…no vlastně nevím. A kdo z nás to ví? Otázka je to však důležitá… A má vůbec jednoznačné řešení? Pojďme se na to společně podívat.

Někteří naprosto přesně vědí již od kolébky, čím chtějí být. Po dosažení svého vysněného cíle jsou však často zklamáni. Někteří z nich pak ještě zvládnou změnu a po zkušenosti se s novou volbou již trefí. Jiní tu odvahu nenajdou a ve svém vysněném – nechtěném zaměstnání již setrvají. Nezbývá než doufat, že v něm přesto časem naleznou smysl a zalíbení.

Jsou ale i tací, kteří až do poslední chvíle nevědí, čím se stanou. Ti se dělí na dva tábory: za prvé – ti, kteří si sami sebe dovedou představit v mnoho různých povoláních, a výběr mezi nimi není snadný.  Za druhé – ti, kteří si sebe v jakémkoliv zaměstnání vůbec nedokážou představit.

V jisté chvíli je však volba nutná. Jak tedy dál? Snad nejlepším způsobem se jeví metoda vylučovací. Nerozhodný adept probírá jedno zaměstnání za druhým a intenzivně si představuje sebe v roli jeho vykonavatele. Postupně škrtá ta, která se mu příčí, nebo posílá do užšího výběru ta, která by snad šla. K takovému způsobu je zajisté potřeba mnoho fantazie. Pokud si daný dospívající nevybere ani takto, pak mu nezbývá, než se státi filozofem a na téma výběru směřování profesního života dlouho a hluboce přemýšlet. Může se stát také žurnalistou, pak o tom může psát dlouhé, propracované články… většinou bez jasné odpovědi.

Výše uvedený návod zajisté napomůže čtenářům ve volbě budoucího povolání… nebo snad ne?