To zní nebezpečně…, Kolektivní archiv VII. A

Vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera. Bylo úterý 10. března 2020. Zrovna jsme měli hodinu zeměpisu s panem profesorem Porubou a netrpělivě jsme vyčkávali na rozhodnutí vlády. Zavřou školy, nezavřou školy? Doufali jsme, že zavřou. Vidina dvou týdnů volna byla lákavá pro všechny. A pak, v polovině hodiny, to přišlo – vláda rozhodla. Školy se dočasně uzavřou. Tolik úsměvů a radosti jsem za celý život ve škole nezažil.

Lákavá nabídka…, Kolektivní archiv VII. A

Bohužel ono vytoužené volno se nekonalo – stále jsme se učili, pouze distančně. Rázem se z toho zlého a odporného internetu stal největší miláček kantorů. Byla to taková technologická renezance českého školství – pokrok se již nadále nemohl ignorovat – doba internetová je zde a nikam se nechystá.

Odolali by jste? Kolektivní archiv VII. A

Počátky onlinu byly krušné, nikdo totiž nevěděl, co má dělat. Každý kantor tedy jel dle svého svědomí a schopností. Někteří by za své výkony zasloužili ocenění, jiní tápali – nic takového tady ostatně ještě nebylo. V tomto chaosu se snad vůbec nikdo nebyl schopen zorientovat. Každý den jsem musel kontrolovat Bakaláře, Moodle (někteří už možná ani nebudou znát), osobní email a třídní email – nikdy jsem nevěděl, kde přistane další úkol. Nutno říci, že nezávidím lidem s paranoidními tendencemi.

Horní koláže patří Jakubu Černému, dolní majstrštyk je mé tvorby, paní profesorka Holečková plně docenila mého uměleckého ducha, Osobní archiv autora

Na konci prvního roku onlinu (ze dvou týdnů se stal jeden rok, správně) nám škola poskytla jednotný systém. Zřídila wigymovské maily a sjednotila většinu učitelského sboru skrze Google Classroom a Meety. Učení sice neubylo, ale alespoň odpadla přebytečná paranoia.

Motivační slova, Kolektivní archiv VII. A

Druhý rok… prostě uběhl. Sám nevím, jak je to možné. Nejspíše jsem se naučil žít v onom novém systému a zvykl si na jeho pravidelnost a předpověditelnost. Každý týden mi připadal stejný, každá hodina stejná. A najednou jsme zpátky ve škole. O rok starší. O rok blíž k maturitě.

Hodně štěstí se zápisem – o jaký předmět se asi jen jedná? Kolektivní archiv VII. A

Vnímám to naprosto stejně, Kolektivní archiv VII. A

Ať už si každý myslí o této době své, měli bychom vzpomínat na online s nadhledem. Během těch (skoro) dvou let jsme zažili mnoho neobyčejných zážitků – vtipné, neuvěřitelné, bizarní… Nedávno jsem narazil na pár již historických screenů a napadlo mě, že bychom si mohli všichni společně zavzpomínat na to, co jsme zažili a nejspíše už nikdy nezažijeme. Na online. Zasmějme se společně. Zavzpomínejme společně… Já třeba vzpomínám na…

• … na čtvrtky, kdy jsme měli pouze dvě hodiny online, první hodina začínala v 7:50 a ta druhá až v 14:15. Skvělé strávený den.
• … na testy z češtiny, které jsme psali na Quizizz (nikdy víc). Na jednom testu jsem si úspěšně „odenteroval“ tři otázky, protože Quizizz nebere v potaz odsazení řádku pomocí ctrl + enter.
• … na kradené pracovní listy. Taky nevíte, na které africké řece leží 18 hydroelektráren? Nebojte, ani anglický internet to neví. Byl jsem v koncích a tak jsem prostě zkopíroval onu otázku… a vyjel mi jistý pracovní list i s odpověďmi. Rázem jsem věděl, na které africké řece se nachází 18 hydroelektráren…
• … na přetáhnutí každé online hodiny češtiny, což došlo do takového extrému, že paní profesorka K. počítala s tím, že se na jejích hodinách angličtiny objevíme se zpožděním. Zároveň se u nás rozmohl gambling – sázeli jsme, o kolik minut tentokrát přetáhneme. Nejúspěšnějším sázkařem se stal Vašek David se svými čtyřmi nejbližšími tipy, těsně následován Jiřím Závadou se třemi tipy.
• … na jistý inkriminovaný test, který jsme měli psát v 7:50, ale nepsali, protože paní profesorka zaspala.
• … na to, když byl jeden spolužák odstraněn z Meetu dosud neznámým jedincem z naší třídy.
• … na jistý inkriminovaný řetězový mail, který hanobí dobré jménonaší školy.
• … na štěkající psy paní profesorky H., kteří musí mít minimálně dva metry a tesáky schopné prorazit pancíř a nejspíše by svým řevem byli schopni zastrašit i Kerbera.
• … a v neposlední řadě na hlášky učitelů:

„Děkuji, Honzo, že jsi ukázal… jak to vypadat nemá.“ – Lada Stachovcová

„Kdybys měla kameru, tak tě slyším!“ – Iva Holečková

Šimon Černý zažívá první sekundy vesmíru, Kolektivní archiv VII. A

A na co vzpomínáte vy?