Obálka nového vydání z r. 2015 v nestárnoucím překladu Otokara Fischera

Tak pravil Zarathustra je sbírka úvah či proslovů, které německý filosof Fridrich Nietzsche vložil do úst stejnojmenného starověkého proroka iránského původu. Otázkou ale je, co německý filozof ústy Zarathustry vlastně pravil? Jaké je poselství této knihy?  Může být inspirativní i pro čtenáře 21. století? ?

Především – proslovy, které Zarathustra vede, není nutné číst postupně. Každý má svou myšlenku, která, ačkoli je silně spjatá s ústřední myšlenkou Zarathustrovy cesty, na ostatní příliš nenavazuje. Každou je možné utrhnout se stromu poznání samotnou, aniž by byly ty ostatní poškozeny.

Slova Zarathustry je velice snadné přijmout, či odsoudit. Nebo, možná dokonce nejjednodušší je kolem nich jen projít a mávnout rukou, neboť Nietzsche své návštěvníky nijak nevítá. Neprochází se mezi lidmi s letáčky, které by vás pozvaly do jeho domu na čaj, nebo na kávu.

Právě naopak. Svou říši si zbudoval v poušti bez lidí. Daleko v horách, kde člověk sám od sebe nikdy nezabloudí. A i kdyby ano, na všechny nepovolané návštěvníky v jeho zemi číhají šelmy pustin, které nechají projít jen poutníky hledající cestu k nadčlověku.

Jen málokomu se podaří dorazit až k branám jeho síní. A ti, kteří se zde dostanou, teprve poznají, že kamenitá poušť byla ta lehčí část jejich dobrodružství. Po vstupu do království jeho úvah se před cizincem rozvine neobyčejně složitý labyrint plný nevlídných minotaurů a slepých chodeb.

Ani to, ale ještě není to nejděsivější. Každý, kdo se dostane až sem, začne narážet na zástupy padlých druhů, kteří nedokázali nalézt cíl své cesty a jako těla bez duše zavazejí těm stále hledajícím. Člověk si tak časem začne uvědomovat, kam to vlastně vkročil. Proslovy přestanou vést jen proti hlouposti, lenosti a dalším stinným stránkám lidství, budou postupně mířeny proti všem. Každý z lidí je totiž nepřítelem nadčlověka.

Dále v hlubinách tma stále houstne, hlasy pravd a lží neustále ševelí podél zdí a je stále těžší je rozlišit. A aby nebylo zmatků málo, v každé slepé chodbě, když se rozhlédnete, visí lano, o kterém lze jen stěží říct, že je bezpečné a vede do světlejších míst, než jsou ta, kde jste právě zabloudili.

Děsivé a nehostinné místo … avšak, jen pro člověka. Nadčlověk se přece dokáže povznést nad strach, i nad další zemské strasti. Ten, kdo je sem skutečně povolán, se temných děsů bát nemusí. Ten, jenž určuje cíl svých cest, nemůže ani zabloudit. Nadčlověk je pánem v Zarathustrově žaláři, který se před takovým mužem rozpadá a sám mu ustupuje z cesty, sám mu pak uvolní cestu, kamkoli si bude přát.

Friedrich Nietzsche, 1882

Je mnoho knih, které člověka zabaví, vtáhnou do děje, či ukolébají k pocitu naděje v lepší zítřky. Tato kniha ale taková není. Text se čtenáři nepoddá, právě naopak, jako Minotaurus se bude bránit a vzpírat. Bude bojovat až do posledního dechu, dokud nezvítězí, nebo nepadne únavou.

Doporučil bych tedy tuto knihu spolužákům? Je tato kniha pro čtenáře přínosná? Na toto pravím jen jedno.

Théseové si z ní mohou vynést poklady nesmírné ceny, s nimiž dosáhnou mnoha dalších vítězství. Ostatní však, zejména ti, kteří hledají v knihách slova, nechť obezřetně obracejí stránky, neb nebudou-li opatrní, zabloudí a nadčlověk bude muset překročit jejich zaslepené duše.