Jedním z našich nových kantorů, kteří tento rok rozšířili učitelský sbor, je i pan profesor Pavel Skalný. Na naše gymnázium přestoupil z Vysoké školy báňské, a tak se vrátil na školu, kde sám studoval osm let.

Moje první otázka zní, jestli vás napadlo, jako studenta v jedné z těchto lavic, že jednou budete stát za katedrou vy?

Paradoxně ano. Už na gymplu jsem si říkal, že bych chtěl být učitelem, takže jsem dlouho věděl, že se chci věnovat matematice a dějepravě. V historii jsem byl velkým nadšencem vždycky, spousta lidí ale říkala, že se tím neuživím, takže jsem si vybral ještě matematiku, která mě též zajímala. Měli jsme výbornou paní profesorku, takže mě bavila.

Přijde mi zajímavé, že jste si vybral poměrně rozdílné obory. Humanitní a exaktní vědu…

Typické to asi není, na druhou stranu mě bavilo oboje. Nedokážu si třeba představit, že bych učil češtinu, protože jsem byl strašně špatný v gramatice a diktátech.

A co ostatní předměty? Které jste měl rád nebo které vám naopak nešly?

Docela špatný jsem byl na tělocvik. Když jsem měl běhat člunkový běh, tak jsem nebyl schopný se zastavit a otočit… tedy byl, ale ne rychle. Tělocvikáře jsme sice měli dobré, ale sem tam jsem nějakou dvojku měl. Ne, že bych kvůli tomu ronil krokodýlí slzy, ale tělocvik mi zkrátka nešel.

Ve výtvarné výchově jsem dvojky měl už na základce. Občas, kromě toho, že jsem škaredě kreslil, jsem to ani nebral moc vážně.

Pak mě moc nezaujala biologie, chemie taky nijak zvlášť. Dneska bych si našel cestu v evoluční biologii nebo ve zkoumání chování zvířat a aplikování těchto poznatků na člověka. Baví mě kombinace různých předmětů, a když někdo vystoupí ze svého oborečku trošku dál, tak to může být velice zajímavé. Míchání oborů mám rád.

Jaké téma vás baví v matematice a dějepisu? Máte nějaké oblíbené učivo, které rád učíte?

To asi nedokážu úplně říct, protože jsem zatím na střední škole neodučil kompletně celou matematiku. A na dějepis mám jen jednu třídu.

Z historie mám třeba rád česko-německé vztahy, které mě fascinují a nějakým způsobem u mě rezonují. A z matematiky mě baví kvadratické funkce, rovnice, pravděpodobnost, derivace a geometrie.

Bylo nějaké období, kdy jste tyto předměty rád neměl nebo vám nešly?

V matematice jsem rozhodně vždycky jedničku neměl. Byl jsem spíš nadšený dvojkař až trojkař. Občas se mi dařilo na různých olympiádách a soutěžích, ale u testu jsem byl schopný chyby udělat. Když bych se měl zamyslet nad tím, jestli mě vždycky bavila, tak si vzpomínám, že na vysoké škole bylo období, kdy nebyla úplně mým šálkem kávy. Byla velmi teoretická, pro mě příliš odtržená od praxe. Nevěděl jsem, k čemu to je, a dohromady se mi to všechno dalo až později.

V dějepise jsem byl slušnější student. Nikdy jsem ale neusiloval o samé jedničky. Některými věcmi jsem byl schopný se do hloubky zabývat. Ale nebyl jsem vždycky se ochotný učit jenom proto, že zrovna píšeme písemku a měl bych dostat hezkou známku.

Vy jste zde studoval na osmiletém gymnáziu. Všiml jste si něčeho, co se nejvíce změnilo od dob, kdy jste zde byl žákem?

Když vynechám technický pokrok, tak si myslím, že studenti jsou pod menším tlakem, než jsme byli my. Některé učitele jsme měli opravdu velmi přísné. Řekl bych, že až zbytečně moc. Takže si myslím, že to je v tomhle ohledu lepší.

Potkal jste nějaké učitele, kteří vás učili a stále zde učí?

Ano, učil mě například pan profesor Měrka, paní profesorka Pávková nebo paní profesorka Bukovanská, se kterou teď sedíme v kanceláři. Působili zde i pan profesor Balnar a pan profesor Vavroš, kteří nás občas měli na suplování.

Doteď jste působil a učil na Vysoké škole báňské v Ostravě. Proč jste přestoupil na gymnázium?

Bylo to více důvodů, ale především mě lákala intenzivnější pedagogická činnost. Na vysoké škole jsem měl studenty maximálně jeden nebo dva semestry, takže to byla méně osobní práce. Navíc si myslím, že je správné udělat v životě změnu a nedělat celý život jen jednu práci.

