Stála u zrodu Glossaria, které právě čtete. Na Wichterlovo gymnázium nastoupila 1. 9. 2006. O pět let později, na jaře 2011, se stala spoluzakladatelkou školního časopisu. Spolu s několika dalšími spolužačkami kvinty B. připravila k publikaci několik prvních článků. V červnu 2013 moderovala před zaplněnou tělocvičnou besedu s absolventem našeho gymnázia a světoznámým chirurgem Bohdanem Pomahačem. Silueta její ruky ve tvaru písmene G je dodnes logem časopisu. Řeč je o bývalé Wigymačce Kateřině Krestové. Rozhovor, který Kateřina Krestová poskytla Glossariu, se tak logicky vrací k počátkům časopisu a k jejímu studiu na Wigymu.

Ráda bych se zeptala, kdy jste studovala na naší škole a proč jste si vůbec vybrala Wichterlovo gymnázium?
Na Wigymu jsem byla v letech 2006 až 2014, protože jsem odcházela z páté třídy. V době, kdy jsem se na gymnázium hlásila, bylo možné podat pouze jednu přihlášku, takže jsem zvažovala více škol. Nakonec Wigym zvítězil, protože na mě působil příjemným, až rodinným prostředím. Navíc měl image nejlepší střední školy široko daleko, takže jsem zkusila přijímačky a ty vyšly.

Vzpomínáte na studium ráda? Vybrala byste si Wigym znovu jako svou školu, kdybyste to měla zpětně hodnotit?

Myslím si, že ano. Možná by mě lákalo i nějaké jazykové gymnázium, protože jsem až později na gymplu zjistila, že mám daleko raději jazyky. Dost jsem bojovala s přírodními vědami, na které byl kladen docela velký důraz. Ale určitě svého výběru nelituji, což dokazuje i to, že teď zde studuje můj bratr.

Co jste dělala po absolvování Wigymu, šla jste dále studovat? A dnes už pracujete?

Po gymnáziu jsem šla na Karlovu univerzitu, konkrétně na politologii a mezinárodní vtahy. Nicméně čím blíže jsem byla těmto politickým kruhům a pracovní náplni svého studia, tím víc jsem si uvědomovala, že tohle dělat úplně nechci. Nakonec jsem utekla do sféry byznysu, kde dneska pracuji v marketingu. Dělám management v jedné velké korporátní firmě, což je trošku jiný obor, ale práce mě moc baví.

Vzpomínáte si na některé učitele? Předpokládám, že například na pana profesora Pavla Měrku ano, protože byl vaším češtinářem a dohlížel na formování časopisu, což dělá dodnes. Byl český jazyk vaším oblíbeným předmětem?

Myslím si, že si pamatuji víceméně všechny učitele a často na ně vzpomínáme, když máme srazy s bývalou třídou.

Pan profesor Měrka byl určitě jedním z učitelů, které si člověk pamatuje a náš ročník ho měl rád. Těm, kteří se chtěli dále rozvíjet, dával v kladném slova smyslu volnou ruku. Ale i pro ty, kdo literaturu až tolik nemuseli, byla čeština určitě oblíbenějším z předmětů. Já osobně ji měla velmi ráda.

Na angličtinu byl zase hodně oblíbený, dnes již ředitel, pan profesor Netolička. Celkově jazykáři byli moc fajn. Fyziku nás učila paní profesorka Bukovanská, základy společenských věd a biologii vyučovala paní učitelka Nováčková, obě jsou velké osobnosti.

Je jasné, že přístup pedagoga zásadně ovlivňuje to, jak poté žák daný předmět vnímá. Doslechla jsem se, že se zpět na školu vrátil pan profesor Nezdařil, což byl vzor pro spoustu mých spolužáků a vždy nás pozitivně motivoval. Takový učitelům posílám velký palec nahoru!

Na Glossariu jsem narazila na Váš medailonek, který jste tam kdysi o sobě napsala:
„Narodila jsem se 2. 7. 1995 v Ostravě, ve které i nadále žiju. Jsem studentkou septimy A. Mými zájmy jsou pochopitelně literatura, hudba a sport. Z beletrie se krom přeslazených románů nevyhýbám žádnému žánru. Hudbě, kterou preferuji, nejlepší časy už dávno minuly.“
Zajímalo by mě, proč jste nerada četla „přeslazené romány“ – literaturu cílenou především na náctileté dívky?

To je asi pravda, že jsem byla cílovkou. Ale povahou jsem poměrně pragmaticky založený člověk, takže tento žánr mi nebyl nikdy blízký a dodneška není. I když by se určitě dalo najít pár zajímavých kousků.

Máte nějaký jiný oblíbený žánr nebo knížku, kterou byste třeba doporučila?

V poslední době, kdy jsem dokončila školu a ostatní věci, se zase zpátky ke knihám dostávám. Ale většinou mám radši oborové knížky, které mě nějakým způsobem obohacují do práce. Ale když mám možnost, tak si ráda přečtu třeba fantasy, zrovna mám rozečteného Zaklínače.

A ostatní zájmy přetrvávají dodnes?

