alespoň na chvíli se zastavit a pozorovat východ či západ nádherné jiskřící hvězdy. Rychle sundám kryt z čočky, přiložím hledáček k oku, namáčknu spoušť a poté domáčknu. Pohled to je nevídaně úchvatný, ale sama stejně vím, že se to s reálným pohledem nemůže rovnat. Přesunuji se k dalšímu rybníku, ke kterému není tak snadný přístup jako k tomu předešlému. Tento je ukryt řadou rákosí a stromů před nevítanými hosty, kteří by chtěli narušit harmonii jeho obyvatel. Mluvíme o zvířatech s královskými předky, jinak si neumím představit, kde by přišly k takové ladnosti… Zrcadlu hladiny dominuje vodní pták s oslňujícím bílým peřím, které mi vždy připomene, že já létat nemohu. Zobák je ostře oranžový, a připomíná všem nevšímavým návštěvníkům, že by se měli mít také na pozoru. Jemné ploutve ze břehu nevidíme, to bychom museli přejít hráz a sesunout se za našimi vodními přáteli. Já zůstávám vždy na břehu a fotografuji je při různých akrobatických kouscích. Čas zde plyne velice rychle a já musím pospíchat, abych stihla pořídit poslední snímek – zlatý hřeb své dnešní návštěvy. Krvavě rudé slunce obklopené načervenalými mraky, které rychle zapadá.

Šťastná a s klidem v duši odcházím ze svého ráje. Nejsem vůbec smutná, protože vím, že se opět vrátím.