Jste teď s touto změnou spokojený? Jak se vám u nás na škole líbí?

Ano, spokojený jsem. Je to výrazně náročnější práce, než jsem čekal. Především časově je to těžší. Ale jsem rád, že jsem tady.

Napadají vás nějaké výhody, nebo naopak nevýhody být pedagogem?

Nikdy není nic černobílé. Mám několik kolegů, kteří se například z aplikované matematiky vydali cestou IT. Mají teď klidně dvakrát vyšší plat a jejich práce je celkově časově flexibilnější. Na druhou stranu musí sedět celé dny u počítače, což jsem já úplně dělat nechtěl.
Jsem rád, že se pohybuji mezi mladými, inteligentními studenty a v inspirativním prostředí. Jsem rád s lidmi a tato komunikativní práce mi tedy naprosto vyhovuje.

Pan profesor Měrka prozradil, že jste během gymnaziálních studií měl přezdívku Pascal. Jak jste ji získal?

Já vlastně úplně nevím, jak tato přezdívka vznikla. Říkali mi tak už ve skautu, kam jsem jako dítě chodil, a ještě stále tam působím. Dávají se tam přezdívky a slovo Pascal jde složit z mého jména a příjmení. Možná to i vypadalo, že budu chytrý, protože jsem v deseti letech porážel dospělé v šachách. Potom mi tak začali říkat i ve škole, včetně kamarádů a známých. A zůstalo to doteď.

Vzpomínáte si na nějaký průšvih během vašeho studia? Nebo jste byl vzorný student?

Nebyl jsem vyloženě problémový žák, ale vzorný jsem určitě nebyl. Nějaké drobnosti by se našly. Například jsem chodil pozdě do školy, což se nasčítalo v nějakou tu důtku.

Také si vzpomínám, když jsme se s mým bývalým spolužákem, panem Petrem Nezdařilem, dohadovali o tom, jestli maturujeme ve středu odpoledne nebo dopoledne. A nakonec jsme se od naší třídní učitelky dozvěděli, že maturujeme už o den dříve. Takže jsme málem nebyli schopni dorazit na svoji vlastní maturitu.

Kromě matematiky a historie máte nějaké koníčky nebo záliby? Co jiného vás baví ve vašem volném čase?

Mým velkým koníčkem jsou lodě a plachetnice. Mám takový námořní plán, že bych chtěl doplout do Severní Ameriky, což se moc zatím skloubit s prací nedá. Také mě baví hrát na kytaru. Prozatím jsem spíš průměrný hráč u ohně, než že bych uměl nějaká sóla. Kdybych měl více času, tak bych se rád naučil víc.

Moje poslední otázka je, jestli byste měl nějakou radu nebo moudro pro studenty. Myslíte si, že vzdělání je to nepodstatnější a nejdůležitější?

Já osobně bych doporučil, aby se žáci věnovali hlavně tomu, co je baví. Klidně se trošku může upozadit to, co člověka neláká. Samozřejmě ne tak, že propadnete z češtiny, protože máte rádi matiku. Skvělí jedničkáři, kteří mají ze všeho jedničky, nemusí být do budoucna taková konkurenční výzva, protože se ničemu nevěnovali příliš do hloubky. Což samozřejmě nemusí platit obecně na všechny, ale je to moje zkušenost.

Do jisté míry byla moje generace obětí toho, že by každý měl mít vysokou školu. Což nutně, po nějaké ekonomické stránce, být výhra nemusí. Jedna věc je ta, že člověk bude šťastný jako chudý archivář, ale musí být smířený s tím, že na trhu práce je nahraditelný, nedůležitý a má výrazně nižší plat než kdejaký řemeslník. Což samozřejmě nemyslím špatně, ale někteří lidé by klidně mohli být šťastnější na jiné pozici, než je ta vysokoškolská. Kdekdo by mohl být spokojenější jako zedník, kominík, obkladač apod. Vydělával by si výrazně více peněz a výrazně dříve než vysokoškolák. A určitě to nemusí být práce, která je nenaplňující. Jsou školy, které absolventa po finanční stránce zajistí skvěle. Já jsem tak nějak uprostřed tohoto spektra.
To je ekonomická stránka věci. Je hloupé to ale brát jenom z finančního hlediska, je to jenom nějaké povrchní číslo. Hlavně je to o tom, aby člověk našel práci, která ho bude v budoucnu bavit a naplňovat celý život.

To byla moje poslední otázka. Děkuji vám moc za váš čas.

Já také děkuji za příjemný rozhovor.