Každá demokratická země má svůj vlastní volební systém. Pojďme se tedy podívat do různých zemí a povšimnout si jejich jedinečných volebních systémů. Dnes se budu zabývat Německou spolkovou republikou.

V předchozích dílech jsem psal o systémech, které v sobě mají velmi patrné chyby. U každé z těchto zemí jsem byl schopen vymyslet způsob, jak systém alespoň z části opravit. U Německa takové chyby nevidím, takže ani nemusím vymýšlet, jak je napravit.

Německo má oficiálně jednokomorový parlament, Německý spolkový sněm neboli Bundestag. Existuje také Spolková rada tzv. Bundesrat. Ta není v ústavě označena jako součást parlamentu, ale i přesto se podílí na legislativním procesu.

Spolkový sněm vznikl v roce 1867 jako horní komora říšského parlamentu s poměrně velkými pravomocemi. Původně fungoval v Severoněmeckém spolku a Německé říši. Ve sněmu zasedali zástupci z různých Německých států, celkem jich bylo 58 (od roku 1911 v něm zasedalo i Alsasko-Lotrinsko se 3 zástupci, poté jich tedy bylo 61). Počet křesel se pohyboval od 17 pro Prusko až k 1 zástupci pro malá knížectví nebo spolková města. Ve Výmarské republice měl Spolkový sněm pouze právo veta, které mohlo být přehlasováno dvěma třetinami Reichstagu (Parlamentem Výmarské republiky).

Dnes má Spolkový sněm 69 křesel. Každý stát a spolkové město má mezi třemi a šesti křesly. Ty jsou rozděleny podle populace. Členové sněmu jsou dosazováni vládami státu nebo měst, kterým patří.

Členové sněmu mají za úkol prosazovat zájmy svých států. Pravomoci sněmu zahrnují hlasování o ústavě (které musí schválit třemi pětinami hlasů), o změně v administrativních záležitostech a zákonech, které přímo ovlivňují státy (zde je jejich veto nepřehlasovatelné). Také mají právo veta podobné tomu za Výmarské republiky.

A nyní k oficiálnímu parlamentu.

Jako předchůdce Bundestagu fungoval od roku 1867 Reichstag, tedy Říšský sněm. Ten fungoval v Severoněmeckém spolku, Německém císařství a Výmarské republice. Po roce 1933, kdy Adolf Hitler převzal moc v Německu, byl parlament zachován jako nacistická loutka pro propagandistické účely.

Po sjednocení Britské, Francouzské a Americké okupační zóny do Německé spolkové republiky byl v roce 1949 v Bonnu vytvořen nový německý parlament, který funguje dodnes. V roce 1999 se Bundestag přesunul zpět do Berlína.

Bundestag má minimálně 598 poslanců. Polovina z těchto křesel jsou křesla získána tzv. prvním hlasem. Celá země je rozdělena 299 oblastí. Každá oblast má jedno křeslo, které získá ten, kdo zde má nejvíce hlasů. U prvního hlasu tedy lidé volí konkrétní osobu.

Dále Existuje tzv. druhý hlas. Ten občané dávají politickým stranám na úrovni země nebo spolkového města. Zde je rozděleno dalších minimálně 299 křesel. Ta jsou rozdělena tak, aby konečné rozdělení poslanců odpovídalo množství hlasů, které strany získaly. Například v posledních volbách v Bavorsku získala CSU 45 z 46 křesel na základě prvního hlasu což neodpovídá procentu hlasů, které získala (31,7 %). U druhého hlasu tak bylo rozděleno ne 46, ale 71 křesel tak, aby všechny strany, které získaly více než 5 % hlasů v daném státě, měly přibližně stejné procento hlasů jako křesel. Takto se postupovalo v každém státě a spolkovém městě až se došlo k 736 poslancům.

Politické strany většinou potřebují vítězství ve volební oblasti s prvním hlasem nebo více než 5 % hlasů v daném státě s druhým hlasem, aby získaly křesla v Bundestagu. Je zde ale jedna výjimka. Strana SSW, které zastupuje Dánské a Fríské zájmy ve Šlesvicku-Holštýnsku 5 % hlasů nepotřebuje. S 35 000 hlasy získali 1 křeslo.

Děkuji všem čtenářům za přečtení mého článku. V dalším díle se budeme zabývat San Marinem.