Řekla bych, že velká část toho platí v zásadě stále. Kde najdeme někoho, kdo by řekl, že ho nebaví sport, četba a ani hudba. To by byl asi smutný život.

Dostaňme se tedy k založení samotného časopisu. Měl před online formou nějakou papírovou podobu?

Myslím si, že Glossarium nemělo nikdy ani jeden papírový výtisk. Rovnou jsme šli do internetového formátu. Pokud si dobře pamatuji, tak to bylo navíc v době, kdy se rozmáhaly různé blogy. Takže to bylo moderní a daleko jednodušší.

Kdo se podílel na jeho vzniku a jak vás to vůbec napadlo?

Na časopisu se významně podílela i má spolužačka Vendula Kotyzová, se kterou jsme šly v tomto ruku v ruce. Bylo to tak, že jsme chtěly přispívat do časopisů, které byly kdysi k dispozici. Což byla například Gamaja nebo Skarabeus. Ukázalo se ale, že ani jeden z těch časopisů nebyl ve stavu, kdy by stálo za to ho nějakým způsobem rozvíjet. Takže jsme se rozhodly, že založíme něco úplně nového a jiného, což internetový časopis byl.

Takže vás bavilo psát? Psala jste si něco i sama pro sebe ve svém volném čase?

Nějaké pokusy určitě byly, ale spíše mě lákala věcná tvorba. Například různé reportáže a rozhovory. Ve psaní básniček do šuplíku jsem se nikdy nenašla.

Měla jste nějakou příležitost zúročit své zkušenosti?

Vzhledem k tomu, že jsem studovala sociální vědy, velká část mého studia byla založena na produkci vědeckých článků, komentářů, odborných textů a různých příspěvků. Na výšce jsme psali stovky a tisíce stránek. I dnes, když dělám marketing, je text pořád důležitou součástí mojí práce.

Ovlivnila vás práce s časopisem? Napadlo vás třeba, že byste mohla být novinářkou?

Práce v časopisu mě určitě ovlivnila. Třeba i v tom, jaké předměty jsem si později vybírala k maturitě, na jakou vysokou školu jsem šla a celkově v jakých sociálních bublinách jsem se pohybovala.

Logicky jsem nejvíce chtěla jít v budoucnu studovat žurnalistiku, ale pak mě ještě hodně ovlivnil projekt Pražský studentský summit, ke kterému jsem se dostala také skrz Glossarium. A řekla jsem si, že spíš než novinařina, by mě bavila ta stránka politiky.

I když být novinářem je určitě fascinující povolání. Například na přispívání do časopisu se podílel i Jan Socha, který je dnes úspěšným redaktorem. Takže v tomto oboru dále pokračoval.

Kolik jste napsala do Glossaria článků a kde jste brala inspiraci k tomu, co budete publikovat?

Nejspíš to budou nižší desítky, ale spíš, než velké produkci jsem se věnovala především korekturám a editacím článků ostatních.

To, co jsme publikovali, si myslím, že byl poměrně velký problém Glossaria. Bylo nás několik nadšenců, ale nikdo neměl úplně jasnou vizi, o čem chce psát. Každý si vlastně psal to, co ho napadlo, což mohlo působit docela chaoticky.

V roce 2013 jste měla příležitost udělat rozhovor s absolventem naší školy, významným plastickým chirurgem, panem Bohdanem Pomahačem. Vzpomínáte si na podrobnosti? 

Rozhodně to byl pro mě významný moment, protože pan Pomahač je člověk, kterého neskutečně obdivuji. Je světovou kapacitou ve svém oboru, takže jsem nervózní určitě byla. Jsem ale tak trochu exhibicionista, takže jsem si to užívala. Byla to velká čest, protože potkat takového člověka není všední.

Nejvíce si ale vzpomínám na to, že poté, o návštěvě pana Pomahače, vyšel článek. Konkrétně v Mladé frontě, kde jsme byli na titulce a byl tam i úryvek z našeho rozhovoru. Proč si to tak živě pamatuji? Měla jsem totiž svou fotku na regionální titulce a vypadala jsem tam naprosto příšerně… Doslova jako kdybych byla jeden z jeho pacientů. Objektivně to byla opravdu strašná fotografie.

Na závěr bych se zeptala, co byste vzkázala dnešním studentům? Měli by usilovat nutně o co nejlepší prospěch?

Zní to trochu jako klišé, ale opravdu si myslím, že by si člověk měl najít hlavně to, co ho baví. Když vím, že mám problém s fyzikou, tak nemá smysl se s tím příliš stresovat a snažit o jedničky. Na druhou stranu si nemyslím, že je dobré se na to absolutně vykašlat.

To, co mě mrzí, a co bych chtěla případně doporučit je, aby studenti více využívali svůj čas. Sama bych chtěla tohle vrátit a zaměřit se na věci, které mě baví a rozvíjet se v nich. V dnešní době neomezených možností, máme příležitost zajímat se o věci do hloubky, vzdělávat se a jít za svými sny.

To byla moje poslední otázka. Děkuji vám moc za váš čas a příjemný rozhovor.

Já také velmi děkuji za příjemný rozhovor. A přeji Glossariu hodně štěstí v další tvorbě.